Recenze: ANNA ZACHRAŇUJE SVĚT (Michaela Štěchová)


Pohled na Indonésii očima Češky 


Za recenzní výtisk děkujeme autorce Michaele Štěchové.

Chci zakoupit novelu Anna zachraňuje svět.


Anna, hlavní hrdinka příběhu, je obyčejná holka, která se rozhodne odjet jako dobrovolnice do Lomboku. A že vám název nezní příliš česky? Správně! Tento ostrov leží v Indonésii, poblíž Bali (doporučuji se porozhlédnout na internetu a kochat se). A vlastně i proto nese kniha podtitul příběh z rýžových ostrovů. Rýže je zde totiž univerzálním pokrmem a lékem na všechno.

Kniha je psaná deníkovou formou a sama autorka na svém blogu uvádí, že se jedná o fiktivní zápisky pražské angličtinářky. Anna má pro strach uděláno, je zapálena pro věc, je trochu bláznivá, někdy s hlavou v oblacích, ale rozhodně to není žádná fiflena. Ono stanout tváří v tvář tlupě opic v hotelovém pokoji či tristním hygienickým podmínkám... ruku na srdce, kdo z nás by už nekupoval letenku zpět?!? Anně nechybí ani skvělý smysl pro humor, její vnitřní monology vás opravdu pobaví. Kromě toho, že je zde Anna pasována do role učitelky, má prostor se také seznamovat s místními obyvateli a zjišťovat, že láska kvete nejen v každém věku, ale také všude.

Oprýskané stěny nasákly kyselý pach plísně a močůvky. Připadám si mezi nimi, jako by mě obézní recepční přivinula na svá kyprá, propocená prsa. (str. 11)
To nejdůležitější, co musíte o knize vědět je, že autorka prostě píše skvěle. Až se člověku nechce věřit, že je to její prvotina. Má vybroušený jazyk, který se vyznačuje ostrovtipem a smyslem pro nadsázku a ironii. Kniha je odrazem autorčiny vyzrálé osobnosti a životních zkušeností (a to jí nebylo ještě ani třicet), kdy nemusí využívat otřepané dialogy a pubertální mluvu, aby čtenáře zaujala. Její popisy působí poeticky, příběh je dobře vystavěný, nechybí gradace, styl je však přitom velmi odlehčený, čemuž napomáhá deníková forma. Ač jsem pozorně četla, nenašla jsem v knize jediné zbytečné místo, což má za následek jen to, že lačníte po dalších a dalších stránkách. Příběh se prostě opravdu dobře čte.

Anna zachraňuje svět je titulem, který vám nejen otevře brány do Indonésie a umožní vám nahlédnout do života obyčejných lidí a systému školství, ale především vám nastíní, jak se to má s tou rozvojovou pomocí doopravdy. Autorka velmi umně popisuje, jak se z pomoci stává vlastně určitá forma kolonizace a že není všechno zlato, co se třpytí. Nečekejte však žádné patetické řečičky a vynášení soudů, ale naopak nadhled a vtip.

Co na knize vnímám jako trochu negativní, je počet stran. Příběh by si podle mě rozhodně zasloužil delší zpracování. Anna se klidně mohla v Lomboku pozdržet.

Bali mi náhle připadá jako ten nejkrásnější ostrov na světě. Působí jako koberec utkaný z nejúchvatnějších míst, jaká si člověk může představit. (Str. 20)

Knihu doporučuji všem těm, kteří mají rádi dobrý humor, netradiční exotické prostředí a vlastně i trochu té romantiky. Na své si podle mě přijdou spíše čtenářky než čtenáři. Přidanou hodnotou knihy pak je, že se dozvíte i něco o jiné kultuře a o tom, co se děje ve vzdáleném koutě naší Země. Ostatně, při čtení máte pocit, jako byste se ocitli v samotné Indonésii.


Knižní obálka:
Tak ta nemá chybu. Barvy i obrázek jsou velmi dobře zvolené, lahodí oku, alespoň tedy tomu mému. Co bych možná změnila, je font písma, kvůli němuž je název knihy hůře čitelný. Za zmínku také stojí zvolený papír, který byl použit na přebal knihy. Kniha je prostě příjemná i na omak. A tím ještě nekončím. Když sejmete obal, vykoukne na vás nádherná tyrkysová barvička s vypodobněnou maskou, tentokráte v bíle barvě. Jednoduše skvost. Vyzdvihnout musím také netradiční formát knihy (15,3×18,7 cm), čímž kniha vybočuje z řady.  




Anotace: 
Dobrovolnice Anna přijíždí učit angličtinu do lombocké školy, kterou podporuje nezisková organizace z Evropy. Přitom se potýká se svérázným smyslem pro realitu zdejších obyvatel a pár dní předtím ještě s chaosem a kulturními rozdíly na sousedním hinduistickém Bali. Vysněný ráj indonéských ostrovů, jak ho známe z pouťových letáků, je mimo dovolenkářská ghetta natolik jiný, že nastalá absurdita v očích ztraceného Evropana nemůže být větší. Svižně a vtipně napsaná próza Michaely Štěchové nabízí otázku, jestli v Indonésii může existovat láska, která ostrovy přenáší, a jestli se nakonec rozvojová pomoc ze Západu nedá na obou stranách konzumovat stejně jako cokoliv jiného.

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2017
Žánr: Novela
Počet stran: 160
Vazba: vázaná s přebalem


Žádné komentáře:

Okomentovat