Rozhovor s Danielem Kapčou: „Ano, teď napíšu prasárnu.“

Rozhovorů s autorem Danielem Kapčou již na blogosféře bylo k přečtení několik, sama jsem se nad nimi občas usmívala, jelikož autora trochu znám. Daniel Kapča napsal opravdu kontroverzní román plný erotiky a nechutných situací plných násilí, které donutí citlivé dušičky vyzvrátit i svačinu. Myslím, že po přečtení si nikdo neřekne, že to byla ohledně perverze a brutality slabota, ale může ho zarazit pár nedostatků, které kniha má. Měla jsem možnost Panský klub recenzovat (recenze) a Dan mi k němu napsal také moc pěkné věnování. ,o))

Musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak se s mými otázkami autor popere a jelikož vím, že je velmi upovídaný, nepřekvapilo mě, že se toho zhostil opravdu dobře a reagoval dlouhými texty, které mě bavily. Věřím, že vás také pobaví. :o)) Užijte si první část rozhovoru s Danielem Kapčou a nezapomeňte navštívit jeho webovou stránku Panský klub nebo Fb Panský klub, kde si můžete objednat knihu i s nějakým úchylným věnováním. U Panského klubu se fantazii a deviantům meze rozhodně nekladou. ,o))

Nezapomeňte se účastnit soutěže o tento kontroverzní román!  



Panský klub je kontroverzní kniha. Co tě nalákalo k tomu, abys napsal tak zvrhlý nemorální román? 

Jak se lze dočíst v předmluvě, tak na úplném počátku jsem měl pouze nápad na konec nějakého příběhu, bez jakýchkoliv konkrétních myšlenek na cokoliv zvráceného či kontroverzního. To se začalo měnit s nápadem na GENový svět, v němž se kniha odehrává. Nebylo to tak, že bych si v tu chvíli řekl „Ano, teď napíšu prasárnu.“ Vše jsou pouze logické důsledky základní premisy „Mrtví nehnijí.“ Z ní vznikla druhá premisa, „Mrtvé nelze spálit ohněm ani žádnými konvenčními způsoby,“ bez které by se nejednalo o problém. Ten svět by sám o sobě ještě takovou kontroverzi nevyvolal. Až následně přišel hlavní prvek, jež způsobuje tu největší kontroverznost, lidská morálka a sexualita v prostředí Panského klubu jakožto „luxusního bordelu“ v kombinaci s naprosto bizarním světem. V ten moment jsem věděl, že to, co se chystám psát, bude způsobovat nevolnost a vášnivé reakce čtenářů. 

Děj vypovídá mimo jiné také o nerozpadajících se mrtvolách. Proč právě mrtvoly a sexuální hrátky spojené se smrtí? 

Když jsem vymýšlel svět, do kterého chci knihu zasadit, chtěl jsem se za každou cenu vyhnout upírům, vlkodlakům, zombie apokalypsám a dalším podobným příšerkám, které se v knihách a filmech tak hojně vyskytují. Tomu jsem chtěl udělat přítrž. Ovšem zombie mají na GENovém světě svoji jistou zásluhu, protože právě z nich vznikla myšlenka na nehnijící mrtvoly. Všude bylo, že mrtví vstávají z hrobů, jenže já si řekl, co kdyby se jim do nich nechtělo? A bylo to, základní myšlenka byla na světě. Poté jsem si říkal, jak by na to reagovalo lidstvo. A z toho vznikly ty sexuální hrátky. Opravdu si nedělám iluze o lidské morálce a jsem si naprosto jistý, že by se tímto směrem jistá část lidstva ubírala. Stačí se podívat kolem sebe a do historie. Lidé si umí dělat opravdu ty nejstrašlivější věci a jediné, co nás drží v mezích, jsou zákony „civilizované“ společnosti. Takže když vezmu v potaz přirozené sklony k násilí, které jsou hluboko zakořeněny v lidských instinktech, a aktuální sexuální revoluci, tak mi vychází, že nejsem s GENovým světem zase tak daleko od reality. 

Muži obvykle nepíšou erotické romány. Čerpal jsi inspiraci ze svého soukromého života? Navštěvuješ podobná místa pro dospělé? 

