Rozhovor s autorem Janem Dobšenským III. - „Ke každému velkému příběhu patří silné city.“

V projektu Podporujeme fantasy ságu Jana Dobšenského - Yorrân již máme dvě části rozhovorů a samozřejmě recenze, které naleznete na knižním blogu Katniss Lavender. Více informací naleznete na webové stránce nebo Fb Yorrân. A v případě, že vás romány zaujmou, podpořte svého favorita na startovači! :) 

Nezapomeňte také na SOUTĚŽ, kterou naleznete přišpendlenou na hlavní stránce Fb Podporujeme české autory. ,o)

Zdroj: Jan Dobšenský

Někteří autoři se nechávají inspirovat lidmi ze svého okolí. Tvé postavy jsou čistě fiktivní, nebo jsi jim tu a tam připsal určité rysy od osob, které jsou v tvém životě?

Dobrá otázka. Myslím, že většina vedlejších postav vystupujících v mém příběhu má předlohu ve skutečných lidech kolem mne. Oni to samozřejmě nevědí a přiznám se, že když tam vstoupí, tak to zpočátku nepostřehnu ani já. Většinou až teprve postupem času s překvapením zjišťuji, jak se příběh, ač zarámovaný do smyšleného světa fantazie, plní lidmi, které znám, které potkávám na ulici, mluvím s nimi. Jen jsou jinak oblečení a páchají dobré nebo zlé skutky odpovídající kulisám jeviště, ve kterém hrají své role. Ale jsou to oni, stále stejní. Stejné touhy i pohnutky, stejná statečnost i zbabělost a stejné bolesti a lásky, které si nesou z jednoho životního příběhu do druhého, jen prostředí ve kterém se to vše odehrává, je jiné.


Kteří hrdinové jsou tvoji nejoblíbenější a proč? Je ve tvých knihách hrdina, s kterým by ses dokázal aspoň trochu ztotožnit? Prožíváš dobrodružství a osudy svých hrdinů, nebo si od nich dokážeš udržet odstup? 


Já myslím, že se ztotožňuji s většinou z nich, protože každý z nich má v sobě něco ze mne. I padouchové přirozeně. :) Pokud nějaký autor tvrdí, že si dokáže zachovat stoprocentní odstup od svých hrdinů, tak mu nevěřím, nepíše-li ovšem literaturu faktu. Ten můj příběh vůbec vzniká zvláštním způsobem.  Asi i vzhledem k tomu, že jsem samouk a nedostalo se mi žádného literárního vzdělání a píšu „jak mi zobák narost“. Když na něm pracuji, píšu vlastně tři až čtyři nezávislé knihy. Konkrétní příklad několik měsíců píšu příběh Abarhila z Merélosu. Potom dalších několik měsíců příběh Ekrama Dhara nebo Parsy z Ghodrie.  I když se tito hrdinové „potulují“ po poměrně rozsáhlém světě, tak na sebe občas někde narazí. Tak to v životě prostě je, že potkáváme určité lidi, potom se s nimi rozcházíme, abychom se s nimi po čase opět při nějaké příležitosti setkali. Stejné je to s mými hrdiny. Když dopíšu ty dejme tomu tři jednotlivé knihy, tak to začnu vzájemně propojovat, aby ten celek měl nějakou kostru, logiku a spád. V současnosti je to nabízeno jako epická sága, ale myslím, že stejně tak by to mohlo vycházet jako tři až čtyři nezávislé příběhy odehrávající se v jednom světě, protože někteří z mých hrdinů se nikdy osobně nesetkají. Ale zpět k tvé otázce. Pro mě je psaní především relax  a musím se přiznat, že se jejich dobrodružstvími docela bavím. Během týdne na „psaní“ nemám čas, protože moje firma mě dokáže stoprocentně využít a „spotřebovat.“  Navíc nejsem ten typ „nočního ptáka“, který dokáže sedět u počítače do tří do rána. Takže mi zbývají víkendy a nejraději píšu ráno. To si přivstanu a s „čistou hlavou“ začnu psát. Většinou pak rychle ztratím pojem o reálném čase, o tom knižním mám přehled dokonalý, takže pravidelně zapomínám na snídani a často i na oběd. Když mě potom přítelkyně zve třeba k té snídaní, tak se často dočká následující odpovědi: „Jasně, zlato, už jdu, jen chvilku vydrž, jsem zvědavý, jak to dopadne.“

Podle všeho máš detailně promyšlený fiktivní svět, do kterého je příběh zasazen. Nechal ses někde inspirovat, nebo kde a jak se zrodila prvotní myšlenka?

