Rozhovor s Markétou Vítkovou: SNAŽÍM SE, ABY KNÍŽKY BYLY PLNÉ ILUSTRACÍ.

Markéta Vítková je autorka, která vydává pohádky pro děti s lákavými a hodnotnými příběhy. Měla jsem možnost pro ni recenzovat dílo Narozeninová kočka, což je pohádka, která přispívá projektu Světluška a zobrazuje velmi hezkým způsobem svět nevidomých. Dobrodružství najdete naopak v pohádce Dinosaurům v patách, kde je sepsáno několik nápaditých příběhů s těmito vyhynulými tvory. Ten, kdo má rád tato prehistorická zvířata, bude jistě nadšený.


 


V tomto rozhovoru se dozvíte nejen o tom, jakým pohádkám dává přednost Markéta Vítková, ale také o její nové knize, kterou si již můžete zakoupit! Jakým způsobem její díla vznikají a co všechno jim ze sebe autorka dává? Dokonce i několik knižních tipů vás nemine!

Děkuji Markétě Vítkové za rozhovor a nezapomeňte se účastnit soutěže, ve které máte jedinečnou možnost vyhrát pohádkový svět pro své ratolesti! 

SOUTĚŽ o pohádkovou knihu Překvapení skřítka Modrovouska

Proč jste se rozhodla začít psát knihy pro děti? Byl to vždy váš sen?

Kdysi, ještě když jsem chodila na základní školu, jsem tento nápad dostala. Ale brzy byl zapomenut. A na střední škole mne velmi zaujala osobnost Josefa Váchala, který si své knihy sám napsal, ilustroval, vytiskl i svázal. Po škole, když jsem začala pracovat, jsem na psaní knih neměla ani pomyšlení. Myšlenka, že by bylo fajn napsat knihu, se mi vrátila až s narozením prvního syna. Přestěhovali jsme se s rodinou do Sedlčan, kde je krásná krajina. Ráda tu jezdím na výlety poznávat nová a nová nádherná místa. Při těchto výletech nás se synem napadaly různé pohádkové příběhy, které by se tam mohly odehrát. A poslední kapkou, která roztočila celý proces napsání první knihy pro děti, byla jedna z dalších cest do školky s nejstarším synem. Vede podél potoka a syn najednou prohlásil: „Mami, kdyby tady žila velryba, to by bylo, co?!“ Světlo světa spatřila kniha O velrybě ze Sedlčan.


Proč právě dětské knihy? Neměla jste nikdy chuť napsat něco pro dospělé?

Proč právě dětské knihy souvisí již s tím, co jsem odpověděla na Vaši první otázku. Zatím jsem chuť psát pro dospělé neměla. Jen jsem si myslela, že s tím, jak mi porostou děti, bude se měnit i věková hranice, pro jakou píši. Ale protože se psaní mohu věnovat jen ve volných chvílích, a těch není mnoho, nestíhám zpracovat všechny náměty, které mám v různé fázi rozpracovanosti v šuplíku. Vychází mi to zatím na vydání zhruba jedné knihy za rok. Zůstávám tak stále u předškolního věku a u prvního čtení.

Plánujete vydat novou knihu? A co mohou případně malí i velcí čtenáři očekávat? :o)

31. 3. 2017 se konal křest mé nové knihy nazvané Není moře jako moře v sedlčanském muzeu. Je určená pro první čtení a hlavní hrdinka – holčička Helenka, vypráví svýma očima výlet rodiny k moři do Polska. Splnila jsem si při ilustrování této knihy svůj sen. Vytvořila jsem ji totiž grafickou technikou linorytu.


Kdysi jste vydávala knihy samonákladem, nyní vám ve vydání pomáhá Občanské sdružení Pro Sedlčansko a Královéhradecko. Jakým způsobem spolupráce probíhá, pokud se mohu zeptat?

Hned před vydáním první knihy O velrybě ze Sedlčan jsem si založila občanské sdružení, pod jehož hlavičkou jsem ji vydala. Přišlo mi to jako lepší cesta, než ji vydávat jen na svoje jméno. Navíc jsem pro občanské sdružení vymyslela i další aktivity – s první knihou byla například spojena výtvarná soutěž pro děti ze základních škol na Sedlčansku. Všech pět pohádkových knih jsem tedy vydala pod sdružením, které se akorát pod vlivem změny zákonů muselo přejmenovat na spolek.
Jiné je to u dvou knih o tvoření s dětmi – Tvoříme s dětmi originální dárky a Výtvarné hrátky z pohádky do pohádky. Ty vydalo nakladatelství Rubico. Snad ještě letos by měla u Rubica vyjít další kniha podobného zaměření, na níž se podílí kromě mne více autorek.


