Recenze: STRUNY OSUDU (Jitka Ládrová)

Sbírka plná kouzel a legend! 

Proč tolik z nás miluje fantasy příběhy? Co je tak lákavé na smyšlených světech, které jsou často velice kruté? 


Za recenzní výtisk děkuji autorce Jitce Ládrové.
Chci zakoupit titul Struny osudu!



S radostí jsem recenzovala první sborník editorky Jitky Ládrové - Zpívající věže a jsem opravdu neskutečně ráda, že mi dopřála možnost přečíst si a napsat také objektivní recenzi druhé sbírky povídek s poetickým názvem Struny osudu. V této knize jsou ikonami příběhů nikoliv neobvyklé stavby, ale naopak jí vévodí božstvo, skvěle vyobrazené textem i ilustrací. Příhod je přesně deset, ale čeká vás spousta bonusů. 

Seznam a hodnocení deseti povídek. Pravá ukázka toho, jak talentované začínající i pokročilé autory máme a jak silná je jejich představivost i smysl pro hlubší myšlenku a detail. Slovenské povídky jsem vám pouze přiblížila, s ohledem na to, že mým mateřským jazykem je jazyk český, nemohu a nebudu hodnotit jejich styl a strukturu, jelikož mi to není blízké. 

Děti ze Země nikoho - Jitka Ládrová
Trýznivé a promyšleně kruté, nikoliv srdceryvné přivítání. Autorka se nevyžívala v emocích, aby trápila čtenáře, líčila svůj příběh surově a o to větší kouzlo získal. Dělalo to na mě dojem jako by šlo o skutečnou realitu. Autorka vás provádí chmurnou atmosférou světa, ve kterém je pramálo naděje. Vězení, které nemá konce, vám dá první a možná i tu největší ránu na solar. Lepší začátek sbírky by si čtenář snad ani přát nemohl, protože zobrazuje vše, co vás zhruba čeká. 

Rozladěný nástroj nikdy nevydá pěkný tón. (Str. 23)

Loutna hrála teskně - Tereza Holubová
Úžasně působivá atmosféra je vytvořená pomocí srdceryvných dopisů, u jejichž čtení má čtenář pocit, že je skutečně psali rozdílní lidé. Tereza Holubová si dala velmi záležet a pečlivě volila slova, která se vší důmyslností ukazují smutnou skutečnost. Hrdina, který psaní rozeslal, má za sebou útrpný život a netuší, co ho čeká... Oproti tomu Záře si je svým osudem jistá a o to víc se cítí jako vězeň. Dojemný příběh odkrývá emoce až na dřeň v poetickém stylu, který nádherně hladí na duši. Někomu požitek může zkazit účelně otevřený konec. 

Napadlo tě někdy, že my dva běžíme po stejné struně, jen každý z jiné strany? (Str. 55)

Ozvěna pomsty - Eliška Procházková
Tato povídka má svůj vlastní účel, ačkoliv může působit zdlouhavě, tak pouze čtenáře obeznamuje se skutečnostmi a zobrazuje jim svět, který autorka  zajímavě popsala. Líbí se mi ta ironie osudu, která se mezi slovy skrývá, ale je to trochu očekávané. Ne každého závěr překvapí. Zážitky Raddana a Riny se prolínají se současností a minulostí.

Jak jen v sobě může mít někdo tolik zášti, že někomu dovede tolik ublížit? (Str. 66)

Éterická - Vlastimil Diuk Čurda
Lehce křečovitý styl, který obávám se, byl použit schválně, čtenáře vtahuje do světa beznaděje. Zprvu netušíte, co se děje, ale postupně vše začne dávat smysl a vy se cítíte stejně jako hlavní hrdinka. Atmosféra je více komorní a zajímavá, ale emocionálně příběh tolik nepůsobí, jako by si to autor snad nepřál. 

