Recenze: MĚJ MĚ RÁD/A (Markéta Hejkalová)


 Důležité historické okamžiky pod drobnohledem



Za recenzní e-knihu děkuji autorce Markétě Hejkalové.

Chci zakoupit dílo Měj mě rád/a.



Markéta Hejkalová je již vcelku ostřílenou spisovatelkou. Na svém kontě má už 14 knih, z nichž 11 vydalo rodinné nakladatelství Hejkal. Při výběru si na své přijdou jak milovníci sociálních románů, tak i čtenáři literatury faktu. Zkrátka nepřijdou ani naši nejmenší. Avšak naše dnešní recenze se bude týkat jejího nejnovějšího románu Měj mě rád/a, jenž vyšel v polovině září 2017.

Dokážete mít člověka rádi i přesto, že...? Ano, přesně takovou otázkou se zabývá titul, u kterého vám hned z jeho názvu bude jasné, že řeší problematiku sociálních vztahů ve společnosti. Ač si zpočátku můžete myslet, že se jedná jen o pouhý přenesený význam, není tomu tak a autorka vás téměř ihned vyvede z omylu. Přímočarost jejího díla je neochvějná a stojí na pevných základech, které jsou tvořeny zejména vztahy v rodinách. Příběh totiž nemonitoruje jen osud jedné rodiny, na pár stránkách je zachycen příběh hned několika generací více rodin. Některé osudy jsou více dojemné, jiné se odehrávají spíše na pozadí, ale i ty mají v ději svůj důležitý úkol a potřebnou vypovídající hodnotu.

Román vás často bude mást, a to kvůli neustále se prolínajícím příběhům. Pokud tedy spíše preferujete jednoduché vyprávění s jednou pevnou dějovou linií, u tohoto titulu se toho nedočkáte. Na druhou stranu se autorka snažila o to, aby příběh upoutal co nejvíce čtenářovu pozornost. Z tohoto důvodu se často přistihnete u toho, jak přemýšlíte nad tím, co je vám naservírováno jako na stříbrném podnose, ale i nad tím, co se ukrývá v pozadí. Jelikož můžeme sledovat kromě rodinných příhod spoustu důležitých historických událostí, ale i literární historii, dalo by se o této publikaci uvažovat jako o zajímavém pramenu.

Ve vyprávění hraje prim zejména čas. Příběh začíná v roce 1902 a završen je až rokem 2017. Vepsán je do 108 kapitol, které jsou vcelku krátké a čtivě. Každá v sobě uzavírá část příběhu jedné rodiny, tyto části se neustále střídají a někdy se i prolínají. Nikdy k tomuto kombinování nedochází v rámci jedné kapitoly.

Když knihu otevřete, hned na samém začátku vás uchvátí styl autorčina psaní. Ten, troufnu si tvrdit, sedne téměř každému čtenáři. Markéta Hejkalová zvolila kratší a výstižné věty. Vypravěč je také specifický. Ač si můžete zpočátku myslet, že se jedná o naprostou běžnou objektivní er-formu, není tomu tak. Je totiž cestovatel, který ani chvilku nepostojí a snaží se vyprávění posouvat neustále o kus dál. Osudy hlavních hrdinů většinou máme tu čest sledovat zpovzdálí, ale v těch nejdůležitějších okamžicích se jim přiblížíme téměř na dosah ruky. Aby příběh nestagnoval a nebyl jen o pouhých situačních popisech, najdeme tu i množství oživujících dialogů, které dodávají dílu patřičný spád.

I přesto, že se často nachytáte při tom, jak přemýšlíte, jakým způsobem byste se na místě dané postavy zachovali vy, nejedná se o nijak náročné čtení. Tomu odpovídá i kompoziční rámec, jenž není vůbec složitý. Jedná se o běžné chronologické linie, které jsou občas doplněny retrospektivními pohledy, ty se začínají objevovat až s postupem času, kdy se ke slovu dostávají další generace rodů. S paralelami se téměř vůbec nesetkáme, protože pod číslem každé kapitoly je uveden den a rok, v němž se daná epizoda odehrála.

Co vás uchvátí?
  • Krátké a výstižné věty.
  • Originální náměty a témata.
  • Zapracování historických a literárně historických událostí.
  • Přiměje člověka při čtení přemýšlet.
  • Upoutá čtenářovu pozornost.

Co by se vám nemuselo líbit?
  • Časté střídání pohledů vypravěče, chvilku sledujeme osud jedné rodiny, za moment už jsme u někoho jiného.
  • Vynechání některých důležitých historických událostí,  které by mohly být pro příběh zajímavé (chybí mi rok 1950).
  • Menší množství dialogů. V některých případech je to dobře, v jiných by jich mohlo být více.

Můj subjektivní pocit je ryze pozitivní. Román Měj mě rád/a mě zaujal a byla jsem mile překvapena tím, že jsem mohla na několika málo stránkách projít jedním stoletím hned v několika rodinách. Téměř v přímém přenosu jsem mohla sledovat události první i druhé světové války, ale i těžkosti levicové vlády. Vše je popsáno tak, že mě to nijak nezatěžovalo. Ocenila jsem, že mě četba podněcovala k mnohým úvahám. Dalším faktorem, jenž musím vyzdvihnout, je autorčin styl psaní. Stručné vyjadřování a rozkošatělá slovní zásoba rozhodně románu dodává patřičný punc. Četbu jsem si tak velice užila a těším se již teď, až se setkám s dalšími díly této výborné české spisovatelky.


Obálka knihy působí velice zajímavě. Můžeme na ní vidět množství žen sedících/stojících u stolků. Výjev může u pozorovatele vyvolávat spoustu pocitů a podnětů pro zamyšlení. Někdo si může myslet, že se jedná o vyobrazení návštěvníků restaurace. Jiný za tím může vidět něco jiného. Je tedy jen na vás, jak si obrázek interpretujete.

Komu bych knihu doporučila?
Pokud patříte k milovníkům sociálních či historických románů a nevadí vám časté střídání dějových linií, tento titul je určen právě pro vás a neměl by uniknout vaší pozornosti.



Anotace:
Je pondělí odpoledne, začátek léta, začátek dvacátého století. Děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí. Holčička Lina se později vdá za Reinharda Heydricha a z malého Karlíčka vyroste obávaný komunistický prokurátor. A na další dvě holčičky, Terezku a Johanku, čeká obyčejný život: lásky, manželství, děti, radosti, zrady… a smrt, po níž vše začíná jakoby znovu. Román plyne řekou času a v jejích dravých vírech se točí osudy lidí, rodů a generací. Odehrává se v několika zemích, vystupují v něm skutečné i fiktivní postavy a jejich životy se nečekaně prolínají. Dobro a zlo bojují o duši hrdinů nejen ve vypjatých okamžicích vzdoru proti násilí a totalitám, ale i ve všedních dnech.  Týden delší než století končí, je neděle odpoledne, začátek léta a začátek jednadvacátého století, děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí.

Markéta Hejkalová: Měj mě rád/a
Nakladatelství: Hejkal
Žánr: Sociální román
Rok vydání: 2017
Počet stran: 376
Formát: vázaná

Žádné komentáře:

Okomentovat