Rozhovor s Molly Crow III. „Je ironií, že český autor nevzbuzuje u českého čtenáře ve většině případů vůbec důvěru.“

V rámci projektu: Podpořte vydání Elementu ohně jsme si pro vás připravily třetí a poslední část rozhovoru s autorkou Molly Crow. Pokud nás sledujete, už jistě tušíte, že Eva Molíková a Molly Crow je vlastně ta samá osoba, akorát své nové dílo už nevydává pod vlastním jménem, ale pod pseudonymem Molly Crow.

Tentokrát nás zajímalo, jaké změny u autorky proběhly od té doby, co vydala svůj debut Bez duše. Co všechno se z literárního hlediska pro ni změnilo a jak ona sama začala přistupovat ke svým knihám. V předchozích dvou částech rozhovoru („Největší hrůzu mám vždy z popisu sexu.“ a „Slibuji romantiku, humor a najednou šup připálené koule.“) máte možnost si přečíst bližší informace o díle Element ohně, které se autorka snaží prostřednictvím Startovače vydat u nakladatelství Klika. Máte-li v oblibě romantická fantasy díla, podpořte ji a možná se dobrodružství se Sally stane vaší srdeční záležitostí.


Zdroj: Molly Crow


Děkujeme Molly Crow za dlouhý a vyčerpávající rozhovor (a také za poskytnuté ilustrace), ve kterém se vás snažila o všem upřímně informovat. Věříme, že vám články něco podmětného přeci jen daly a na Molly Crow i její díla se podíváte blíž, protože za to rozhodně stojí.


✴✴✴


Uběhlo sedm let od vydání tvé prvotiny Bez duše. Z Evy Molíkové se stala Molly Crow, která přichází s knihou Element ohně – S vědomím konce. Co všechno se u tebe jako u autorky za tu dobu změnilo? Jaké zkušenosti jsi nasbírala? Na co jsi třeba změnila pohled?

U mě jako u autora se toho moc nezměnilo. Pravdou je, že se teď o hodně víc snažím a obětuji propagaci téměř veškerý volný čas. Po stránkách na facebooku jsem zkusila youtube, ale kamera mě miluje asi stejně jako moje bílá kůže slunce. Neříkám, že to s točením vzdávám. Dokonce mám teď od kamarádky půjčenou GoPro kameru, ale nějak ji stále zapomínám doma.

Řeším toho teď tolik, že se z mého mozku zákonitě musel stát cedník, jinak by mi ta hlava asi vybouchla. Potom přišel na řadu Instagram, který mě pravidelně děsí kolem jedenácté hodiny večer, když si uvědomím, že jsem ještě nic nepřispěla. Ano, byl to výborný nápad  molly_kazdyden. Vždyť co je na tom přispět jednu fotku denně, ne? Jenže když většinu dní neděláte nic jiného, než pracujete, jíte, pijete a sedíte za počítačem nebo čmáráte do skicáku, začnou být ty fotky dosti jednotvárné. Navíc jsem taková ta řešící povaha, která se ve všem pitvá, rozebírá z různých úhlů a s ničím není dostatečně spokojená.

Dále internetové stránky www.mollycrow.cz, kde mám blog, který trochu postrádá význam, protože nemám čas do něj tvořit obsah. No a do toho se přidá Startovač, takže nervy mám samozřejmě na pochodu. Myslím, že teď už začínám konečně mít nějaké povědomí o tom, co všechno propagace knihy obnáší. Dřív mě děsilo, když jsem si přečetla, že český autor dostane z prodané knihy jen nějakých 5 % a zbytek si rozdělí nakladatel a distributor. A dnes? Naprosto tomu rozumím.


Zdroj: Molly Crow


Přešla jsi na anglicky znějící pseudonym kvůli cílové skupině, která obecně více slyší na cizí jména? 

Ano, byl to hlavní důvod. Je ironií, že český autor nevzbuzuje u českého čtenáře ve většině případů vůbec důvěru. Hlavně pokud se jedná o žánr, který píši. Proto se snažím dát své knížce alespoň možnost zaujmout. Když knížku otevřete, samozřejmě si všimnete, že se nejedná o překlad. Jenomže když už ji držíte v ruce, přečtete si anotaci a třeba namátkou nějaký text, jsou její šance mnohonásobně vyšší. 


Po dopsání druhé knihy  považuješ sebe sama už za spisovatelku? Nebo je to označení, na které se zatím necítíš, případně ti není z nějakého důvodu úplně vlastní?

Nepovažuji a cítím se nepříjemně, když mě za ni někdo ze známých veřejně označí. Zatím nemám pocit, že jsem se o to nějak zasloužila. 


Když se zpětně podíváš na prvotinu Bez duše, co bys změnila, kdybys ji psala teď? Je něco takového?

Nepsala bych ji chronologicky. Když jsem vymyslela dějovou linku, přišlo mi fajn, že kniha začíná takovou poznávací částí života hlavních postav. Říkala jsem si, že přece musím na začátku vysvětlit, jak moc se milují, aby bylo čtenáři jasné, proč je ta „zrada“ a odloučení pro ně oba tak hrozná. Dnes to vidím jinak. Bylo by lepší rovnou skočit do akčnější části. Tedy začít hromadnou vraždou a až zpětně se formou vzpomínek a flashbacků vracet. Ovšem jak už jsem zmiňovala, nemám přerušení stěžejní dějové linky ráda. Jsem hltač. Mám problém knížku odložit. Přímo šílím, když autor přeruší nějakou scénu, kterou si chci sakra ještě přečíst, než budu muset utíkat do práce a přeskočí k jiné postavě. Tato postava se většinou díky tomu stává značně neoblíbenou. 


Zmínila jsi, že jsi nedávno rozjela také svoje oficiální webové stránky, kde čtenáři kromě základních informací najdou i blog obsahující střípky ze zákulisí. Hodláš v tomhle „blogování“ pokračovat a čtenářům pravidelně přinášet novinky z tvého spisovatelského života?

Ano, to určitě mám. Teď dávám dohromady článek, jak funguje a co vlastně je Startovač. Jenže jsem v takovém časovém presu, že nic nestíhám, jak bych chtěla. Ironií je, že tohle všechno kolem dělám jen proto, že miluji psaní a chci vidět svoji tvorbu zhmotněnou v knižní podobě, ale nemám díky tomu vlastně vůbec čas psát.


✴✴✴


Chcete o Molly Crow vědět ještě víc? Např. jak vznikl její pseudonym? Co ráda čte a kde se inspiruje? Přečtěte si rozhovor, který vznikl v době, kdy se o ní a její knize Bez duše teprve začínalo mluvit. „Obavy byly, jsou a určitě i budou.“ a Knižní tipy autorky Evy Molíkové.


Žádné komentáře:

Okomentovat