  

Vaše nejnovější dílo, které bylo vydáno v roce 2015, pojednává o životě nevidomého dědečka, kterému pomáhají vnoučci. Je to poklad pro všechny, kteří touží nahlédnout na svět očima nevidomých. Co vás ke zpracování tohoto tématu inspirovalo?

Impulsem pro napsání Narozeninové kočky byl fakt, že mám nevidomého tchána. A vždy jsem obdivovala, jak se ke svému handicapu postavil a co všechno zvládá. Nedávno se například podílel na vytvoření prostorových modelů různých druhů přechodů, aby si nevidomí mohli lépe situace nacvičit a mohli vyrazit do ulic s menšími obavami nebo alespoň s většími zkušenostmi. A vždy bylo úžasné pozorovat, jak komunikoval se syny.

Koupí této knížky čtenáři přispějí na konto Světlušky. Určitě nejsem jediná, kdo vás za takovou podporu obdivuje. Věnujete se ještě jiným charitativním činnostem? Podporujete i jiné organizace?

Světlušce patří můj velký dík, protože podpořila vznik knihy i pořádání besed o světě nevidomých pro základní školy, družiny, školky nebo knihovny.
Pořádám totiž na témata mých knih besedy. V nabídce jsou dvě místně vázané – Hradec Králové a Sedlčansko. Jedno všeobecné téma Jak vzniká kniha. Na knihu o dinosaurech navazuje téma dinosauři. No a se vznikem Narozeninové kočky jsem rozhodně chtěla přidat i besedu na téma lidí, kteří nevidí.
Přemýšlela jsem, jak propojit knihu a besedu s možností pomoci naopak Světlušce a vznikla tak spolupráce, kdy část z výtěžku prodeje knihy jde na konto Světlušky. Mám z toho velikou radost.
S jinými organizacemi v souvislosti s knihami nespolupracuji. Ale další organizace podporuji sama za sebe. Zajímavý projekt je například Daruj hračku.

Podle všeho jste knížku Narozeninová kočka sepsala na základě vlastních zkušeností. Bylo těžké se vžít do role vypravěče a sepsat příběh vypovídající o strastech handicapovaných lidí?

Ano, vychází z mých a rodinných zkušeností. Ale těžké to vůbec nebylo. Šlo to, jak se říká samo od sebe. Celý příběh vznikal s lehkostí, s jakou plyne voda v potoce.

Fotografie a ilustrace byly velmi neobvyklé. Proč jste využila tak zvláštních kreseb, které knihu dělají o to více jedinečnou?

Chtěla jsem využít zase jiný způsob vytváření ilustrací oproti předchozím knihám a jako nejvhodnější se mi jevila technika koláže. Vystřihnout se části fotografií, obrázků z časopisů apod. a ty se spojí do nového obrázku – celku. Někdy jsem je doplnila i kresbou. Koláž jsem si vybrala i proto, že jsem chtěla, aby se v knize objevily reálné fotky hlavních hrdinů – tedy tchána, tchýně a synů. Ze začátku to vypadalo, že se mi nepovede je přesvědčit, že je budu moci použít. Ale nakonec všichni uznali, že tím získá kniha ještě více osobní charakter. Zvláště pro mne to má velikou cenu.

Měla jsem možnost pro vás recenzovat také krásné pohádky Dinosaurům v patách. Vy sama je máte ráda, nebo proč jste se rozhodla sepsat povídky právě o nich?

Zvláště jako dítě jsem dinosaury milovala. Ráda jsem si prohlížela obrázky od malíře Buriana a učaroval mi film Cesta do pravěku. A můj nejstarší syn měl také své dinosauří období. Oba jsme měli stejné přání – potkat se s živými dinosaury. Jelikož to není možné, napadlo mne zkusit vymyslet, jak by se to mohlo dětem poštěstit díky fantazii. Takže děti z knihy to štěstí mají a zažijí s dinosaury různá dobrodružství a zábavu.

Velmi se mi líbily kresby, které jste pro knihu nakreslila. Jsou hodně povedené a neotřelé. Věnujete se více psaní nebo ilustracím? Mohou vás čtenáři dohledat i jako ilustrátorku, která vystavuje a prodává své obrazy nebo kreslíte pouze pro svá díla?

