Recenze: SVĚTLO PULSARU (Aleš Pitzmos)


Napínavý sci-fi thriller, který vás ohromí! 


„Nevím, kdo to přesně řekl, ale naprosto s ním souhlasím: Asociace je nejdokonalejší systém, který jsme vymysleli.“ (Str. 109)


Za recenzní výtisk děkuji autorovi Aleši Pitzmosovi
Chci zakoupit román Světlo pulsaru


Sci-fi thriller Světlo pulsaru od nakladatelství Brokilon je kvalitní a promyšlené dílo plné překvapení. Nikomu nemůžete věřit, takže neočekávané zvraty a informace odhalující různá spiknutí rozhodně ohromí nejednoho čtenáře. 

Musím upozornit, že nejsem čtenářka tohoto žánru - tedy nebyla jsem, teď se směle pustím do dalších, protože mě autor opravdu naladil a myslím, že by sci-fi přece jen mohlo být pro mě to pravé! Takže tato recenze více řekne zřejmě těm, kteří se sci-fi chtějí začít a trochu se toho obávají. Myslím, že vás uklidním a pokud vás zaujmou mé poznatky o knize, vrhněte se do Světla pulsaru po hlavě. Stojí to za to! 


Styl psaní je čtivý, lehce tvrdší, ale to možná dělají ty popisy, na které nejsem zvyklá. Odborná slova, která více řeknou čtenářům tohoto žánru, však nejsou žádnou překážkou a i lajk se v nich vyzná a nijak mu při čtení nevadí. Autor se věnuje také samotným postavám, jejich myšlenkám i vzhledu. V ich-formě minulého času má prostor svého hrdinu čtenářům představit a také toho využívá. Už od prvních stránek je snadné se do Desmonda vžít, protože je děj šikovně prokládán jeho vzpomínkami. 

„Ne - musím. Už nejsem oběť, co nic neví a se kterou si můžou dělat, co chtějí. Z beránka se stal vlk." Dřív než jsem vlezl do vstupní komory, šíleně jsem se zasmál. "A je čas, aby je ten vlk pořádně kousl do prdele.“ (Str. 240)

Píše se rok 2227... Do knihy nás zavádí zajímavý prolog, slibující něco zvláštního a důmyslného. Jakousi lehce detektivní linku, kterou postupně autor rozvíjel v první kapitole, která se odehrává o dva měsíce později... Desmond jako nový velitel vesmírné stanice Lighthouse se seznámí se svou podřízenou Natálií, která je velmi atraktivní. Těší se na nové zaměstnání, kam odjíždí do soustavy pulsaru spolu se svým nejlepším přítelem a svou dcerou Florou. 

„Já vím, proč tu jste. Poslal vás OROS, abyste... abyste dokončil jejich dílo.“ OROS? Co je to OROS? To slovo mi přišlo povědomé, jen jsem nevěděl, kam ho mám zařadit. 

Hlavní hrdina je Desmond Sommers, bývalý velitel týmu bravo na záchranné lodi Tristan, pracující pro Avalon Rescue Company, zdravotní a záchranou sekci Vesmírné asociace. Je to muž, který se nebojí přiznat svou chybu. Má velké srdce a snaží se dělat to, co je podle něj dobré. Avšak když narazí na něco, co jeho vesmírem otočí, popere se s tím. 

Boccaccio "Bok" Tripleman, Desmondův přítel a kolega. Vtipálek, který dobře mířeným humorem zasáhne vždy cíl. Hrdina, který se nebojí riskovat pro své bližní.

Natálie je sličnou kráskou, která má svou vlastní minulost. Shodou náhod velmi atraktivní se zvláštními pouty. 

Flora je dcera Desmonda Sommerse. Osmiletá dívenka je inteligentní a odvážná. Má statečné srdce a rozhodně se potatila. 

Hrdinové jsou velmi dobře sepsáni. I když autor nelpí na maličkostech, přesto je dokázal oživit díky tomu, že poukazuje na to, že nikdo není jen dobrý nebo zlý. Nic není černobílé. Hrdinové tak získávají silný nádech reálnosti a o to snáze se dílo čte. Psychologie postav bude v rámci sci-fi čtenářům plně vyhovovat, protože ta emocionální křivka je poměrně výrazná, přesně jak má být. 

„Zabijete mě... jako... jako jste zabil svou ženu? Jako jste zabil Sáru?“

Neskutečně napínavý příběh v sobě skrývá víc, než očekáváte. Nejenže je spojen s minulostí, kterou čtenář pomalu objevuje, ale také pozoruhodnými a dramatickými vizemi, díky kterým se hlavní hrdina i čtenář dozvídá různorodé informace. Žádná zmínka nepřijde vniveč, hrdinové jsou velmi šikovně propojení - z toho důvodu je vhodnější vychutnat si knihu bez odkládání (i když nevěřím, že by takhle napínavé čtivo dokázal někdo odložit). Válka s kolonisty je děsivá a to především proto, že nikomu nemůžete věřit... 

Děj se odehrává ve vesmíru, což je prostředí, které nemá až takové možnosti zaujmout, jelikož se týká především vesmírných těles a železných krabic, ať už základen či letounů. Pro někoho to může být skličující, pokud není na sci-fi zvyklý. Autor se popisů zhostil velmi dobře. Nerozepisuje se zbytečně, ale naopak poutavě líčí. Kde není potřeba se zabývat popisy, raději spoléhá na akční situace. 

Scény, ve kterých jde o život, jsou poměrně svižně sepsané. Faktem zůstává, že jsou si v mnoha případech podobné, ale závisí na výsledku, takže je čtenář beztak napnutý. Celkový pohled na román dokreslují vtipné a důmyslné maličkosti, které bystrého čtenáře pobaví a jsou prakticky třešinkou na dortu. 

