Rozhovor s Ladislavem Klimešem: VALNÁ VĚTŠINA POSTAV JE ZALOŽENA NA REÁLNÝCH LIDECH Z MÉHO OKOLÍ.

Ačkoliv jsem knihu Příliš divoka zem, kterou napsal Ladislav Klimeš se svým kolegou Antonínem Kuttmanem, recenzovala již před nějakým časem, teprve nyní máte možnost začíst se do rozhovoru s autorem Ladislavem Klimešem.


Tímto velice děkuji za rozhovor a vřelé odpovědi, které vás určitě zaujmou. Dozvíte se něco nového nejen o knize, ale také o autorovi. 


Zdroj: Ladislav Klimeš

Proč ale rozhovor vychází v tuto dobu? Protože od 23. 10 vás na Podpoře (začínajících) českých autorů čeká soutěž o tištěné i elektronické knihy Příliš divoká zem! 



Co vás inspirovalo k napsání knihy Příliš divoká zem?
Kdysi za mnou v hospodě přišel kamarád s návrhem na post apo z České Republiky, po pár návrzích z toho ale sešlo a já na text jako takový zapomněl. Po několika měsících jsem si zahrál hru Homefront a napadlo , proč by něco obdobného nemohlo být i u nás. Nakonec z toho vznikl krátký příběh publikovaný na netu a později se mi ozval Tonda Kuttman s tím, jestli může vymyslet něco z mého univerza.
Tadá a cesta k PDZ, jak ji znají čtenáři, byla na cestě.


Kolik dílů tohoto románu plánujete?
Všeho všudy měl být jen jeden, ovšem po tom, co mi text drobátko nabobtnal, jsem se rozhodl jej rozdělit na dvě části, obdobně, jak to třeba praktikoval Jiří Kulhánek. Poté bych zkusil napsat ještě nějaké povídky, ale to je opravdu ve hvězdách.


Některé scény jsou dost násilné a jdou až na dřeň, neměl jste obavu, jak to čtenáři přijmou?
Toho jsem se opravdu nebál, ty opravdu násilné jsem pro jistotu ještě cenzuroval anebo rovnou vyškrtl.


Příběhy jsou v knize dva. Který je vám bližší?
Ládisův. Jednoznačně, protože jsem jej psal já. (Smích)


Proč jste se rozhodl dělit vlastně knihu na dva příběhy?
V podstatě oba jsme s Tondou měli pár nápadů na postavy, lokace a příběh. Hlavním autorem základní dějové kostry jsem byl já a on zas vymýšlel pozadí a pár hlášek. Poté jsme z toho udělali dva příběhy z pohledu dvou lidí. On se spíše zaměřoval na „špionážní“ tématiku, já si vzal na paškál tu „vojenštější“ část.


Bylo složité tyto části propojit?
Popravdě vůbec ne, od začátku jsme se s Tondou dohodli na tom, co chceme udělat a jak to vymyslíme. Já mu řekl dějovou linku a časovou osu a podle toho jsme pak oba samostatně psali.


Knihu Příliš divoká zem jste psal s autorem Antonínem Kuttmanem, jak probíhala spolupráce? Bylo složité se dohodnout nebo jste byli na stejné vlně?
Od začátku jsme měli více méně stejnou ideu, ale rozdílný nápad na zpracování, proto jsme se rozhodli pro variantu dvou rozdílných příběhů.


Proč jste se rozhodl psát tento román s jiným autorem?
Protože Tonda se ho rozhodl napsat se mnou. (Smích.)


Podle mého je to rozhodně plus knihy, že se na ní podíleli dva autoři. Čekal jste, že si v díle vaši hrdinové natolik sednou nebo jste měl trochu strach, že budou ty přechody až moc znát a kniha bude působit až příliš nejednotně?
Právě to bylo zamýšleno. Chtěli jsme čtenáři nabídnout pohled na určitou událost vícero způsoby. Já měl o své části své mínění a plány s ní, Tonda také s tou svou, tak jsme se rozhodli pro vyprávění jednoho příběhu z dvou stran.


Jak jste přicházeli na přezdívky, které se v knize objevují?
Valná většina postav je založena na reálných lidech z mého okolí, víc k tomu bohužel nemůžu říci.


V první části byl hrdina trochu divočejší a prostší, o to více také namáhal svůj žaludek, když nedokázal udržet jídlo při pohledu na spoušť, která po něm někdy zbyla. Nebylo vám samotným z těch scén trochu špatně? :o))
Tonda to psal, já u toho svačil a korektorka si u toho vychutnávala svoji večerní kávu. (Opět smích)


Líbil se mi občas až brutální humor a provokace, které jste do příběhu vložili. Bylo to působivé a přitom autentické, brali jste někde inspiraci, nebo vás prostě takové hlášky napadaly přímo při psaní?
Speciálně v Ládisově části příběhu se kromě válečných scén v reálném životě většina z událostí skutečně odehrála. Šlo hlavně o ty nejabsurdnější.


Jak dlouho jste na svém románu pracovali?
Cca 1 rok čistého psaní. Pak nastala fáze dolaďování a upravování. Následovala korektura a oslovení nakladatelství.


Plánujete ještě jiné knihy, kterými své čtenáře potěšíte?
Tak kromě dokončení druhého dílu mám v záloze ještě jeden román z daleké budoucnosti. Ten je však nyní tak trochu u ledu a leží na stole korektorce.


Čemu se vy sám ještě věnujete mimo psaní knih?
Hraní her, natáčení na Youtube, občas Airsoftu a historickému šermu a hlavně lezení na nervy své drahé přítelkyni. (Smích)


Chtěl byste své vlastní military dobrodružství zažít, nebo to na vás bylo moc už při psaní?
Ty lechtivé určitě, ty válečné možná. (Smích)


Chtěl byste o své knize čtenářům něco povědět, nějak je navnadit?
Pokud máte rádi akci a ujetý černý humor ve stylu Jirky Kulhánka, vojenství, zbraně a počítačové hry, knížka je přesně pro vás. A pokud to rádi nemáte, tak si ji stejně vezměte, protože by mohla bavit i tak.


Co si myslíte o našem projektu Podpora českých autorů?
Nápad velice dobrý, dáváte začínajícím autorům šanci se někde prosadit a poukážete i na jiné než zavedené tvůrce. Za mě jednoznačně palec nahoru.


Zdroj: Ladislav Klimeš

Žádné komentáře:

Okomentovat