Recenze: HOŘKÉ PRÁZDNINY (Ivana Daňhelová)

Novela o těžkém tématu pohledem dítěte


"Ať se co chce semele, 
hleď vždy na svět vesele.  
Jako vrabčák, ten si zpívá,  
i když někdy k snědku mívá jen zrníčko popele." 



Za recenzní výtisk děkuji autorce Ivaně Daňhelové


Chci zakoupit knihu Hořké prázdniny


Hořké prázdniny jsou vyprávěním o stesku a trápení malého děvčátka, které je hříčkou osudu hozeno do světa dospělých a setkává se s věcmi, které by nemělo znát. Touží mít oba rodiče u sebe, ale bohužel jí postupem času dochází, že teď už nic nebude jako dřív. Jak malé děti vnímají rozchody a hádky rodičů? Jak na ně zapůsobí nechápavost okolí, když potřebují pomoc, které se jim nedostává... To vše je v této novele české autorky, která se rozhodně vyprávět příběh o bolesti, jež by děti zažívat neměly a přesto se jich dotýká.

Styl psaní je vyprávěním z pohledu malé holčičky, která svět pozoruje ze své dětské a mnohdy i naivní perspektivy. Dodává to knize kouzlo, ale ačkoliv se autorka snažila sepsat příběh autenticky, ne vždy jsem to tak vnímala. Někdy mi až přímo nesedlo použítí slov, které na dětský svět nepoukazovalo. Přišlo mi to až příliš dospělé, snad proto jsem se do Hořkých prázdnin nedokázala až natolik vžít. 

Tato útlá knížečka je rozdělena po krátkých a čtivých kapitolách, které neobsahují nic, co by bylo zbytečné. Autorka se bravurně vyhnula zdlouhavým textům a vše vylíčila rychlým a čtivým způsobem. 

Již od začátku nás Ivana Daňhelová seznamuje se dvěma sourozenci, kteří se k sobě chovají opravdu hezky a mají se rádi. Ta láska a touha být spolu je opravdu silná. Ivi a Míša jsou od sebe o rok. Při vyprávění se setkáváme tedy s celou rodinou malé dívenky a je to, jako by čtenáře mezi sebe přijali a ukázali se jim ve vší přirozenosti a upřímnosti. 

Ovšem pak se začne svět obracet vzhůru nohama a celý život se mění. Rodiče se hádají přímo před dětmi, snaží se je přetáhnout na svou stranu a unášejí si je, až je to děsivé. Začíná tak jedna z nejhorších dětských můr, kterou s Ivi čtenáři zažívají. Nejútrpnější období není snadné překonat, obzvlášť v době, kdy maminka truchlí za jejím bratříčkem a je zoufalá z toho, že nemá svého syna u sebe... 

Jak se odpouští? Jak mám odpustit tatínkovi, že mi ujel, že mě tady nechal samotnou na chodníku, že mi ukradl brášku?

Je naprosto jasné, že vytvořit charaktery na sto padesáti stránkách a tvarovat je není vůbec jednoduché. Ivaně Daňhelové se podařilo poukázat na vývoj hlavní hrdinky, zbytek postav vyznívá méně výrazně, jelikož se s nimi čtenář tolik do styku nedostává. 

Hlavní hrdinka, které říkají Ivi, prožívá prázdniny u babičky a ke konci nich se ale všechno mění. Ztrácí svého tatínka i bratra. Je to rozumná a zvídavá holčička, která vidí, jak moc to trápí maminku i babičku, která je pro ni velkou oporou. Ve škole na bolavou dušičku na chvíli zapomene, když má kolem sebe své kamarádky...

Kniha poukazuje na bolest dětí, které prožívají ztrátu svých rodičů i sourozenců. Autorka se na to příliš nezaměřuje, snaží se na vše poukázat z pohledu šestileté holčičky a tak vidíme víc, než jen zoufalství. Vnímáme touhu žít a hrát si. Chápat svět, protože pro malé dítě je velmi těžké pochopit, co se vlastně děje. Z Hořkých prázdnin doslova vyznívá myšlenka, že rodina je pro malé i velké to nejdůležitější. 
Čtenář vnímá škálu emocí a občas hodně zapůsobí, ale díky tomu, že jsem se nedokázala plně vžít nemohu říct, jak silně své čtenáře autorka dokázala zasáhnout.

Maminka oběma připomíná, že Míša je její syn a že děti mají právo žít se svou maminkou. 

Jelikož děj nevycházel z dnešní doby, občas pro mě bylo těžké se s tím popasovat - tím pádem na mě prostředí i situace působily zvláštně. Z dětského pohledu pro mě nebylo jednoduché se v některých věcech vyznat, kort když jsem v nich nevyrostla. Z toho důvodu také nemohu posoudit, zda se autorce podařilo danou dobu vystihnout nebo se do toho měla opřít třeba hlouběji, aby své čtenáře více oslovila. 

"Tatínku! Tatínečku! Já věděla, že za náma přijdeš! Co jsem se na tebe načekala!" 

Hořké prázdniny jsou odpočinkovou četbou, která poukazuje na spousty zajímavých věcí - důležitost rodiny, porozchodové stavy dětí, odloučení a bezmoc. Díky dětskému pohledu se svět dospělých hodně liší. Je těžké pak napsat román více do hloubky, když se dítě takovými věcmi nezabívá a o to hůře se mi kniha četla.

Knihu mohu doporučit těm, kteří mají rádi příběhy z pohledu nevinné dětské duše a touží si přečíst kousek životní pouti, která se stala těžší, než by kdo čekal. 


Knižní obálka: 
Ta je velmi krásná. Zaujala mě na první pohled a opravdu své čtenáře láká a poukazuje na to, o čem kniha je... O stesku malého děvčátka, které je najednou hozeno do světa dospělých a netuší, co se děje. 




Anotace: 
Jak vidí svět dítě? Co si přeje, čeho se bojí a před čím utíká? Dospělí si často myslí, že pro něj dělají to nejlepší, ale co když ono zatím prožívá nejhorší noční můru?
Nechte se vtáhnout do humorného a zároveň truchlivě laděného vyprávění vnímavé a citlivé holčičky, která se musí vyrovnávat s mimořádně hořkým létem – rozchodem rodičů, rozpadem rodiny a ztrátou domova. Její optimistické a zároveň naivní vnímání se střetává s krutým světem dospělých, kteří dokáží ubližovat jak sobě, tak i svým nejbližším. Je konfrontována s neotřesitelně dokonalou křesťanskou morálkou, se schizofrenií socialistického školství a nakonec vydána napospas nemilosrdným psychologickým odborníkům. Co všechno však může křehká dětská duše vydržet, aby neztratila svoji víru v dobro? 

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2015
Žánr: Literatura česká
Počet stran: 156
Vazba: brožovaná

Žádné komentáře:

Okomentovat