Mám jenom jeden velký vzor. J.R. Tolkien – Silmarillon.

Při čtení anotace jsem měla pocit, že se zabýváš i mezilidskými vztahy.  Je to tak? Nač se čtenáři ohledně tvých hrdinů mohou těšit? Je v knihách něco i pro romantické duše? 

Určitě. Ke každému velkému příběhu patří silné city. Ale těm musí člověk dorůst a dopracovat se k nim. Tím samozřejmě míním i sebe jako autora, který by je měl dokázat čtenáři zprostředkovat. Především se to však týká hrdinů mých knih. První kniha líčí jejich začátky, tedy dětství a mládí a tam tolik příležitostí pro romantické sekvence není. Ten správný čas přijde, teprve když na své cestě začneme potkávat své životní přátele a protivníky, své učitele a průvodce a samozřejmě i své osudové lásky. Teprve s nimi jsou spojené události a zážitky, které jsou schopné proniknout tak hluboko do našeho nitra, aby rozezněly i ty nejhlubší struny naší bytosti.  A tak je to i s mým příběhem.  V první knize těch příležitostí příliš nebylo, ale věřím, že druhá část už některé čtenáře a především čtenářky za srdce vezme.

Kniha obsahuje úžasné a velmi autentické ilustrace, které k příběhu zpracoval kreslíř a ilustrátor Pavel Talaš. Kresby jsou podle tvého návrhu nebo ti pan Talaš předkládal své náčrty a ty jsi je schvaloval? Jak probíhala spolupráce? 

Těší mě, že mluvíš o jednom, ačkoliv jsou již dva. Dnes už to není jen Pavel Talaš, ale i Peter Eliáš. A tvoje předchozí otázka jen potvrzuje, že to byla dobrá volba, protože mají oba natolik podobný styl kresby, že to nepůsobí rušivě. Přiznám se, že vydávat knihu vlastním nákladem s takovým množstvím ilustrací, není vůbec levná záležitost, ale k tomu příběhu to prostě patří a bez nich by ten svět nebyl opravdový.  Jak probíhá naše spolupráce? Tuhle otázku by asi měli dostat spíše oni. Já odpovím, že z mého pohledu skvěle, protože většinou dosáhnu toho, co jsem si předsevzal. Oni asi už tak spokojení nebudou. Nezřídka se stane, že se už skoro hotový obrázek musí přepracovat nebo základní skicu předělávají i několikrát než se shodneme, že to je ono. Asi úplně extrémní příklad, je obrázek Nidar al-Harek z druhé knihy na kterém Pavel pracoval (samozřejmě nikoliv nepřetržitě ) tři měsíce a pravděpodobně mi nemohl přijít na jméno. Ale dnes je přesně takový, jak jsi to uvedla v otázce. Autentický a má duši. Prostě je to ona, nogaimská princezna Nidar.

Hlavních postav máš podle stručných popisů na své webové stránce opravdu velké množství. Nemáš obavu, že se v nich čtenář bude ztrácet? Knihy obsahují také neobvyklé názvy a různá království, která máš přehledně sepsané na webové stránce svých děl. Zdá se, že sis dal práci a opravdu propracoval svět do nejmenších detailů. Nemusí mít obavu, že na ně bude kniha třeba příliš složitá? 