Mlčí tam, s plnými rty v červeném víně. Žádný sluneční paprsek nedokáže proniknout tou masou kamene, ve kterém je uvězněná víla nočního nebe. (Str. 92)

Cena slobody - Roman Ušák
V ich-formě minulého času se autor rozhodl velmi dramaticky zprostředkovat čtenáři zážitek pomocí svého hrdiny Kergana. Ten touží po svobodném životě a spolu s Mean a Reusem se snaží uniknout před svým osudem. Některé situace se lehce opakují, ale jinak děj působí akčně. Mnohé zaskočí, jak zajímavě řeší Roman Ušák mezilidské vztahy, které povídce dodávají svou úlohu. Atmosféra je lehce romantická a i ve světě násilí má své kouzlo. 

To ale neznamená lásku, nie takú, akú bysom si želal. (Str. 121)

Každá mince má dvě strany - Barbora Novotná
Nic není takové, jak se zdá a stejně tak dokáže překvapit i tato povídka, která čtenáři zobrazuje lehce i středověké řemeslo ražení mincí v mincovnách. Hlavní hrdina toho mnoho skrývá a tak můžete být zpočátku trochu nejistí, jelikož se příběh prakticky nikam neposouvá, spíše se táhne a stále čekáte na to, kdy se začnou jeho plány odvíjet. Méně dynamická povídka nemá až tak zajímavý záměr, ale určitě si své místo ve sbírce zaslouží. 

Klenot, který jeho oko dráždil už příliš dlouho, mnohokrát narážel na jeho absenci ve svých záměrech. S ním mělo být všechno jednodušší a Straghus mu nikdy nebyl tak blízko jako nyní. (Str. 133)

Tóny nenávisti - Jan Konečný
Diane hraje na loutnu a kdekdo ji obdivuje. Svému otci se však nezavděčí, jemu na dceři nezáleží a dává to všelijak najevo. Zákony Písečných ostrovů hovoří jasně, i když se to nemusí líbit. Povídka ukazuje na útlak žen v době patriarchální společnosti. Muži vládnou, ženy jsou loutky, se kterými mohou nakládat podle svých úvah. Autor surově vystihl onu dobu a dodal jí osobitost. 

Lyra vydala tón - tichý, vysoký a čistý. Plul prostorem unášen zoufalstvím nešťastné dívky. (Str. 179)

Být hrdinou - Kristýna Jiroutová
Magie se mísí s životem. Zinael si přál být hrdina, vydat se po stopách dobra. Byl obdarován Matkou Magie a rozhodl se jejího daru využívat... V er-formě minulého času se příběh odvíjí ve dvou liniích. V přítomnosti zaznamenává dobu, kdy ze Zinaela prchá život a on vede tichou a vzácnou debatu s Matkou Magií. Ve druhé lince má čtenář možnost nahlédnout zpět do nedaleké minulosti. Autorka mu ukazuje, jakou cestu si Zinael vybral a kterou se ještě má vydat... Nostalgický závěr povídku vyzdvihuje a dodává jí hlubší rozměr. 

„...V každém hrdinství je kus sebeobětování. Touha být hrdinou v sobě nenese sobectví.“ (Str. 198)

Dialana a bohovia - Jela Abasová
Autorka nás zavádí do doby, ve které ještě chodili bohové po zemi. Neobává se poukázat i na démony, které zobrazuje zvláštním způsobem jako cosi temného, co způsobuje lidské choroby. Dialana je polobohyně, která žije u své rodiny. Její život Jela Abasová líčí v er-formě minulého času, takže má čtenář možnost vidět děj široce a seznámit se i s vedlejšími postavami. Když si Dialanu vyhlédne muž, který po ní zatouží, začne být vypravování zvláštnější a napínavější...

„Som zablatená a spotená, lebo chodím medzi vami a lovim démonov,“ odpovedala bohyňa (Str. 221)

Hráč - Věra Mertlíková
Finální povídka celého sborníku obsahuje jako bonus poutavou a melodickou poezii, která hovoří přímo k tématu nebo spíše názvu celé knihy. Dva seveřané si vydělávají ne zrovna čestným způsobem. Vychytralý hrdina Lišák umí počítat, okrádat a smilnit. Skutečným hráčem je však Ingvar řečený Váhavý, kterému v hrudi bije čestné srdce, ačkoliv se účastní drsných válečných her. Pointa příběhu se týká poměrně důmyslných legend, ale nároční čtenář může mít pocit, že v závěru chybí cosi, co dělá příběh celistvějším. 