Takové místo pro dospělé, které by uspokojilo mé touhy, ještě neexistuje. Asi proto jsem vymyslel Panský klub. :D Ale teď vážně. V žádném podniku pro dospělé jsem ještě nebyl a sám od sebe se do žádného nechystám, ale nebráním se mu. Pokud mě někdy třeba někdo pozve na narozeniny atd., tak klidně vyzkouším práci profesionálek. Tedy za předpokladu, že bych neměl přítelkyni a jednalo by se o podnik na úrovni. Do nějakého pajzlu bych nevkročil. A asi tě zklamu, ale ani ze svého života jsem nečerpal, snad jen vyjma scény ve vířivce, ale to není nic, co by nevyzkoušelo mnoho dalších. Dokonce ani moc neholduju tvrdým BDSM praktikám. Např. holky ovázané bondáží jako vánoční dáreček mi opravdu nic neříkají. Dále máš pravdu v tom, že muži moc erotické romány nepíší, ale tak nějak si říkám, že moje kniha není typický erotický román podle aktuální „definice“. Erotika a sexualita se v ní vyskytují, jen ne způsobem, na jaký jsou čtenáři zvyklí. Stačí si v knihkupectvích prohlédnout stojany s nadpisem Erotické romány a pročíst si anotace několika knih. Vesměs je to jedno a to samé. A právě moje zcela obrácené (někdo by mohl i nazvat mužské) ztvárnění erotiky, spolu se sci-fi světem, který nemá obdoby, přináší tolik potřebný svěží vítr do stojatých vod literární fantastiky a erotických románů. 

Trpěl jsi jako autor, když jsi postavám způsoboval všechny ty hrůznosti, nebo sis dokázal uchovat patřičný odstup?

Opravdu nemůžu říct, že bych oplakával nějakou postavu jako J.K.Rownlingová. V tomhle jsem blíže k G. R. R Martinovi, který mučí a likviduje své postavy jak na běžícím páse a ještě se u toho zubí pod vousem.  

Mě osobně zajímá, proč jsi do knihy zakomponoval ukřižování Ježíše Krista. Měl jsi k tomu nějaký důvod, nebo se ti to prostě hodilo do děje? 

Protože proč ne? Držel jsem se jedné zásady: Žádné hranice neexistují. A tou jsem se řídil. Nechtěl jsem vynechávat prvky nebo scény jen kvůli tomu, že by někomu mohly přijít nekorektní. Bylo mi jasné, že tahle část může pobožnější čtenáře pobouřit či znechutit, ale mé rozhodnutí ji zahrnout to nezměnilo. A nedal jsem ji tam jen tak na oko, abych šokoval, jak by si někteří mohli myslet. Měl jsem konkrétní důvody pro její zahrnutí. Jednak mi zapadala do stylu tužeb zákazníků Panského klubu, a také jsem např. chtěl zdůraznit fakt, že peníze nesmrdí a za dostatečnou sumu lze splnit cokoliv, třeba i eutanázii naruby.

Mučení bylo místy až přehnané. Vyžíval ses v podobných scénách, nebo ses naopak musel překonávat, aby ty popisy byly tak přes míru? 

Šlo mi to samo a vyžívat jsem se v nich opravdu nevyžíval. Navíc to, co se dostalo do knihy, je pouhým zlomkem všech nápadů, které jsem měl. A zdaleka nepatří mezi ty nejstrašnější. Měl jsem vymyšleny scény mnohem hrubšího zrna, ale do knihy se nedostaly, protože tam pro ně zkrátka nebylo místo. Jednoduše tam nepasovaly situačně, dějově, ani jiným způsobem.  

Líbila se mi tvá fantazie, kterou jsi zejména ze začátku měl opravdu originální a působivou. Neměl jsi ale pocit, že ti během psaní postupně inspirace dochází?

Ten pocit jsem vskutku neměl. Nejvíce viditelná je ze začátku, protože jsem potřeboval uvést čtenáře do GENového světa a nekrotismu. I když jsem ten svět a umělecký směr později nerozvíjel tak viditelně, přesto oba protkávají celý zbytek knihy. Je to dáno i tím, že se hlavní část příběhu odehrává na relativně malé ploše, takže pro viditelnější rozvíjení nebyl prostor. A aspoň se mají čtenáři na co těšit v dalších knihách. :-)

Chystáš už něco nového, nebo byl Panský klub tvůj jediný román? 