Kreslení, malování a tvoření jsem se věnovala už jako malá. Chodila jsem do základní umělecké školy na výtvarný obor a také jsem si výtvarný obor vybrala pro studium na pedagogické fakultě. Ale nemám na tvoření zatím moc času. S nejmladším synem jsem ještě na mateřské dovolené a čas pro knihy si spíše „kradu“. Aktuálně tedy tvořím téměř vždy jen v souvislosti se svými knihami.

Dinosaury jste zasadila do neotřelých situací a oslovila tak malé i velké. Plánujete pokračování knihy Dinosauřům v patách?

Pokračování knihy o dinosaurech se rozhodně nebráním, ale nemohu s určitostí tvrdit, že na něj opravdu dojde. Mám teď v hlavě jiná témata, která chci dotáhnout do konečné podoby knihy.



K této knížce je možné zakoupit také omalovánky. To je podle mého skvělý nápad. Nepřemýšlíte, že necháte vytvořit omalovánky i ke svým dalším dílům?

Chtěla jsem již vydat druhé omalovánky, a to ke knize Narozeninová kočka. Myslela jsem, že by kočky mohly nakreslit děti, například nějak spjaté se Světluškou. Ale nakonec jsem svůj nápad nedotáhla do konce. Ráda bych postupně k dalším omalovánkám došla.


   


Pokud se nepletu, máte na kontě ještě další dvě dětské knížky, a to O velrybě ze Sedlčan a Překvapení skřítka Modrovouska. Která z vašich děl je u dětí nejoblíbenější? Tušíte to?

Je těžké určit, která kniha je celkově nejoblíbenější, protože každé dítě je jiné a má jiné zájmy. Titul O velrybě ze Sedlčan je již vyprodaný, ale to souvisí s tím, že byl vydán jako první. Myslím, že se skoro všechny prodávají stejnou rychlostí.

Na stránce Fler.cz nabízíte mimo svých knih také kreativní zboží. Malujete na textil, pletete náramky, vytváříte pozoruhodné výrobky z drátků, apod. Jak jste se od psaní příběhů dostala k takové zajímavé zálibě?

Na vytváření věcí, které nabízím na stránce Fler.cz, nacházím čas také málokdy. Většinou se mi to povede během prázdnin, kdy jedeme na tábor pro rodiče s dětmi, v jehož programu je zakomponované i tvoření.

Takže když si u vás čtenář objedná knihu, může k ní získat i velmi nápaditý suvenýr. Čemu vaši zákazníci dávají přednost? Knížkám, nebo ručně dělaným výrobkům? Nebo si často pořizují oboje současně? :o)

Přes Fler.cz se prodává jen minimum knížek. Zákazníci si zatím více kupovali ostatní výrobky. Knihy nabízím i při besedách. A to je nejlepší pro obě strany. Děti vidí, kdo knihu napsal, slyší mne, poznají mne trochu, kousek knihy si poslechnou, mohou se do ní podívat a pokud je zaujme, objednat si ji. A já mám zase přímý kontakt se čtenáři, mohu jim odpovědět na otázky a předčítání si užívám.



Jakou knihu byste doporučila svým malým čtenářům jako první dílo od vás?

Pokud jde o dítě se zálibou v dinosaurech, jednoznačně Dinosaurům v patách. Pokud jde o dítě, které miluje pohádky, tak Překvapení skřítka Modrovouska a pro prvňáčky bych neváhala jako první doporučit Narozeninovou kočku.

Proč by rodiče měli nakupovat vaše knihy pro své děti? :o)

Z reakcí dětí vím, že je většinou příběhy i obrázky zaujmou. Nemám ráda násilí, takže jsem zatím napsala jen jemné pohádkové příběhy nebo příběhy o lidskosti a fantazii. Snažím se, aby byly knížky plné ilustrací. Také si myslím, že mé příběhy dávají prostor dětem, aby na ně navázaly a ve své fantazii si nechaly odehrávat pokračování.

Co si myslíte o našem projektu Podpora českých autorů?

Podle mne je to výborný nápad. Začínající autoři to nemají zcela jednoduché a pomoc, například ve formě recenze knihy, je k nezaplacení. Budoucí čtenář má možnost se s autorem i knihou lépe seznámit. Za Váš projekt musím smeknout! I já děkuji za rozhovor! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat