Recenze: ZÁŘE SUPERNOVY (Aleš Pitzmos)


Akční sci-fi, které neodložíš! 

„Asociation News je propaganda,“ říkával mi, když jsem byl malý. „Chtějí ti vymýt mozek, Patricku. Proč myslíš, že pořád opakují to - protože my jsme Vesmírná Asociace? Chtějí, aby sis to zafixoval. Aby se to stalo tvým mottem, krédem.“ (Str. 55)



Za recenzní výtisk děkuji autorovi Aleši Pitzmosovi.

Chci zakoupit titul Záře supernovy.



Po prvním díle Světlo pulsaru ze série Vesmírná asociace (edice Evropská Space Opera) jsem byla velmi natěšená na druhý, ale jelikož běžný čtenář si na dílo také chvíli počká, dala jsem si odmlku, abych jako recenzentka mohla knihu hodnotit i s tím čekáním na druhý díl. Uznávám, že Světlo pulsaru si mě hodně získalo a na Desmonda Sommerse jsem se opravdu těšila. Podle anotace je jasné, že čtenář se ho nedočká tak brzy, ale přeci jen bude pro děj stěžejní. Ačkoliv první díl si mohl přečíst i začátečník v tomto žánru, tento druhý je již ligou pro skutečné nadšence sci-fi.


Styl psaní je poměrně stejný, jen hutnější. V ich-formě autor rázně a osobitě líčí popisy a zajímavé zápletky, které jsou však protkány spoustou odborných názvů, jichž od minulého dílu podstatně přibylo. Čtenář se už od prvních stran může cítit zmatený a zahlcený množstvím cizích slov, pokud se ve světě sci-fi a fantasy příliš nepohybuje. Z toho důvodu je také složitější se začíst a proniknout do příběhu, který opět nabízí mnohem víc, než očekáváte.

Co jsem si vlastně od Kolonistů sliboval? Vždyť nebyli o nic lepší než Asociace. (Str. 211)

Čtenáři, kteří mají dobrodružství s Desmondem už za sebou, moc dobře vědí, co je Vesmírná Asociace zač a proč je lepší se jí vyhnout. I nadále se vede boj, který má za úkol ochránit lidi před politickými vrahy. A právě bývalý hrdina Vesmírné Asociace, Patrick Kerr, nás tím svinstvem provádí, bojuje podle možností a propadá se hlouběji, až k samotnému jádru, které je pro čtenáře jako třešnička na dortu...

Hlavní hrdina Patrick Kerr, bojovník koloniálních válek za ExoSol, je čtenářům přibližován už od prologu, avšak není snadné se do něj vžít. Poměrně dlouho ho někdo může vnímat spíše z dálky mezi těmi všemi odbornými názvy a praktickými popisy. Ačkoliv je to rozhodně zajímavá osobnost a má své temné tajemství i minulost, která čtenáře naláká již od prvních stran. 

„Myslete si o mně, co chcete. Že jsem nevypočitatelná, chladná a agentka OROSu - ale je to tak. Ale já také na rozdíl od Dese vidím věci v širších souvislostech.“ (Str. 276)

Děj se od prvního dílu výrazně změnil. Zatímco první část série se orientovala především na hlavního hrdinu a poukazovala také na jeho osobní život, tak v tomto pokračování se čtenář potýká i s hutnou politickou scénou, ve které se nemusí každý vyznat. Mimo Kolonistů a Vesmírné asociace se do hry vkrádá i ExoSol, další potencionálně matoucí prvek, který má vše propojit. Jako by příběh nebyl už tak spletitý, autor se rozhodl do něj zapracovat nové elementy, které ho ovšem dělají ještě složitějším a v některých případech i méně přehledným. 

Do popředí se dostává také mimozemský organismus, který lze těžko popsat a soudit, jelikož se s mimozemskou civilizací v knižním zpracování setkávám teprve po druhé. Rozhodně je to ozvláštnění příběhu, jelikož v prvním díle se jednalo spíše o technologický zázrak. Je zajímavé, že svým způsobem tato entita ovlivňuje i psychologické pochody a dává někomu výrazné schopnosti. Nápaditý způsob, jak něco odlišit a dodat formu nezapomenutelnosti.

Už od první části čtenář chápe, že autor si vymyslel napínavou literární akci pro sci-fi čtenáře, kteří jsou v tomto žánru jako doma. Začínající čtenář může trochu plavat. V průběhu čtení se dozvídáte ty nejpůsobivější informace, které mnohdy šokují, pokud jste do příběhu opravdu zainteresovaní. Z toho důvodu prakticky cokoliv, co recenzent neobratně napíše, může být spoilerem. Je velmi těžké vycházet z bezpečných údajů a prozradit vám víc, aniž by vám zkazil zážitek. 