Humor je součástí příběhu. Ne přílišně, aby to udupalo tu napínavou a potemnělou atmosféru, ale hlášky jsou výstižné a povedené. Myslím, že čtenáři ocení, že se akční sci-fi nepromění v knižní ztvárnění filmů Bruce Willise. Román je doporučený pro dospělé, takže nějaké ty erotické narážky se v textu objevují. Nic přehnaného, spíše doplňují děj. 

Mezilidské vztahy jsou důležitou položkou tohoto románu, ačkoliv pro mě neočekávaně. Hrdinové se snaží navázat vztahy, udržet si je a myslet i na druhé. Vznikají přátelství nebo naopak podlá pouta. Probíhající válka Asociace s Kolonisty je opravdu agresivní a už stála spousty lidských životů. Ale kdo je tu vlastně ten, komu se má důvěřovat? Kniha opravdu obsahuje množství neočekávaných zvratů, které znám spíše z thrillerů. Snad proto se mi Světlo pulsaru natolik zarylo pod kůži. 

Nejdominantněji působí v příběhu právě ta skrytá linie, poukazující na promyšlenost děje. Není snadné knihu odložit, jelikož je tak silně dynamická a napínavá. Nemohla jsem se dočkat dalších informací, které odkrývají drsnou pravdu... Při čtení je možné narazit na spoustu indicií, které navádí čtenáře tím správným směrem. Aleš Pitzmos si dal práci a do puntíku se snažil zápletku, obsahující spousty šikovných manévrů a falešných tipů, propracovat. V tom podle mého tkví největší kouzlo knihy.

Finále knihy... Je fascinující a strhující. Opět překvapení, které bylo neočekávané a čtenář si z něj sedne na zadek. 

Příště sem třeba přijede na dovolenou Bradley Depp, to bude jiný kafe, vzpomněl jsem si na momentálně populárního hollywoodského herce ze slavné herecké dynastie. (Str. 84)

Co může čtenářům vadit? 
Některé reakce či situace působí lehce účelově a čtenář má poté pocit, že hrdina je nějak podezřele lehkovážný, ačkoliv do té doby nebyl a způsob, kterým se některé věci dějí, je poněkud méně uvěřitelný. 

Autor neuhlídal správnou míru srdceryvných okamžiků a čtenář se tak dočte spoustu věcí, které ho mohou uvést do letargie - na někoho to může působit přehnaně. Naštěstí ty emoce nejsou až tak moc zapracované do děje, autor zřejmě nechtěl čtenáře až natolik zdrtit, takže nehrozí žádné slzy.

„Ale zkus si aspoň na okamžik připustit, že Asociace není tak dokonalá, jak sama sebe prezentuje.“ (Str. 109)

Můj subjektivní názor na knihu se měnil postupem čtení. Autor své dílo propracoval a je to hodně znát. Mimo to, že trochu tlačil na pilu v některých situacích, jsem přímo nadšená. Fantastický závěr a promyšlenost mě natolik nadchly, že se hrozně moc těším na pokračování s názvem Záře supernovy... :o) 

„Někdy se však i z těch nejlepších úmyslů a nejušlechtilejších záměrů zrodí strašné věci.“ (Str. 221)

Komu bych knihu doporučila? 
Podle mého uspokojí jak čtenáře, kteří se v tomto žánru našli, tak i ty, kteří s ním chtějí začít. Díky napínavému námětu se ve Světle pulsaru nevyskytují žádná hluchá místa a děj uteče neskutečně rychle. Než stačíte rozvířit myšlenky, že tohle asi nebude to pravé, jste na konci knihy a dychtíte po pokračování! 

Knižní obálka: 
Mně se obálky knih z edice Evropská Space Opera moc líbí. Jsou zvláštní a lákavé. 




Anotace: 
V roce 2217 skončily Koloniální války, největší a nejničivější konflikt, který kdy lidstvo poznalo. Obě znepřátelené strany, jak pozemské megakorporace, zastoupené Vesmírnou asociací, tak Extrasolární společenství, sdružující svobodně smýšlející lidské kolonie, utrpěly velké ztráty a uzavření mírové smlouvy bylo poslední možností, jak se vyhnout vzájemnému zničení. Ani o deset let později staré vášně nevychládají a dávné křivdy jsou stále živé… 
V této nejisté době se Desmond Sommers vydává se svou osmiletou dcerou na stanici Lighthouse, nacházející se v planetárním systému pulsaru PSR 1257+12, aby na ní převzal velení a začal nový život bez rizika a napětí, které tak často zažíval coby velitel záchranného týmu. Ihned po příletu jej však začínají sužovat zvláštní vize, na stanici dojde k sabotáži a navíc se dozvídá nečekané věci o své manželce, která zemřela při nehodě reaktoru na neptunské stanici Stormcloud a s jejíž smrtí se dosud nevyrovnal. 
Když na stanici zaútočí lodě Extrasolárního společenství, spustí se řetězec událostí, který Desmonda dovede nejenom na Eridanus, první loď schopnou cestovat hyperprostorovými koridory, ale dostane se i na stopu utajovaného a nebezpečného konsorcia OROS. A zjišťuje, že má s událostmi, které se dějí, společného víc, než by si kdy přál... 

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2015
Žánr. Sci-fi a fantasy
Edice: Evropská Space Opera
Série: Vesmírná asociace (1)
Ilustrace: David Hess
Počet stran: 336
Vazba: brožovaná


Žádné komentáře:

Okomentovat