Recenze: NĚCO SI PŘEJ! (Tereza Barvíková)

Cestujte s Ellie a Oliverem zpátky do minulosti!


A přesto, že pobyt tady mě rapidně mění, myslím, že když se vrátím domů, budu zase ta stejná holka, která vyšla z okna a zmizela. Možná budu mít na pár věcí odlišný pohled a budu si ze začátku více věcí vážit, ale postupně mě lidi a jejich chování vtáhnou zpět. Toho se bojí ze všeho nejvíc. 




Když nás autorka Tereza Barvíková oslovila a představila nám svou knihu, byla jsem okouzlena lákavou anotací a knižní obálkou. Není divu, že jsem se do Něco si přej! hrnula s nadšením a jistým očekáváním, které kniha bohužel nesplnila... 

"Chci říct... já... já vás znám... tedy neznám vás osobně, ale vím, kdo jste. Všichni to vědí." 


Styl psaní je velmi prostý. Něco si přej! je autorčina prvotina a je třeba to brát v potaz. Kniha vyznívá spíše jako povídka, kterou by si čtenář našel na nějakém literárním serveru. Některé pasáže byly psané naivnější formou, která vyznívá v některých případech jako dobrodružství pro děti pod patnáct let. Čtenář narazí na časté opakování slov, občas i malý překlep nebo chybku. Text by vypadal estetičtěji, kdyby byl zařazen do bloku, ale díky odstavcům je kniha čtivější.

"Nedokážu to," Oliver promluvil vážně a rozhodně. "Co nedokážeš?" "Zabít ho. Nedokážu zabít člověka. Nechci Ellie." 

Zklamu náročnější čtenáře, protože tato kniha je stylem i dějem spíše jednoduchá a rozhodně nejde v tématu (a prakticky v ničem z knihy) do hloubky. Těšila jsem se na historické okamžiky, ovšem byly vylíčené dosti povrchově a vlastně se z nich čtenář nic nedočte. Takže pokud se kvůli historii této knize vyhýbáte, tak vůbec není důvod. ,o) Mně osobně chybělo, že se autorka nezmínila o důležitější informacích z oněch historických milníků, nezaměřila se na kulturu v rámci cestování časem, a tak má čtenář spíše pocit, že se nepohybuje po časové přímce, ale stojí na místě.

Hlavní děj se točí kolem hrdinky Ellie a jejího bratra Olivera, se kterým zažívá různá dobrodružství. Autorka se z větší části podařilo silně sourozenecké pouto vylíčit a pozvednout tak svůj příběh.

Čekala jsem, že se v knize objeví nějaké tajemno, jež se bude linout kolem cestování časem, ale k mému překvapení o žádné tajemství vlastně nešlo. Vše nutné bylo vylíčeno ze začátku knihy, i když podrobnější vysvětlení by čtenář čekal marně. 

Postav v knize není příliš, ale ani přesto nejsou nijak zvlášť propracované, spíše je čtenář vnímá jako nedůležité prvky, které se kolem hlavních hrdinů jen proplétají. Autorce se trochu podařilo sepsat charaktery Olivera a Ellie.

Hlavní hrdina Oliver je odvážný mladík, který si prožije v knize také romantickou zápletku. 

Kniha je vyprávěna v ich formě hrdinkou Eliškou, která si nechává říkat Ellie. Což je trochu nepříjemné, protože jsem čekala, že je to tedy cizinka a pár údajů mi díky tomu nesedělo. Až později se čtenář dozvídá, že sourozenci jsou vlastně české národnosti a vše do sebe začne více zapadat. Eliška působí spíše dětským dojmem. Možná z toho důvodu, že autorka v jejích myšlenkách zabředává do spousty zbytečností a někdy i hloupostí, které jsou pro děj naprosto nepodstatné. Čtenáře spíše odrazují od čtení a celkový pohled na knihu tím víceméně trpí.

Bratr ale nikdy nekouřil, na rozdíl ode mě. Nebo alespoň o tom nevím. Já si poprvé zapálila cigaretu, když se rodiče začali hádat. Ze začátku jsem se jen chodila procházet. Každá moje procházka vedla do hospody, před kterou pravidelně postávali chlapi a kouřili. Řekla jsem si, že to zkusím taky. Jen jednu. No a tak se cigarety staly součástí mých procházek a mýho života. Nevykouřila jsem krabičku denně, stačily mi tak dvě cigarety, ale stal se z toho návyk. Vím, že je to špatné, chtěla jsem přestat několikrát, ale vlastně jsem k tomu ani neměla dobrý důvod. Nikdo o tom nevěděl, takže ani nikdo nechtěl, abych přestala. Teď samozřejmě nekouřím, nemám co, ale vůbec mi to nevadí. 

Z toho důvodu také kniha vyznívá více prostoduše než jsem čekala a nepromyšleně, což je škoda. Těšila jsem se na trošinku více nápaditosti, historie a propracování, ale kniha nesplnila mé očekávání ani, když jsem ji brala s nadhledem.

Ovšem autorce se podařilo sepsat i zajímavé situace, některé čtenáře pobaví, jiné zaujmou. Občas i nějaký ten vtipný úryvek vykouzlí čtenáři úsměv na rtech. Postupem času se děj více rozplétá a vše začíná být trochu povedenější. Nejvíce se mi líbil konec knihy, který byl díky Oliverovi a jeho vzpomínkám takový lehce nostalgický. 

"Panebože, strašně se omlouvám." Pohledný muž se rozesmál. "Ženy mne už oslovovaly všelijak, ale nikdy mě žádná nenazvala Bohem." 

Ohledně lásky a romantiky neklesejte na mysli. Autorce se podařilo celkem vhodně vylíčit něco málo erotických chvil. U toho jsem se pobavila díky originálnímu a kreativnímu způsobu, kterým to bylo čtenáři předloženo. 

 Ženy se tady nestyděly jako v naší době.

U této knihy je vidět, že autorka je opravdu amatér a je tedy potřeba brát příběh s nadhledem a moc si od toho neslibovat. Já osobně bych Něco si přej! doporučila jako oddechovku pro nenáročné čtenáře. V případě, že už tušíte, co očekávat, vás kniha pobaví, zaujme a ukáže vám střípky historie.


Knižní obálka: 
Myslím, že v rámci možností to autorka vyřešila naprosto skvěle. Vypovídá o knize samotné a přiláká oko čtenáře. Za mě rozhodně palec nahoru, knižní obálka je velmi povedená a krásná. Mě si získala. :o)


Anotace: 
Když mají dva náctiletí sourozenci hádek svých rodičů dost, nepřejí si nic jiného, než někam zmizet. Nikdy by je však nenapadlo, že se jejich přání může stát skutečností. Ellie a její mladší bratr Oliver se přemisťují v čase zpátky do minulosti. Z povzdálí přihlížejí mnoha historickým milníkům a setkávají se se zajímavými lidmi. Přesto, že se s každým skokem vzdalují svému původnímu životu, snaží se za každou cenu dostat zpátky domů. Mohou vůbec přežít dva mladiství v úplně jiné době? Jak ovlivní jejich touhu po domově půvabná vesničanka Leonie? A jak silné je sourozenecké pouto?

Nakladatelství: Nová Forma
Rok vydání: 2016
Žánr: Dobrodružné, Sci-fi a fantasy
Počet stran: 160

Žádné komentáře:

Okomentovat