Rozhovor s Haninou Veselou: „Fantasy je brak. Létají tam střeva, teče tam krev a dobře se to konzumuje ve vlaku.“

V nedávné době jste se na našem webu mohli poprvé setkat s autorkou Haninou Veselou. Recenzovali jsme její fantasy román Drak bere vše, který je třetím titulem z cyklu o nekromantce Magnólii. Ta po své stvořitelce nepodělila pouze rusé vlasy, ale také pořádně prořízlou pusu a cynický humor. 

Všechny příběhy z této série se odehrávají ve světě Asterion, což je jeden z nejrozsáhlejších tuzemských světů vytvořený původně pro hraní RPG.  V současně době ale už disponuje vlastní knižní řadou, do které se nesmazatelně zapsala i námi zpovídaná Hanina Veselá. 


My vám zanedlouho přineseme recenzi chronologicky prvního románu ze série, který nese název Magnolie a démon a hodnotit budeme rovněž novelu Slza pro dračího pána. Všechny příběhy jsou uzavřené a je tedy možné je číst samostatně. Pokud vás zajímají další knihy a povídky ze zmiňované řady, najdete je v našem informačním článku

Zdroj: archiv autorky


Když nebudeme počítat slohové práce ve škole, jaké byly vaše úplně první literární pokusy? Pamatujete si na ně ještě, popř. máte je někde schované?

V sedmi letech jsem složila báseň o zombících – začínalo to nějak takto: „Mluv vždy dobře s mrtvolou, zachovej jí přízeň svou.“ Teď by to teoreticky mohl použít nějaký můj nekromant v zaklínadle. Fakt, že si to stále pamatuji, mě ale kapku děsí. 


Na svém webu uvádíte, že jste snílek a fantasta, takže si nejde představit jiný žánr, který by vám mohl lépe sednout, než právě fantasy. Celkově fantastika je považována za brak. Jak se k tomuto označení stavíte? Existuje podle vás pokleslý žánr, nebo pouze pokleslý text?

Ale fantasy je brak. Létají tam střeva, teče tam krev a dobře se to konzumuje ve vlaku. Co je pokleslý žánr jiného? Když si chci přečíst něco hodnotného, sáhnu po Dostojevském. A pokleslý text? Nu, stačí se přihlásit jako porotce do soutěže pro začínající autory. Tam si milovník pokleslých textů přijde na své. Vím, o čem mluvím. Také jsem na soutěžích začínala. 


Jak si představujete řemeslně zvládnutý příběh? Co by podle vás měl splňovat?

Nesmí být prázdný. Musí se natrvalo zapsat do paměti čtenáře.  A musí v něm vzbuzovat silné emoce. Jedna čtenářka mi v komentáři k „Drak bere vše“ napsala: „Postavy jsou dekadentní, chovají se hnusně a čím víc se blížíme závěru, tím víc jsem si přála, aby ta knížka už končila, ideálně hroznou smrtí toho "úžasného" mága Zvina.“ Naštěstí většina mých čtenářek Zvinovi fandí. Když ale postava vzbudí takovou nenávist, je to pro autora dobrá zpráva. 


Když je autor zároveň i svým vlastním korektorem, je to podle vás spíše výhoda nebo nevýhoda?

Podle mě je to blbost. Nikdo není tak dobrý, aby viděl všechny chyby – a pokud snad ano, rozhodně je všechny neodchytí ve svém díle. 


Podle dostupných informací nejste zrovna příznivkyní samonákladů. Neuvažovala jste o podobném způsobu vydání ani ve svých začátcích?

Samonáklady jsou záležitostí posledních let. Když jsem začínala já, nic takového nebylo. Jeden jediný autor se tehdy „proslavil“ tím, že si svou třídílnou ságu vydal ze svého. Jeho text byl počinem mimořádně nešťastným a záhy vyšlo najevo, že jej nefinancoval z vlastních zdrojů, ale ze státních peněz, za což byl naší justicí náležitě potrestán. Ještě dnes řada lidí z f/sf fandomu, když slyší  slovo samonáklad, tak skřípe zuby, protože si na to vzpomene.    

Zdroj: archiv autorky


Co byste poradila autorům, kteří zatím nemají u nakladatelů štěstí?

Aby zjistili, proč tomu tak je a dál na sobě pracovali. Nadprůměrné dílo si cestu ke čtenářům vždycky nějak najde. Problém je, že většina toho, co se dnes píše, nepřekročí hranici průměru a pro autory nejmladší generace pak může být obtížné najít pro své texty nakladatele.  


