Rozhovor s Lenou Valenovou: RÁDA JSEM PŘI PSANÍ ZAVZPOMÍNALA I NA VLASTNÍ STŘEDOŠKOLSKÁ LÉTA.

Chcete se dozvědět více o Leně Valenové, autorce knihy Moře nálezů a ztrát 1- Náhodní lháři? Zodpověděla nám naše všetečné a záludné otázky a přiblížila nám tak nejen svou tvorbu, ale také sebe samu. A počtení je to opravdu zajímavé.

Právě probíhá také soutěž o tři výtisky této knihy, máte-li chuť, zasoutěžte si. 

Recenze: MOŘE NÁLEZŮ A ZTRÁT - NÁHODNÍ LHÁŘI.


Zdroj: Lena Valenová web


Proč jste se zaměřila právě na žánr young adult? 

Během školních let jsem sama přečetla velké množství knih. Byla jsem dokonalá knihomolka. Ve stejné době vznikl také námět románu. Je to přesně ten typ příběhu, po kterém bych v té době sáhla. Svým způsobem jsem si knihu napsala pro své mladší já.

Nepřemýšlela jste někdy o vydání románu jiného žánru? 

Mám ráda detektivky a romantické komedie. Jsou to žánry, které mi sedí i co se psaní týče. Takže budoucnost ukáže, ke kterému budu více inklinovat. Na moje oblíbené historické romány bych si ale v žádném případě netroufla.

Co vás inspirovalo k sepsání této knihy? 

Vždycky jsem ráda psala na volné téma. Když jsem se konečně rozhodla, že knihu nejen napíši, ale i vydám, sáhla jsem po příběhu, který mi byl blízký a svým způsobem byl i výzvou. Chtěla jsem, aby mě psaní příběhu a postav bavilo. Vzhledem k tomu, že napsat takovou sérii je otázka i několika let, bylo pro mě důležité, aby mě samotnou příběh „chytl“.

Kolik dílů ještě chystáte? Máte už některé sepsané? 

Román má celkem 4 díly. S posledním dílem se příběh uzavře. Střepy mozaiky se poskládají dohromady a osud postav se naplní. To, že je román na více dílů, mi dalo možnost si s příběhem víc pohrát. Zároveň mám větší prostor pro vývoj jednotlivých postav. Také jsem nechtěla překročit 250–300 stran na knihu, což je pro mě takový pomyslný ideální počet. Druhý díl je již hotový, a právě pracuji na třetí části.

Máte rozpracované i jiné dílo mimo série Moře nálezů a ztrát? 

Nejen jedno. Hned několik. 😊 To je můj věčný problém. Vždycky musím dělat více věcí najednou.

Námět a postavy vaší knihy vznikly podle informací na vaší webové stránce již před patnácti lety. Změnila jste toho mnoho, než se dílo vydalo? Co vás přesvědčilo k vydání díla, jehož základy jste vypracovala před tak dlouhou dobou? 

Během psaní jsem příběh více rozpracovala, přidala postavy, upravila dějové linky a charakteristiky jednotlivých postav. Každé jsem dala svůj vlastní příběh. Myslím, že po tolika letech už má člověk určitý odstup a je možná dobře, že jsem se do psaní nepustila dříve, ale nechala vše tzv. uležet. Ráda jsem pak při psaní zavzpomínala i na vlastní  středoškolská léta.

Máte ve svém „šuplíku“ ještě nějaké další nápady k sepsání, které byste nám mohla prozradit?  

Spoustu! Jen bych potřebovala, aby den měl alespoň 48 hodin a mohla toho stihnout víc. Píši i cestovatelský blog, který mě opravdu baví. Možná z něho jednou také vzejde nějaká ta kniha.

Kdy plánujete vydat další dílo?  

V tuto chvíli plánuji vydání všech dílů románu Moře nálezů a ztrát. Druhý díl vychází na přelomu května a června. Až budou všechny díly na pultech obchodů, tak se pustím do dalšího projektu, na který se už také velmi těším.

Prostředí privilegované mládeže bylo zajímavé, psalo se vám snadno o takovém způsobu života nebo to pro vás byl oříšek?  

