Další případ detektiva Koumese

Znáte hmyzího detektiva Koumese z louky pod lesem, jehož postavu stvořil Josef Quis? Pokud ne, je nejvyšší čas se s ním seznámit, protože je tu další případ! Tentokrát autor zavádí malé čtenáře do období Vánoc. Ke Koumesovi připutuje až z dalekého města mravenec Hakim Farao s žádostí o pomoc.

V této sérii dětských detektivních případů vyšly už tři knihy, ale nijak na sebe nenavazují a je tedy jedno, kterým začnete. Já mám příběh o ztracené zlaté korunce už přečtený a můžu zaručit, že pobaví nejen děti, ale i rodiče. 



Josef Quis vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor český jazyk – výtvarná výchova. Svůj koníček i vystudovaný obor využil ke tvorbě vlastních ilustrací, kterými přispívá do dětských knih, animovaného filmu či do CD-R her pro děti. Spolupracoval také jako výtvarník na animovaných filmech a známém hudebním pořadu Medúza, který vysílala Česká televize v letech 1992-2012. Podílel se i na reklamách a celovečerním animovaného filmu Báječná show.

V roce 2002 snímek získal na filmovém festivalu v Plzni Cenu dětské poroty.

Mezi dětské knihy, jež ilustroval, patří např. i Hejkalka od autorky Petry Martiškové, kterou jsme recenzovali v rámci projektu. 

Ve volném čase se věnuje také tvorbě vlastních obrazů. Ty vystavoval nejen v českých a moravských městech, ale rovněž v zahraničí, především v Belgii.


Zdroj: autorův archiv


Anotace
Ani v předvánočním čase nemá brouk Koumes kouska klidu. Tentokrát bude vyšetřovat zmizení královské koruny. Během pátrání ale odhalí i mnohé záhady starého domu a jeho okolí. Znovu jen o vlásek unikne smrti, pozná mnoho dalších kamarádů a zažije nejedno dobrodružství. Nakonec však všechno dobře dopadne a také našeho detektiva čekají klidné Vánoce.



✴ ✴ ✴



Bibliografie:

1992 – Otesánek
2016 – O škole
2017 – Nejkrásnější pohádky
2017 – Vzduchoplavec Kolísko a popletený ostrov

Série o hmyzím detektivovi Koumesovi:
2016 – Podzimní případ
2017 – Jarní případ
2017 – Zimní případ

Zdroj: autorův archiv



Pár otázek pro autora:


1. Co vás přivedlo k tomu začít tvořit právě pro dětské publikum? 

Co se týká tvorby ilustrací pro děti, tak tento nápad mne držel už od dětství. Snad je to touha převést na papír příběh, který právě čtu a prožívám, ukázat ostatním ten film, který mi při čtení běží před očima. Jako dítě jsem hodně četl, paradoxně jako dospělý už mnohem méně, neboť jsem zase více kreslil. Snad proto jsem nakonec vystudoval literaturu a výtvarnou výchovu. Tento obor jsem zakončil diplomovou prací na téma ilustrace.


2. Jak vznikl nápad na příběhy s hmyzím detektivem Koumesem? Souvisí to nějak s tím, že i vy sám rád čtete detektivní knihy?
Po škole jsem se věnoval práci v kresleném filmu. Opět pošetilá touha po oživení kreslených postaviček. S tím souvisí i tvorba počítačových her pro děti. Tady jsem vytvořil poprvé hmyzího hrdinu – brouka Koumese. To byl už rok 2004. Vyšly dvě výukové CD hry pro procvičování češtiny. Původně jsem to psal pro dceru, která měla tehdy 9 let.
Po ohlasech ze škol jsem ale zjistil, že hra nadchla i deváťáky. Po určité době, kdy jsem se již výhradně věnoval ilustracím dětských knih, došlo tedy i na „oživení“ detektiva Koumese. Vlastně za to může má žena. Ta tvrdí, že umím psát /nejen v tom se neshodnem/, a tak mne vlastně přinutila, abych něco svého vytvořil. Při ilustracích mnohých textů mi vždy „neseděla“ nějaká drobnost, maličkost. Tak mi žena jednoho dne řekla, abych si to teda napsal sám. A jelikož jsem líný něco vymýšlet, oživil jsem brouka Koumese. Měl jsem pocit, že toto téma není úplně vyčerpáno, jako bych mu a dětem ještě něco dlužil.
Dnes tedy Koumes vychází knižně, pro starší děti a pro ty úplně malé, prvňáčky a předškoláky vychází komiksově na stránkách časopisu Dráček.


3. U čeho spíše zapomenete na okolní svět? U psaní, nebo kreslení/malování?
Psaní je pro mne tvrdá řehole, soustředění a dřina.  Oproti tomu ilustrace je jen pouhý opis toho, co vidím před očima při čtení. Tam se mohu toulat, vymýšlet si a ztrácet se v kouzelném světě.


4. Jak vznikají vaše ilustrace? Využíváte rovnou grafické programy, nebo začínáte starým dobrým papírem a tužkou a teprve poté přichází na řadu moderní technika?
Ilustrace vznikají nejprve jako náčrtek, často velmi hrubý, spíše je to zachycení myšlenky. Mnohdy se na jeden papír vejde i několik ilustrací přes sebe. Jsem lakomý člověk a šetřím papírem. Pak je přes pauzovací papír vysvobodím a nascanuji do počítače. Tady je vybarvuji. Lze to celé nakreslit i ručně, ale v dnešní době je elektronická podoba rychlejší, pohodlnější a vstřícnější k případným korekcím nakladatele.


5. Vaše obrazy, ačkoliv vyvedené v barvách, jsou tematicky často velmi temné. Značí určitou potřebu nějak vyvážit ten dětský nezkažený svět, ve kterém se tak často pohybujete?
Mé obrazy jsou zřejmě tmavé a ponuré. Snad je to tím, že se snažím, aby byly pravdivé. Aby odrážely naše pocity každodenního života. Je to jakýsi přetvořený odraz reality. Dětská literatura a následně ilustrace pro děti jsou plné fantazie, vymyšleného světa, nebo snad světa takového, jaký bychom ho chtěli mít. Veselý a barevný.



Čtete rádi detektivní příběhy? I ty pro malé čtenáře? Co na ně říkáte?




Žádné komentáře:

Okomentovat