Rozhovor s Alešem Pitzmosem: „Nový román jsem se rozhodl psát v ich-formě z pohledu ženy.“

Jak už jste si nejspíš stačili všimnout, autor Aleš Piztmos není, co se týče psaní, žádným začátečníkem, a rozhodně u něj nesáhnete vedle, ať už jste fanoušek historických románů, dobrodružných thrillerů nebo sci-fi. Všechny tyto žánry u něj v bibliografii, která obsahuje už osm knih, najdete. A rozhodně nezahálí ani teď, jeho devátý román je momentálně připravován k vydání, konkrétně jde o pokračování Vesmírné asociace, o které dnes bude řeč především.

Jelikož pro autora kromě ní recenzujeme i jeho thrillerové počiny, dohodli jsme se s ním ještě na jednom rozhovoru. Ten vyjde během podzimu a bude zaměřený na dobrodružnou sérii Scott & Rogers.


RECENZE:  

1. díl  SVĚTLO PULSARU
2. díl  ZÁŘE SUPERNOVY

Zdroj: autorův archiv


Aleš Pitzmos, Alec Palmer, Aleš Pospíchal. Tři jména, jedna osoba. Každé z nich používáte při psaní jiného žánru. Nekomplikuje vám to autorský život? Přistoupil byste znovu na návrhy nakladatelství používat pseudonymy, nebo máte v plánu svoji tvorbu postupně zahrnout pod jedno jméno?

Mírně. :-) Ve skutečnosti už jsem se několikrát proklel za to, že jsem kdysi do těch pseudonymů šel – ono je to jako sedět na třech židlích současně. Komplikovalo mi to i vlastní propagaci knih: webovky jsem si kvůli tomu zřídil až na sklonku prosince 2015, tedy v roce, v němž vyšla má první kniha, kterou jsem publikoval pod vlastním jménem, Světlo pulsaru. Až tehdy jsem konečně mohl všechny mé romány nějak rozumně sloučit pod jednou značkou. Dnes už bych na žádný návrh pseudonymu ze strany nakladatele nepřistoupil a co se týče budoucnosti, byl bych rád, kdyby nejen space opera, ale i nové dobrodružné thrillery vycházely pod mým vlastním jménem. Zatím to vypadá, že je to na dobré cestě. Ale nechci předbíhat a nic zakřiknout, snad se zadaří…


Podle toho, co jsem se dočetla, vznikl Alec Palmer zcela náhodnou. Trochu jsem doufala, že byste zvoleným příjmením mohl odkazovat na kultovní seriál Městečko Twin Peaks. :) Znáte tvorbu Davida Lynche? Máte v hudbě, filmech a seriálech stejně široké rozpětí jako je tomu u vašeho psaní? (Pozn. autor má na kontě dobrodružné thrillery, historické romány a space operu)

Hned se mi vybavilo jméno Laury Palmerové. :-) Nicméně když jsem pseudonym vymýšlel, tak mi v mysli jako první nositel tohoto příjmení vytanul prezident David Palmer ze seriálu 24 hodin. Tvorbu Davide Lynche znám jen okrajově, mám takový dojem, že jsem kdysi viděl Dunu, z Městečka Twin Peaks jsem shlédl jen úvodní díl, ale nějak mě ten seriál nedokázal u sebe udržet, nicméně vím, o co jde. Já se nerad nějak žánrově vyhraňuji a škatulkuji, rád si rozšiřuji obzory a zkouším něco nového. V mé filmotéce se objevují jak dobrodružné filmy (např. Jurský svět, Mumie od Stephena Sommerse), tak i sci-fi (Hvězdná brána, Star Trek filmy), fantasy (Pán prstenů, Hvězdný prach), historické filmy (Gladiátor, Království nebeské), komedie (Blbý a blbější, Princ a pruďas) i horory (Loď duchů, Silent Hill). Co se týče hudby, je to podobné, poslouchám prakticky všechno, co mě nějak zaujme, ale mé srdcovky jsou latin pop (Enrique Iglesias, Wisin, nově Luis Fonsi) a gothic/symphonic metal (Nightwish, Within Temptation, Evanescence).