Přísahali, že při sobě budou stát v dobrém i zlém. Jeden by druhého chránil i za cenu vlastního života. (Str. 260)


 


Sbírka má pro své čtenáře mimo povídek i spoustu zajímavostí navíc: 


Jako první vás vítá autorka ve Světě Nejmocnějších. Úvod je lákavý a podněcuje ke čtení, přesto neobsahuje zbytečné informace a nezahlcuje délkou. 

 Království devatera divů v podobě mapy, která je pro čtenáře velkým přínosem. Nevím, jak vy, ale já měla radost, když jsem měla možnost si dohledat, "kde se právě nacházím", když jednotlivé povídky prožívám a ocitám se v cizích zemích. 

Velmi povedené a autentické ilustrace doplňují děj a pozdvihují celkovou atmosféru celé sbírky Strun osudu. Ilustrátor Roland Havran odvedl skvělou práci, nejinak tomu bylo i při prvním díle Zpívajících věží. V tomto případě jsou kresby zaměřeny na božstvo, jež je zobrazeno v celé své kráse a upřímnosti. Samozřejmě je čtenář s daným bohem či bohyní obeznámen pomocí informačního textu pod ilustrací.

Bonusy aneb kde můžete najít další příběhy ze světa Nejmocnějších? Především se jedná o povídky autorky a editorky Jitky Ládrové, ale svým příběhem s názvem Harfeník přispěl i Tomáš Pytlík. 

Zákon smečky (Mlok 2016) - recenze
Ornáda (Žena se sovou, 2017)
Tajemství úspěchu (Edice Fascinace, MFantasy, 2017)
Pomoc osudu (Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce, 2015) - recenze brzy na projektu.
Informace ze strany 274.

V příloze se dozvíte bližší informace o Světě Nejmocnějších z pohledu autorky. Jitka Ládrová vás obeznámí i s magií a náboženstvím a historii daného světa. Věcně a zajímavě popisuje také vytváření jednotlivých království, která vám více přiblíží. A v neposlední řadě se dozvíte také informace o soutěži. Třetí ročník byl již ukončený a prozatím probíhá hodnocení.

Dále následuje kompletní bibliografie edice Česká fantastika.


 


Podle mého názoru je sbírka osobitá a zajímavá. Ne každá povídka vám přijde natolik vhod, záleží na vkusu, ale na všech si dali autoři záležet a je to opravdu znát. Pokud jdete do čtení s tím, že si přečtete působivé příběhy od začínajících a pokročilých autorů, pak jste na té správné cestě, abyste si Svět Nejmocnějších opravdu vychutnali. 

Komu bych knihu doporučila? 
Určitě všem fanouškům české fantastiky, které touží poznat svět plný legend a kouzel. 


Knižní obálka: 
Ilustrace na obálce na mě působí pestřejším a přitažlivějším dojmem, snad je to tím, že se jedná o hudební nástroj a barvy jsou protřelejší. 




Anotace: 
Jejich osud určuje někdo jiný. Leží v rukou bohů, kteří si s nimi hrají.
Rozladěný nástroj ale nikdy nevydá pěkný tón.
Dokáží se vzepřít vlastnímu údělu?

Deset českých a slovenských povídek.
Deset hrdinů, kteří se rozhodli říct bohům ne.
Jeden fantasy svět.

Obsah:
Jitka Ládrová - Děti ze Země nikoho
Tereza Holubová - Loutna hrála teskně
Eliška Procházková - Ozvěna pomsty
Vlastimil Diuk Čurda - Éterická
Roman Ušák - Cena slobody
Barbora Novotná - Každá mince má dvě strany
Jan Konečný - Tóny nenávisti
Jela Abasová - Dialana a bohovia
Kristýna Jiroutová - Být hrdinou
Věra Mertlíková - Hráč



Žádné komentáře:

Okomentovat