Recenze: DOTEKY ŽIVOTA (Barbora Dvorecká)

Při otevření knihy se otvírá i srdce samotného čtenáře...


Obtáhla jsem stíny na zdi
Vyšel mi kůň
Černej
Jak cválá
Chtěla jsem mu přimalovat jezdce
Slunce zašlo
Kůň si oddychl



Anotace: 
Kolikrát musí člověk utíkat před rozzuřeným býkem, nabrat si močůvku do bot nebo spadnout z koně, než usoudí, že je čas změnit zaměstnání? Jak chytá zloděje nešikovný detektiv? Kolik lásky potřebuje týraný pes, aby znovu začal věřit lidem, jak se jezdí kamionem s ohařem, vyjednává s počítačem nebo zavařuje dýně, a proč někdo vždycky najde zvíře - o tomhle všem vypráví příběhy autorky, žijící na šumavské samotě.

Příběhy plné smíchu i bolesti vás pobaví, dojmou a přesvědčí, že i obyčejném životě se dějí neobyčejné věci.

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2015
Žánr: Romány, Literatura česká
Počet stran: 168

Za recenzní výtisk děkujeme autorce Barboře Dvorecké

Knihu DOTEKY ŽIVOTA lze zakoupit přes e-mail: barboradvorecka@seznam.cz, přes www BarboraDvorecká nebo Fb-Barbora Dvorecká




Na knihu DOTEKY ŽIVOTA jsem už jednou narazila, když jsem si pročítala české autory. Informovala jsem o ní Wish s tím, že by se jí mohla líbit. To jsem ale netušila, jak moc by se mohla líbit mně! Já mám při čtení českých knih problém s českými jmény a proto se do příběhu pouštím s ostražitostí a pocitem, že z reality díky českému prostředí neuteču.  Ovšem v tomto případě byly mé starosti naprosto liché a jsem vděčná autorce Barboře Dvorecké, že mi dala možnost svou knihu poznat...

Styl psaní je hrozně lehounký. Jde o vyprávění, které čtenáře pohladí, ukáže mu všechny barvy života a emoce, které jen v sobě kniha má, a že jich není málo. Většina příběhů je psaných z pohledu samotné autorky Barbory Dvorecké. 
Jeden příběh, který je psaný z pohledu psa, se trošinku vymykal. Je dojemný, srdceryvný a přitom nejde o text, jehož účelem by bylo čtenáře vyždímat, ale naopak je vidět, že autorka se snažila lidem otevřít oči a pomoci jim vžít se do psího kožichu. 

Zamilovala jsem si i moudra a myšlenky, které se v knize objevovaly na levých stránkách vždy, když příběh skončil. Barbora Dvorecká i do toho malého textu dokázala vepsat neskutečné množství citů. Obvykle mě dojaly, rozesmály nebo donutily přivřít oči pod náporem nechápavosti nad lidským chápáním. 

"Jdeme, mladej. A příště se koukej víc snažit." 


Hlavní postavy... Tak v této knize, kdy nejde o klasickou beletrii, o postavách moc mluvit nemohu. Ačkoliv se tam střídají, tak všechny na mě působily realisticky a dokázala jsem vnímat to, co se mi autorka o daných lidech či zvířatech snažila říct. To se mi na tom líbilo, každého odlišila. 

Hlavní hrdinka vypravěčka, se kterou prožíváme většinu humorných, krásných i dojemných situací je zachránkyně zvířecích duší, sympatická žena se srdcem na správném místě, která zná hodnoty života. Díky tomu jí čtenář dokáže snadno naslouchat a vidět jejíma očima...

Mně povětšinou v myšlenkách ukotvili zvířecí hrdinové, protože jsem milovnice zvířat (a pejskařka), tak na několik z nich opravdu nezapomenu a neskutečně se mi líbilo, jak o nich dokázala autorka mluvit a jak je vnímala.

Okouzlující bylo autorčino porozumění se zvířaty. Ne v nějaké fantasy rovině, ale snažila se odhadnout, co by si asi tak dotyčné zvířátko mohlo myslet a to bylo neskutečně kreativní a na mě to silně zapůsobilo. Tato jedinečnost čtenáře osloví.

Pravý český humor... Poslední dobou se v knihách moc nevidí, což je velká škoda, protože máme krásný smysl pro legraci a autorka to ve své knize perfektně ukázala. Trochu jsem si připadala jako při sledování Slunce seno a pak jsem zas měla pocit, že jsem u vesnického povídání pana Menšíka. A jindy jsem se prostě jen ocitla na naší zahradě, pozorovala dědovo zvířectvo a cítila se doma. A to všechno jen díky tomu, že mi kniha byla opravdu velmi blízká. 

"Tak co?" přidává se ke mně kolega. 
Co asi... "Přiletěli marťani." 
"Co šlohli?" zajímá se.
Tak tomuhle se říká profesní deformace.

Emoce jsou v knize velmi hmatatelné. Skutečně jsem se smála, což se mi moc často nestává. Já nerada čtu vtipné příběhy (obvykle zavání zameričtělým humorem), ale v knize Doteky života byly příběhy neuvěřitelně uvolněné a nenásilné. A když už mě něco dojalo, nešlo o strategické stisknutí srdce, ale bylo to upřímné. Žádná křečovitost nebo vynucování pocitů se nekonalo a já se i s těmi českými jmény a názvy kolem cítila volná, klidná a šťastná, když příběh dopadl dobře nebo smutná, když mi autorka dala ochutnat realitu. 


Rád tě vidím... upřel na mě hnědé oči. Chápu... Ani zdaleka nevypadám jako dřív, ale mezi náma to snad nic nemění... Nebo... naklonil tázavě hlavu a víření zcuchané oháňky zpomalilo, ty už se ke mně taky neznáš? 


Ráda bych poukázala na kouzelné ilustrace, které dokreslovaly celou atmosféru. Nakreslila je ilustrátorka Iveta Autratová. Dokázala jsem díky nim vidět tam, kde mi fantazie nestačila. Prostě knihu vedou k dokonalosti. Trochu jsem se obávala, aby krásná vizuální stránka knížky nepřevyšovala tu obsahovou, ale byly to zcela zbytečné obavy. Autorka vložila do knihy srdce, ilustrátorka do svých obrázků duši. Není divu, že si mě kniha natolik získala.  

Mám opravdu problém určit čtenáře, kterého by kniha odradila nebo mu neposkytla zas o něco širší pohled na svět jako mně. Pokud do knihy půjdete s tím, že vás čekají příběhy o zvířatech a lidech plné emocí, nesejdete z cesty. Obálka i anotace jsou vystihující, ale krásu knihy poznáte až z jejího obsahu. V případě, že zvířata vnímáte jako něco nízkého, špinavého a zbytečného, byste knihu nejenže nedokázali ocenit, ale také byste se nad sebou měli zamyslet. 

"Až to tu budeme mít všechno hotový, taky se budu každej víkend válet," pohlédla jsem závistivě na sousedy, rozložené kolem bazénu.
"Tak to aby sis pořídila pohodlnou rakev," prohodil můj muž nenuceně a zapnul míchačku. 

Pro milovníky života, zvířat a českého humoru... Pro čtenáře, kteří touží číst neobyčejnou knihu a vnímat krásu i bolest života ve svých dlaních...

Knižní obálka: 
Jak už jsem říkala, obálka je naprosto kouzelná. Má velkou moc a mě si omotala kolem prstu. Skutečnou krásu všech ilustrací v této knize čtenář pozná až ve chvíli, kdy Doteky života drží ve svých dlaních. 



Žádné komentáře:

Okomentovat