Zajímáte se o astrologii. Nemáte někdy tendenci vytvářet postavy podle znamení zvěrokruhu a přiřazovat jim i příslušné vlastnosti? Dalo by se podle jejich chování určit, v jakém znamení se narodili? :)

Před lety, když jsem ještě koketoval s fantasy (abych těch žánrů neměl málo), mě napadlo, že by hrdinové mohli ovládat živly podle znamení zvěrokruhu (anebo se i nějak v souladu s nimi přeměňovat). Nicméně tohle zůstalo nezrealizováno, protože mi došlo, že bych byl strašlivě originální. :-) Vytvářet charakterové vlastnosti postav podle znamení zvěrokruhu? Děkuju za tip, to by mohla být dobrá pomůcka! :-) A jistěže se dá podle chování postav určit, v jakém znamení se narodili. Desmond Sommers, hrdina Světla pulsaru, je beran stejně jako já. Bezpochyby. :-)


První díl Vesmírné Asociace je spletitý, ale druhý díl je ještě o něco spletitější a složitější, což čtenářům, kteří se sci-fi teprve začínají, může pěkně zamotat hlavu. Proč jste se rozhodl dílo až natolik obsahově zahltit? 

Je pravda, že v Záři supernovy byl děj komplikovaný, mám pocit, že jsem v jedné recenzi četl, že by něco podobného u jiného autora vydalo na tři knihy. Ale já chci občas dělat věci jinak než ostatní, takže například válečný konflikt mezi Vesmírnou asociací a Extrasolárním společenstvím, dvěma znesvářenými stranami lidského vesmíru budoucnosti, který se prolíná celou Supernovou, trval jen pár dní a byl do konce knihy dořešen. Takže čtenáři nemůžou tušit, s čím přijdu v dalším díle a kam se bude jeho děj ubírat. A o tom to je. :-)


Spousta čtenářů má v oblibě spíše druhý díl, který hodnotí mnohem lépe než ten první. Jak své příběhy vidíte vy? Který je podle vás působivější a proč?

Já mám radši druhý díl, tedy Supernovu, protože je mnohem komplexnější. Najdete v něm akci, dobrodružství v neprobádaných vesmírných dálavách, bitevní scény, vědu, filosofická témata, silnou romantickou linku. Snažil jsem se i více si pohrát s fikčním světem Vesmírné asociace, ukázat čtenářům, že může doopravdy fungovat a že je propracovaný. A také se oproti Pulsaru více seznámíme s duševními pochody hlavního hrdiny Patricka Kerra.

Zdroj: autorův archiv

Jaký díl se vám psal lépe? 

Určitě Supernova. Na první verzi Pulsaru, který je mnohem útlejší, jsem pracoval pět měsíců, co se týče Supernovy, tak jsem tři čtvrtiny románu napsal během jednoho šíleného týdne. Bylo to na začátku července 2015, tehdy jsem měl dovolenou, a jelikož byla šílená vedra, kterým příliš neholduji, nevylézal jsem ven z bytu, zásobil jsem si ledničku vychlazeným pitím všeho druhu, hodil si na hlavu mokrý hadr… a vrhl se na psaní. To, co následovalo, jsem ještě nikdy nezažil. Žádný román se mi tak dobře nepsal, můj rekord byl padesát normostran za den a u knihy jsem vydržel i do dvou do noci (většinou mi mozek vypíná už v osm večer :-) ). Netřeba dodat, že jsem pak byl z toho intenzivního týdenního brainstormingu mírně vybzikaný…


Vy se vyžíváte v tragédiích a rád šokujete čtenáře. Snažíte se vymáčknout ze svých čtenářů emoce nebo vás takové drastické zápletky baví? 