Přiznám se, že jsem o tom při psaní takhle neuvažovala. Prostředí vyplynulo z logiky příběhu o příjezdu zahraničních studentů na pražské soukromé gymnázium. Psát dějové linky z tohoto prostředí mě navíc bavilo. Sama jsem studovala na víceletém gymnáziu a zúčastnila se výměnného pobytu.

Romantika a láska do knihy patří, ale vy jste příběh ozvláštnila i o hledání minulosti hlavního hrdiny. Takový detektivní young adult román, což je rozhodně neobvyklé. Jak jste k takovému zajímavému nápadu přišla?  

Mám ráda detektivky. Zároveň miluji příběhy jako je Hrabě Monte Christo. Z toho jsem si vypůjčila motiv zrady, hledání pravdy a následnou pomstu. Říkala jsem si, jak by asi takový příběh fungoval v dnešní době a s mladým hrdinou, který má kvůli svému věku velmi omezené možnosti a nástroje. A námět románu byl na světě!

Čerpala jste u hlavních hrdinů či dějových linek ze skutečných událostí?

Ani ne tak u hlavních hrdinů, nebo dějových linek, jako u prostředí, která jsou povětšinou reálná. Na druhou stranu, když pominu prostředí tzv. privilegovanější mládeže, tak si myslím, že zklamání z letní lásky a některé problémy a situace, které řeší hrdinové románu, svým způsobem zažila většina z nás.

Který z vašich dvou hlavních hrdinů je vám bližší a proč? 

To je dobrá otázka. Elenu jsem částečně psala podle vlastních vzpomínek, jak jsem se občas cítila, když jsem byla v jejím věku. Michael si rád nechává věci pro sebe, má uzavřenější povahu. To s ním mám také společné. Na druhou stranu jedná velmi vykalkulovaně a za každou cenu se snaží držet předem připraveného plánu, který mu právě Elena svou přítomností a skutky narušuje. Oba jsou svým způsobem zranitelní a stále se hledají.
Mojí nejoblíbenější postavou je však Tereza, Elenina nejlepší kamarádka. Ta mě opravdu baví psát. Líbí se mi, jak si vždy na každé situaci nakonec vybere to pozitivní, je podnikavá. Původní nevýhodu dokáže obrátit ve svůj prospěch a udělat z ní výhodu. To bych také ráda uměla!

Vy sama žijete v USA. Liší se podle vás nějak čeští čtenáři od těch zahraničních?  

Bohužel to zatím nemohu posoudit.

Vydala jste svůj román i v Americe nebo vydáváte pouze pro tuzemské čtenáře?  

Pouze pro tuzemské čtenáře. I když žiji v zahraničí již několik let, stále bych si netroufla napsat knihu v cizím jazyce.

Zdroj: Lena Valenová


Máte zkušenosti s vydáváním knih ve Spojených státech? Máte pocit, že se nějak liší podmínky, které jsou pro české autory nastavené v naší zemi? 

Vlastní zkušenosti zatím nemám. Myslím, že pro neanglicky mluvícího autora je poměrně těžké se na tamním trhu prosadit. Knihy se zde překládají opravdu minimálně. Na druhou stranu, nic není nemožné. Z toho, co vím, tak se podmínky pro autory liší velmi. Český trh je malý, limitovaný. Americký je nesrovnatelně větší. Konkurence je však v obou velká. Globální trh s knihami (tedy nejen ten americký) funguje především na Amazonu, skrz který může autor oslovit čtenáře de facto po celém světě. Setkala jsem se i s autory, kteří všechny své knihy vydávají vlastním nákladem jen a pouze přes Amazon. To je, pokud vím, v ČR stále ještě v plenkách.

Dáváte přednost knihám v českém jazyce nebo naopak v tom anglickém?   

Vzhledem k tomu, že žiji v zahraničí, tak mám snadnější přístup k těm anglickým. Ale ráda si přečtu i českou knížku. Na těch jsem ostatně vyrostla a českým knihám proto moc fandím.

Máte pocit, že v USA je literární trh kvalitnější nebo se to týká spíše děl v ČR? 