Ano, chystám. Jak už jsem naznačil v předchozí otázce, mám se světem Panského klubu i s ním samotným své plány. Hodlám ho dále rozvíjet a rozšiřovat v dalších povídkách či knihách. Pokud se zaměřím jen na knihy, tak aktuálně mám rozpracované dvě: Poslední Hedonian a Tajný život pana K. Poslední Hedonian bude čistokrevné sci-fi v podobném duchu jako Panský klub, vyjma toho důrazu na tu sexualitu. A za Tajný život pana K. mě fanoušci Panského klubu pravděpodobně proklejí, jelikož se bude jednat o knihu ze života (ale ne mého :D). Mám ale osobní důvody, proč ji chci psát.


Zdroj

Jak se stavíš ke kritice, která se tvé knize nevyhnula? Změnily některé připomínky tvoje pocity z knihy?

Kritiku vítám a nebojím se jí. Avšak beru ji s rezervou. Od počátku jsem věděl, že bude kniha budit vášně a rozdělí čtenáře na dva zcela protichůdné tábory. Navíc si mnohé názory protiřečí a jednoduše se nelze zavděčit všem. 
Také mě docela udivuje, když si někdo myslí, že zná můj svět lépe než já, a pak tvrdí, že to či ono nemůže fungovat nebo si protiřečí. Například: „Jak mohou páchnout tělní tekutiny atd., když mrtvoly nehnijí? Pokud maso nehnije, tak přece nepáchne.“ Ano, maso, které nehnije, nepáchne, to je pravda. Jenže tohle nejzákladnější pravidlo GENového světa nebylo porušeno. Strava se v těle stále musí rozkládat, jinak by lidi umřeli hlady. Tudíž tělní tekutiny, výměšky atd. pořád páchnou, protože tyhle procesy fungují beze změny. Kdyby tomu tak nebylo, zahrnul bych to do příběhu. K tomu se váže další kritika, kterou jsem obdržel: „Vztahuje se GENová nemoc i na zvířata?“ V tomto případě je ďábel v detailech. Na začátku knihy je jasně napsáno, že GEN (nemoc zabraňující rozkladu mrtvých) modifikuje LIDSKÝ genom. Takže lidé mohou jíst zvířecí maso jako obvykle (jinak bych asi psal o veganském ráji), ale kanibalové mají utrum, jelikož by lidské maso nedokázali strávit. Jak jde vidět, žádná extra věda v tom není, jen to chce čas od času si vyvodit některé důsledky z obecných znalostí, nastavených pravidel a vnímat ty detaily a drobná spojení, které ten svět utváří. 
Obdobné je to s kritikou na nelogické nebo nekonzistentní chování postav. Ukázkou budiž nekonzistentní chování Dominika (majitel Panského klubu), který v jedné scéně pozoruje řádění zákazníka a přemítá nad tím, jestli už všechno nezachází příliš daleko, a přitom prakticky posílá holky na smrt k Parchantovi či na Farmu. V tomhle případě je třeba si uvědomit, že Dominik je primárně obchodník a „pan Továrník.“. Lze to postřehnout např. z historie vzniku Panského klubu. Takže i když občas zpochybňuje své morální zásady, jeho obchodní duch je přebije. Navíc co oči nevidí, to srdce nebolí. Steve Jobs taky určitě po nocích neoplakával tvrdý život jeho čínských dělníků. A nejspíš ani rozhodnutí o neudělení akcií svému společníkovi Danielu Kottkemu, s kterým zakládal Apple. Obdobně bych za pomocí dílčích částí příběhu dokázal vysvětlit i ostatní výtky směřující na chování postav. V té knize to je, jen to není napsané černé na bílém, aby to čtenáře bilo do očí a zvolil jsem více subtilnější formu. 
Nakonec se objevuje i druh kritiky, který mi vyloženě vykouzlí úsměv na tváři, hlavně v případech, kdy je zpochybňováno mé duševní zdraví, nebo zda jsou scény v knize mými sexuálními choutkami. :D U takových doslova brečím smíchy. Ale i přes všechny obdržené výtky jsem stále spokojen s tím, jak jsem knihu napsal a mé pocity z ní se nezměnily ani trochu. 

Panský klub zvedl vlnu nevole ještě před samotným vydáním. Mohla za to ukázka u tebe na webu, která byla podle mě víc než povedená. Kvůli čemu konkrétně si myslíš, že se rozjel takový blogerský „skandál“?

O žádném „skandálu“ nevím, ale asi tuším, na co narážíš. Podle mě se jen potkali dva lidi s naprosto protichůdnými názory a pohledy na literaturu. To se stává, víc bych v tom nehledal. 