V dnešní době existuje tolik podnětů, že je nutné čtenáře u knihy udržet, doslova ho k ní přikovat, aby neměl tendenci ji odložit – i proto tlačím na děj už od prologu. Napětí a šokující zvraty pak jsou jen nedílnou součástí hry. :-) Je dobře, když si čtenář v určité chvíli otře orosené čelo a řekne si „sakra“. Navíc kdyby kniha čtenáře nějakým způsobem emocionálně nezasáhla, tak by byla podle mě špatně napsaná. A možná mě někdy i ty drastické zápletky baví… :-)


Vybíjíte se na svých hrdinech? Při čtení jsem měla občas pocit, že se nebojíte jim dát věci pořádně zbaštit a potrápit je. 

Doufám, že to snad nemám zapotřebí. :-) Nicméně snad nikdy mí hrdinové nevyskočí z knih a nebudou se pídit po svém stvořiteli, protože by mi to určitě dali pěkně sežrat. :-) Někdy jsem na ně možná krutý, ale právě v těch situacích, kdy si sáhnou až na dno, se ukáže jejich pravá podstata a to, kým skutečně jsou. Lidé totiž mají občas tendenci se přetvařovat, dělat ze sebe něco, co nejsou, anebo si sami sobě něco nalhávají a žijí v sebeklamu. Proto nikoho doopravdy nepoznáte v klimatizované restauraci se sklenkou vína v ruce, ale právě až v okamžiku, kdy nastane nějaká krize a všechny masky jsou rázem dole. I díky tomu, že postavy takhle odhalím, se mohou stát uvěřitelnějšími. Dalším důvodem je to, že když si hrdina něco prožije, čtenář se s ním lépe identifikuje a začne mu fandit, aby strázně překonal.


Která z hlavních postav je vám bližší a proč? Desmond Sommers (1. díl) nebo Patrick Kerr (2. díl)? 

Tohle je strašně zapeklitá otázka a já se jí tak trochu obával. :-) Ale asi Desmond Sommers. Líbí se mi to, že je bojovník. V životě ho potkalo mnoho ran osudu, ale nikdy si neřekl: „fajn, teď mě to sejme, balím to.“ Nenechal se zdrtit, zlomit. Prožil si to, vyrovnal se s tím (i když mu to někdy chvíli trvalo), a vždycky v sobě nakonec našel sílu jít dál, takže ho každá rána, kterou schytal, v konečném důsledku ještě více posílila. To obdivuji.


Dal jste postavám něco ze sebe?

Ano. Kus ze mě je jak v Desmondovi, tak i v Patrickovi. Ono to prakticky ani jinak nejde, zvlášť když je kniha psaná v ich-formě. A i když toho mám paradoxně asi víc společného s Desmondem a je mi bližší, tak jsem se víc vžil do Patricka. Až mě to kolikrát vyděsilo. Ale to je tím, že byl jeho osud strašně sugestivní a já si s ním to všechno při psaní Supernovy prožil. :-)

Zdroj: autorův archiv

Obě knihy měly politický podtext, což bylo rozhodně zajímavé. Mělo to poukazovat na něco z naší politické scény? Vkládal jste do knih své názory?

Já se o politiku moc nezajímám, takže to, co bylo v knihách, bylo spíš takové nutné minimum, aby byl svět Vesmírné asociace komplexní. Když jsem nastudovával podklady ke Světlu pulsaru, tak jsem si přečetl knihu „Plíživý převrat“ od Noreeny Hertzové s podtitulem „Globální kapitalismus a smrt demokracie“. A bylo to strašlivě nudné čtení, měl jsem problém se tím prokousat. Nicméně by se v obou románech určitě daly najít nějaké paralely s naší anebo světovou politickou situací, protože v úplné informační izolaci nežiji. A ano, některé své názory jsem do knih vložil. :-)


Nemáte pocit, že by se hodily nějaké vysvětlivky pro ty, kteří sci-fi běžně nečtou? 

