Recenze: ZASE O KUS BLÍŽ PEKLU (Chorche Damián Sobegh)


Příští zastávka: Dno




Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Ch. D. Sobeghovi.


Knihu si můžete stáhnout zdarma.



Novela plná úvah zpestřená úryvky z různých periodik zajímavě doplňující jednotlivé kapitoly, v níž jako hlavní postava vystupuje sám autor. Do jaké míry je toto dílo autobiografické, se můžeme pouze dohadovat. Začátek byl skvělý. Počáteční příjemnou podzimní melancholii vystřídalo uvažování nad nejlepším způsobem sebevraždy. Navzdory vážnosti tématu jsem se u této části hodně bavila. 

Vzhledem k tomu, že je hlavní hrdina značně ohleduplným sebevrahem, který svým činem nechce poškodit někoho dalšího, jdou jeho úvahy do hloubky a jen tak s něčím se nespokojí. Během svého výběru ve vás vyvolává otázky, jestli opravdu tak moc myslí na ostatní, nebo se jen pokouší ironizováním a černým humorem odlehčit tíživost situace, čí se jedná o pouhé, ať už vědomé či nevědomé výmluvy, a on ve skutečnosti svůj život ukončit nechce. Značnou roli zde hraje samozřejmě strach. Strach ze smrti, který se prolíná celou novelou, a kterému se autor snaží čelit.

Zajímavé je přirovnávání života a vztahů k fotbalu, které opravdu sedí. Popravdě jsem se bála, jak se mi tyto části budou číst, protože rozhodně nejsem žádný fanoušek tohoto sportu. Musím ale říct, že moje obavy byly zbytečné. Byla jsem překvapená, jak trefně umí autor tyto pro mě na první pohled nezáživné části napsat. Bavily mě a rozhodně nebrzdily můj zájem číst dál. 

Hlavní hrdina je vztahový amatér. Neúspěch v této oblasti se táhne jeho životem jako otravná žvýkačka zachycená na podrážce boty. A přestože jsou jeho úmysly ryzí, se ženami to neumí a jeho upřímnost a zároveň nedůvěra v sama sebe, kterou ovšem dokáže projevit pouze zprostředkovaně pomocí psané formy, na jeho objekty zájmů rozhodně nezapůsobí. Alespoň ne v pozitivním smyslu.

V důsledku celoživotních proher na poli s něžným pohlavím umocněné nekompromisností života, která potkává jeho rodiče, upadá víc a víc do sebe. Nastupuje vykreslení životní cesty v těch nejčernějších barvách. Jako by nic jiného na světě nebylo. Jako by na zem nedopadl jediný sluneční paprsek. Vidí jen to špatné. Nevyhnutelné. Vše nakonec končí smrtí. Má život jako takový vůbec nějaký smysl, pokud vám přidělí roli nenapravitelného smolaře? Jakmile se čtenář dostane do této části, už se nedočká žádného nadhledu. Zajímavé postřehy a přirovnání už nezavánějí ironií, ale spíše patosem a popisy vlastního nitra sebemrskačstvím. 

Sice je to hrdinův posun a po tom všem není divu, že se do takové fáze dostal, ale na mě osobně to až moc zavánělo sebelítostí. Dá se to sice chápat, ale je možné, že vás tím bude vytáčet. V tom lepším případě. V horším vás tím zadusí. Přesto to působí reálně. Plno lidí takhle uvažuje, takhle končí. Rezignovat na všechno a všechny je v některých situacích logické a u některých lidí nevyhnutelné, na druhou stranu je ovšem často přece tak pohodlné.

Je až nebezpečné, kolik otázek čtení Zase o kus blíž peklu může vyvolat. Směřujeme k tomuhle všichni? Jak moc jsme schopnosti svůj život ovlivnit? Je možné, že někdo ho nezmění, ať se snaží sebevíc? Je to dáno výchovou? Charakterem? Zkušenostmi? Nebo snad nějakým předurčeným osudem? Je život opravdu natolik proti hlavnímu hrdinovi, nebo mu jen uděluje zkoušku, jejíž reparát se mu nedaří ani po letech, protože stále ještě správně neporozuměl zadání? 

I přes výše popsané slabiny, které kniha z mého pohledu měla, se mi moc líbil autorův styl psaní. Chytrý a čtivý, plný neotřelých příměrů, které si máte chuť napsat mezi citáty z knih. Divím se, že ještě nenapsal něco, co by vydal v tištěné formě. Nějakou beletrii s trefně cynickým hlavním hrdinou bych si přečetla ráda. 

Obálka by určitě mohla být propracovanější. Ale na druhou stranu ta nenápadná minimalistická oprátka zavěšená na pruhu simulující trám působí nevtíravým způsobem efektně. Jako by říkala: "I když si mě na první pohled nemusíš všimnout, jsem tady. A čekám na tebe."





Anotace:
Zase o kus blíž Peklu je příběh z dnešních dnů. O lásce, touze, naději, radosti… O tom, že jsou předem odsouzeny k neúspěchu… A současně je to příběh o strachu ze smrti a snaze ho překonat tím, že se člověk se smrtí sblíží… Podlézá jí… A také je to příběh o nervozitě pramenící z čekání na to, až ta neodvratná jistota přijde… Jak to čekání vyplnit?
Podtitul knihy Leporelo o Smrti. A trochu o fotbalu. spojuje zdánlivě nemožné, ale slibuje čtení plné příměrů a podobenství. Tím hlavním, čemu se autor v novele poskládané z volně plynoucích úvah věnuje, je život, ale zejména Smrt, která ho obklopuje, a také láska, v níž (řečeno fotbalovou terminologií) prohrává vysokým skóre.


Chorche Damián Sobegh: Zase o kus blíž peklu (Leporelo o Smrti. A trochu o fotbalu.)
Nakladatelství: E-bohém
Rok vydání: 2014
Počet stran: 103
Formáty: PDF, EPUB, MOBI


Druhá část dvojknihy





Žádné komentáře:

Okomentovat