Řešil jsi to nějak, nebo budeš řešit?

Neřešil a nijak řešit nehodlám. Pouze jsem v minulosti napsal článek se svým názorem, ale s ním pro mě celá „kauza“ skončila. 

Máš pocit, že vydat knihu v zahraničí, kupříkladu v USA, byly by ohlasy na ni větší a pozitivnější?

Mým primárním cílem je Japonsko, sekundárním Skandinávie. Jsou i země, ve kterých bych se knihu vydat neodvážil, hlavně z náboženských důvodů (např. Polsko). Co se týče USA, tak tam je to tak půl na půl. Rozhodně knihu nechám přeložit do angličtiny a vydám ji minimálně přes Amazon. Pak se uvidí, co dál. 
Ohlasy by v zahraničí byly určitě větší už jen tím, že je to nesrovnatelně větší trh než u nás, popřípadě na Slovensku. A u nás vnímám ohlasy převážně pozitivní. Občas se najdou čtenáři, kterým kniha nesedne, ale v globále se kniha líbí. :-)

Komu bys Panský klub doporučil? 

Čtenářům, kteří chtějí vyzkoušet něco nového, čtou pro relaxaci a nehledají v knihách složité filosofické a morální otázky, zbytečnou vatu ve zdlouhavých či zbytečných popisech a složitý jazyk. I když kniha obsahuje celou řadu drobných narážek na lidskou společnost a povahu, náročné a intelektuální čtenáře dumající nad každou větou ve stylu „co tím chtěl autor říci“ opravdu neuspokojím.

Co si myslíš o projektu Podpora českých autorů? 

Nápad určitě super. Je třeba šířit povědomí o české tvorbě. Možná bych zkusil do projektu zařadit víc autory, kteří teprve píší svá díla, aby se postupně dostali do povědomí a získali zpětnou vazbu. Případně se zaměřil na autory, již se snaží vydat knihu skrze různé Startovače nebo samonákladem bez podpory nakladatelství. Ti mají přeci jen cestu nesložitější, protože se nedostanou do klasických knižních novinek a jiných informačních kanálů, které jim zajistí nakladatelství, a tudíž má pro ně každá zmínka o jejich knize cenu zlata.

Moc děkuji Danielovi za rozhovor, ve kterém bylo vidět, že opravdu nic nezamlčoval a odpověděl mi upřímně na mé dotazy. Už brzy vás čeká druhá část rozhovoru a to Knižní tipy. Dozvíte se, jaké knihy preferuje Daniel Kapča a jaké kontroverzní knihy je schopný vám ještě doporučit. :o)

Láká vás dílo Panský klub?
Položili byste Danovi ještě nějakou vlastní záludnou otázku? ,o))

4 komentáře:

  1. Zajímalo by mě, jestli by klub který vytvořil sám navštěvoval nebo vyzkoušel.? V rozhovoru řekl, že v žádném ještě nebyl, ale nebrání se tomu. Přece jen je to trochu odlišné od běžných klubů, hlavně co se týká těch mrtvol, spoustu lidí by se mohla bát toho jak dopadnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Míšo, je třeba to trochu rozlišit :) Panský klub jako takový je čistě luxusním podnikem, který plní přání (byť převážně sexuální povahy), jež můžou, ale nemusí zahrnovat mrtvoly. Ty mrtvoly jsou devízou světa, ve kterém se kniha odehrává, ale v samotném klubu nehrají prim. A sám opravdu netrpím nekrofilní úchylkou, takže na vychlazenou dvanáctku si nechám zajít chuť :D
      Takže jak už jsem psal v rozhovoru, principiálně se návštěvě takového podniku nebráním, když bude na úrovni. A vzhledem k tomu, že Panský klub má být klubem na té nejvyšší úrovni, takže ano, vyzkoušel bych ho :)

      Vymazat
    2. Ach táák, v tom případě děkuji za vysvětlení a omlouvám se, ale ta otázka mě napadla hned co jsem si přečetla rozhovor.:D Nemyslela jsem to tak, že by jsi měl trpět nekrofílii.
      Měla bych si tvou knihu konečně přečíst, protože mě to opravdu zaujalo. :)

      Vymazat
    3. Nic se neděje, není se za co omlouvat :D Ať se kniha líbí, až se k ní dostaneš :)

      Vymazat