To je hrozně těžká věc. Přehršel vysvětlivek by zase mohl vadit pravověrným scifistům. Nicméně Světlo pulsaru a Záře supernovy jsou pro začátečníky v žánru ještě celkem stravitelné, spoustu věcí jsem se snažil dovysvětlit. Věřte mi, že v jiných knihách tohoto žánru jsem měl problém pochopit ty „termínusy technikusy“ i já sám (a to sci-fi a space operu sleduji a čtu někdy od svých dvanácti let) . :-)

V druhé polovině roku by měl vyjít třetí díl Vesmírné Asociace. Mohl byste na něj naše čtenáře trochu navnadit?

Jas kvasaru, jak se kniha jmenuje, posunuje události z předchozích dílů zase o kus dál (nicméně je koncipován tak, aby šel číst i bez jejich znalosti – tím se však ochudíte o dost překvapení :-) ). Budou v ní všechny trademarky románů předchozích, tudíž akce, dobrodružství, vtip, filosofické otázky, sem tam nějaký ten popkulturní odkaz, překvapivá odhalení. A troufnu si tvrdit, že předem určitě neodhadnete, kam se bude děj posouvat a jak to všechno skončí. Navíc román bude zajímavý i tím, že jsem se ho rozhodl psát v ich formě z pohledu ženy, agentky Natálie St. Pierre, která se objevila už v předchozích dílech série (navíc je to trochu rozporuplná postava). Ocitnout se v její kůži bylo… zajímavé. Ale nakonec jsem si to i celkem užil. Takže pokud chcete vědět, jak si chlap představuje, že uvažuje žena, neváhejte a Kvasar si přečtěte! :-)


Protože my jsme Vesmírná Asociace. Poměrně chytlavá fráze série Vesmírná asociace. Zapamatuje si ji každý čtenář, který si knihy oblíbí. Těší vás, že se něco natolik chytlo, že vznikl prakticky fanklub Vesmírné Asociace?

Jelikož se ve vzdálené budoucnosti vyvinula politická situace na Zemi směrem k neokorporatokracii (vládu převzali gigantické korporace), potřeboval jsem nějaký reklamní slogan – proto jsem vymyslel hlášku „Protože my jsme Vesmírná asociace“. Má být symbolem toho, co lidstvo v budoucnu pod nadvládou megakorporací dokázalo – ale zároveň je i součástí jejich propagandy. Když jsem ji vymýšlel, chtěl jsem, aby byla pro čtenáře snadno zapamatovatelná a chytlavá, aby byla trademarkem, který bude celou sérii doprovázet. Jsem moc rád, že se čtenářům mé space opery líbí, případně rád uvítám a ocením, když mi dají nějakou zpětnou vazbu, abych se mohl do budoucna poučit ze svých chyb. Nicméně se slovy o „fanklubu Vesmírné asociace“ bych byl zatím opatrný. Necítím, že by měly knihy mezi čtenáři až takový ohlas, aby se dalo hovořit o nějakém fanklubu. Ale kdo ví, třeba budu do budoucna ještě překvapen… :-)


Na své oficiální Fb stránce jste se zmiňoval, že byste pro čtenáře této série nechal vytvořit originální suvenýry. Plánujete to už nebo je to zatím jenom návrh? Kde by si případně mohli fanoušci Vesmírné Asociace takové potěšující drobnosti zakoupit?

Zatím se spíš jedná jen o takové blbnutí ze strany pana spisovatele. :-) Ale kdyby byl mezi čtenáři, potažmo fanoušky série o podobné drobnosti zájem, určitě bych se nebránil tomu nechat vyrobit víc takových suvenýrů a případně je nabídnout k prodeji, klidně i na svém webu. Uvidím, jaký ohlas bude mít série do budoucna.


Žádné komentáře:

Okomentovat