Neřekla bych kvalitnější. A hlavně v ČR se vydávají zahraniční tituly, které se již někde osvědčily. Knihy, které mají určitý standard a kvalitu a mají za sebou komerční úspěch. Také se o mnohých už předem ví a mluví, což je také velké plus. Pro nakladatelství znamenají daleko menší riziko než vydání neznámého českého autora.
Někde jsem četla, že český čtenář obecně považuje zahraniční tituly za kvalitnější. Bylo by zajímavé rozvinout na toto téma diskuzi a zeptat se samotných čtenářů, proč tomu tak je. Co považují u českých knih za výhodu a co jim v nich naopak chybí.

Setkala jste se s nějakými zahraničními autorkami či autory?   

Setkala. Byla jsem třeba na zajímavé debatě s úspěšnou autorkou prvotiny v Londýně. Vlastní téma bylo: Jak vydat knihu a zúčastnilo se ho více autorů i profesionálů z oboru. V té době to bylo pro mě velmi aktuální téma. Dokončovala jsem knihu a chtěla vědět, co dál. Bohužel v ČR nefunguje stejný systém jako v UK, kde autor (stejně jako v USA) nejedná přímo s nakladatelstvím, ale s literárními agenty. Ti pak zprostředkovávají komunikaci mezi autorem a nakladatelstvím. Existují i tací, kteří se zaměřují na konkrétní práci s autorem, pomáhají se zpracováním tématu a vytvářejí podmínky pro autory, aby zdárně dokončili svá díla.

Psala jste i poezii – píšete ji stále? Dočkají se od vás čtenáři i básnické sbírky?  

Kdepak. Tu jsem psala pouze na základní škole a tento žánr raději přenechám povolanějším. Nicméně si ji ráda přečtu.

Už od malička jste toužila být spisovatelkou. Proč? Co vás motivovalo k takovému snu?  

Ani nevím. Vždycky jsem ráda četla a vymýšlela si vlastní příběhy. Od toho byl jen krůček ke psaní. Když se mě někdo zeptal, čím bych chtěla být, až budu velká, odpovídala jsem že spisovatelkou.

Podporovala vás rodina nebo jste spíše na vlastní pěst zkoušela psát knihy?  

Já to nikomu neříkala! Psala jsem si pro sebe. Nikomu jsem nic neřekla až do chvíle, kdy kniha byla na světě.

Měla jste nebo máte nějaký literární vzor?  

Přímo vzor asi ne. Když jsem byla malá kopírovala jsem knihu Děti z Bullerbynu. Chtěla jsem tenkrát napsat právě takovou. V současnosti mám samozřejmě své oblíbené knihy a autory. Ale nenazvala bych je literárním vzorem.

Chtěla byste něco vzkázat českým čtenářům? 

Kupte si knihu! Ne, ale vážně. Chtěla bych vás při čtení knihy pobavit a zároveň trochu povzbudit ke snění. Myslím, že snění je důležité, protože nám dodává odvahu mnohé uskutečnit a otevře naše obzory. Když jsem byla ve věku hrdinů románu a žila v malém jihočeském městě, snívala jsem o tom, že jednou napíšu knihu a procestuji svět. Nyní se snažím žít svůj sen. Věřím, že si román Moře nálezů a ztrát najde své příznivce. Spokojený čtenář je pro mě totiž tou největší odměnou.

Co si myslíte o projektu Podporujeme české autory?

Je skvělé, že se projektem snažíte podpořit české začínající autory, kteří mají v konkurenci tuzemských i zahraničních titulů velmi těžkou pozici. Nejtěžší totiž není napsat knihu, ale dát o ní vědět. Čeští autoři soutěží o přízeň čtenářů se světovými bestsellery, které jsou často podpořeny reklamní kampaní, o které se většině těchto autorů může jen zdát. Je to takový boj Davida s Goliášem. Projekt Podporujeme české autory tak plní významnou úlohu zprostředkovatele mezi autorem a čtenářem, aby si opravdu každá kniha našla svého čtenáře. Jako začínající autor si spolupráce vážím a držím vám pěsti.


Za poskytnutí rozhovoru a fotografií děkujeme autorce Leně Valenové.

Žádné komentáře:

Okomentovat