Díky za otázku. Mám. Podle mě je to obrovský a zásadní problém celého žánru fantasy a především jeho podžánru, kterému se říká epická fantasy. Čtenář prostě vstoupí do nového světa, který musí nějakým způsobem zažít a vstřebat. A právě tahle přehršel neznámých termínů a jmen spoustu čtenářů odrazuje a mnozí z nich se potom dívají na fantasy s takovým despektem. Smyšleniny.  Kolikrát už jsem to slyšel. Ale zkuste si představit, že budete číst román z jiného kulturního prostředí? Čína, Japonsko, Indie. Budete mít úplně stejný problém, se kterým se budete muset jako čtenáři popasovat. 
Ale právě tyhle obavy jsou důvodem, proč věnuji tolik času svému webu. Zájemce tam najde opravdu podrobný manuál na cestu do Yorrânova světa, aby se v něm mohl zorientovat. A pokud nenajde, co hledá, je tam na mne kontakt a rád na vyžádání potřebné vysvětlím a doplním. Svým způsobem jdu sám proti sobě a všem marketingovým pravidlům, když množství materiálu zveřejňuji už dlouho před tím, než se objeví možnost zakoupit knihu. Ale jde mi v tomto případě o čtenáře, aby měl čas a možnost se připravit. Kdo ji využije a web si projde dříve, než začne číst knihu, tak podle mého názoru vstoupí do příběhu už řádně osmělen. A myslím, že to funguje. Přirozeně mám na webu nastavenou statistiku a podle ní web měsíčně navštíví kolem čtyř set unikátních návštěvníků, kteří otevřou přes tisíc jednotlivých příspěvků. Jen bych chtěl upozornit a požádat čtenáře o shovívavost. Není to literární dílo, ale pouze technický průvodce světem, který existuje v autorově hlavě, i když už by asi rozsahem vydal na další knihu. Zkuste se povznést nad nějaký ten překlep nebo nedokonalou stylistickou formulaci, kterou tam objevíte.

Doporučil bys dílo i čtenářům, kteří teprve začínají s žánrem fantasy? Čím jsou tvé knihy neobvyklé? Na co bys čtenáře nalákal? Na jaké zajímavosti bys čtenáře naladil?

To opravdu nevím.  Snad bych to pojal jako malý kvíz. Máte rádi epické příběhy s množstvím postav? Detailně popsané reálie? Rádi se probíráte historií, zkoumáte rodokmeny, mapy, slovníky? Máte rádi středověký svět, jeho kouzlo, báje a pověsti? Zajímají vás i vnitřní pohnutky jednotlivých postav?  Pokud jste odpověděli na tyto otázky ANO, tak nastražte uši. Nevadí vám, když kniha není nekončící sekvencí hrdinských činů neprůstřelného hrdiny? Nevadí Vám, když to váš oblíbený hrdina občas vzdá? Nevadí vám, když hrdina trapně „zakopne“ a znemožní se v očích svých i svého okolí? Nebudete svému hrdinovi zazlívat, že se zamiluje a chová se jako osel? Nevadí vám, že padouši budou občas sympatičtější než hrdinové? Pokud jste na tyto otázky odpověděli NE, tak do toho jděte!

Jak bys čtenářům vysvětlil dovětek - věčný příběh o touze, hledání a cestě?

Jednoduše. Yorrân je alegorie na příběh, který se odehrál už mnohokrát a odehrává se stále znovu. Zažívá ho každý z nás. Je to příběh o hledání sebe sama, o hledání odpovědi na otázku proč jsem tady, kdo jsem a kam vlastně jdu. Je to vyprávění, které by se dalo zasadit do jakékoliv historické doby a libovolného místa našeho světa. Mohl bych ho psát jako thriller, sci-fi nebo historický román. Já se rozhodl pro fantasy. Snad proto, že na té pouti za poznáním sama sebe zažíváme často tak podivné věci, že realistický rozum mnoha čtenářů by se to to ve sci-fi nebo thrilleru ze současnosti vzpíral přijmout. Prostě to do toho žánru nepatří. Naopak fantasy, což jsou v podstatě moderní pohádky, podobně prapodivné příhody, zážitky i bytosti bez problému vstřebá…

Zdroj: Jan Dobšenský


Žádné komentáře:

Okomentovat