Vzrušující akce jsou neskutečně silným hnacím motorem, protože ty zvraty jsou v některých případech opravdu hodně překvapivé. Aleš Pitzmos sice i nadále pokračuje v situacích, které mají čtenáře emocionálně vyždímat, ačkoliv je sepisuje víceméně věcně. Emoce lze v tomto díle z počátku velmi málo vnímat, jelikož je zastiňuje spousta faktorů. Jakmile se však čtenář začte, může naopak být nepříjemně překvapen až záměrnou srdceryvností některých situací.

Kořeny fascinující pointy příběhu sahají až do prvního dílu, určitě nelze číst Záři supernovy (nepodceňujte název) jako samostatný román. Vše je propojené a autor většinu informací šikovně zopakuje, aniž by obtěžoval ty, kteří čtou tituly hned po sobě. Pokud jste si oblíbili postavy ze Světla pulsaru, budete mít radost, setkáte se znovu.

Dynamický a napínavý závěr se rozpíná poměrnou částí knihy a zobrazuje ohromující údaje, které mohou čtenáře zvednout ze židle - ale takových zvratů a informací je tam od začátku dost, takže budete jen lapat po dechu. Ty, které zaujal život hlavní hrdiny, autor nijak nezklamal a sepsal pasáž, kde se i oni dočkají klidu. 

Subjektivní názor recenzentky: Jako začáteční čtenářka sci-fi tíhnu spíše k prvnímu dílu, než k tomuto druhému, ačkoliv ostřílení vesmírní kovbojové se mnou souhlasit nebudou, jelikož Záře supernovy je prakticky o stupeň lepší a působivější. Na mě už to ale bylo příliš obsáhlé a hůře jsem se vyznala v některých částech, občas jsem se ztrácela a přes sto stran se mi dostávalo opravdu horko těžko. 

Už jsem chápal, proč ho to tam táhlo. I to, proč jsem cítil, že je tahle stanice hrob. Nejen já jsem přišel o svou rodinu. Přišel o ni i on. (Str. 318)

Co může čtenářům vadit?
* Velké množství odborných výrazů zahlcuje spolu se zvláštními a neznámými názvy obsah, jelikož už je jich přespříliš a někdy jsou pro děj i zbytečné. 
* Někomu může připadat, že autor knihu až příliš překombinoval, ať už se jedná o styl psaní nebo samotné zápletky a náměty díla. Těžko posoudit, co je v mezích a co už je přehnané. Takové skutečnosti musí čtenář soudit sám.
* Aleš Pitzmos se opět nebál zabrnkat na vlnu emocí a tím některé čtenáře moc nepotěší, jiní budou naopak nadšení. 

„Nikdy mě nenapadlo, že umřu takhle... že mě zabije můj nejlepší přítel..." (Str. 340)

Komu bych knihu doporučila?
Zaujal vás první díl Světla pulsaru? Pak není potřeba přemýšlet nad tím, jestli si chcete druhý díl přečíst - prostě musíte, protože je to opět skvělý zážitek. Každý fanoušek sci-fi si podle mého přijde na své! 

Knižní obálka: 
Mně se ilustrace z edice Evropská Space Opera líbí. Jsou prostě zvláštní a navíc se mi líbí, jak sedí k sobě. Nadšený bude zejména ten, kdo má doma celou edici. 



Anotace: 
Umíral jsem na ledové planetě.
Byl to můj nejlepší přítel, který mě tam našel a vykonal nade mnou rozsudek. Byl mým žalobcem, soudcem i katem zároveň.
Měl jsem tam zemřít, ale já přežil. Za cenu toho, že už jsem nebyl takový jako předtím...

Kdysi jsem býval důstojníkem v elitní jednotce Ozbrojených složek Vesmírné asociace, ale pak jsem odmítl splnit rozkaz, uprchl do nepřátelského Extrasolárního společenství a našel tam nový domov. Jenže Vesmírná asociace znovu drtivě zaútočila. Někteří lidé si mysleli, že se to už nikdy nestane. Já ne, ale mě nikdo neposlouchal. Báli se mě. Nevěřili mi. Protože už jsem ani téměř nebyl člověk...
Prohráváme na všech frontách a na mně je, abych se společně s Desmondem Sommersem a dalšími společníky vydal na zoufalou misi, která má za cíl osvobodit tajemného Vězně X, disponujícího znalostmi, jež by mohly celý konflikt zvrátit. Cesta mě však zavede mnohem, mnohem dál. Na Antára v jeho loži z oblaků na rozhraní mezi světlem a temnotou, kde se mé nejhorší noční můry stávají realitou...

Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2016
Žánr: Sci-fi a fantasy
Edice: Evropská Space Opera
Ze série: Vesmírná asociace (2)
Počet stran: 386
Vazba: brožovaná



Žádné komentáře:

Okomentovat