V jednom rozhovoru jste zmiňovala, že jste ke svým dílům dost kritická. Kroutíte nevěřícně hlavou, když zpětně čtete, co jste napsala, nebo se ke svým dřívějším dílům nevracíte, pokud to není nezbytně nutné?

To se týká toho, co jsem napsala před Magnólií, v době, kdy jsem svou cestu teprve hledala. K „Magnóli a démonovi“ se vracím ráda a „Drak bere vše“ je má srdcovka. Nedávno jsem to četla, abych si osvěžila některé detaily, a bavilo mě to, smála jsem se u toho a těšila se, jak skončí jednotlivé zápletky, protože jsem si to už nepamatovala. Až budu stará a senilní, přečtu si to znovu.  


Drak bere vše je dalším titulem z cyklu o Magnólii, tedy hlavní hrdince, která jednotlivé příběhy spojuje. Všechny jsou ovšem ukončené a není nutné je číst chronologicky. Přesto mě zajímá, zda čtenáři, kteří je čtou na přeskáčku, nepřicházejí např. o střípky z Magnóliina života či postupný vývoj její postavy. 

Zas tak to nevadí. Magnólie je dlouhověká a v jejím životě jsou světlá i temnější období. Já sama jsem ty příběhy psala a stále píši na přeskáčku, tak se snad o nic neošizuji. 


Celý svět, ve kterém se příběh odehrává, je velice propracovaný a obsáhlý. Bylo pro vás složité vyznat se ve všech letopočtech?

Nebylo to nic, co by tahák nezvládl vyřešit. Čtenáři jeden takový najdou na konci každé knihy. Magnóliin svět se jmenuje Asterion a existuje k němu řada příruček, které při psaní používám. V jedné z nich je také časová osa, která mi pomáhá.   


V knize se hlavní hrdinka vydává do města Thurg. Jak vznikla myšlenka, že do něj bude vstup možný právě přes obraz a s kartami? 

Nějak se tam dostat musela a vzhledem k tomu, že Thurg je pokládán Magnóliinými současníky za ztracené město, klasický způsob dopravy nebyl možný. Karty jsou mým oblíbeným motivem a když vše dobře dopadne, objeví se i v mé další chystané knize – tentokrát ale pouze na ilustracích.   

Zdroj: archiv autorky


Drak bere vše potěší všechny příznivce likvidování postav. Bylo pro vás těžké je nechat všechny zemřít, nebo si tyhle části jako autorka naopak škodolibě užíváte?

Tekly mi slzy, když jsem to psala a když jsem to po sobě četla, slzela jsem podruhé. Ale úplně všichni nezemřeli… 


Dočetla jsem se, že jste román psala podle osnovy, kterou jste měla pouze v hlavě, takže jste dost věcí zapomínala a sama netušila, jak všechno nakonec dopadne. Nestalo se vám tak při psaní, že postavy začaly žít svým vlastním životem a směrovaly děj někam, kam jste vůbec nechtěla?

Každá dobře napsaná postava to dřív nebo později začne dělat. Mají svou hlavu, svůj způsob vyjadřování a své noční můry a sny. Mně jedna dokonce znovu ožila. Musela jsem několik stran přepsat a její exekuci odložit na později. 


V říjnovém čísle časopisu Pevnost vám vyšla už druhá povídka právě s Magnólií, která bude nést název Hlízy strachu. Můžete čtenářům přiblížit, o čem bude a kam chronologicky zapadá do zmiňovaného cyklu? 

„Hlízy strachu“ velmi volně navazují na „Mrtví patří do hlíny“. Ti vyšli v Pevnosti 10/2015 – přesně před dvěma lety. Oba příběhy se odehrávají pár let po „Drak bere vše“, v dobách, kdy Magnólie putuje za dobrodružstvím. Nebo spíš za tučnou zakázkou – v jejím případě. Zajímavostí je, že v „Mrtví patří do hlíny“ se objeví jedna z postav z „Magnólie a démon“ a právě v této povídce čtenář zjistí, co se s ní stalo. Je tu také řešen vztah s jedním z Magnóliiných milenců. V „Hlízách strachu“ se naopak objeví důležitý odkaz na „Drak bere vše“.    


Příští rok by vám měl vyjít také román Krev teče vždycky červená. Nemáte v plánu po jeho vydání opustit svět Asterion i Magnólii a vydat se jiným směrem, nebo pro vás za tu dobu už představuje srdcovku, která se těžko opouští?

Na rozchod s Magnólií je času dost. Náš vztah sotva začal. To ale neznamená že při něm nestihnu nějakou bokovku. Podrobnosti jsou samozřejmě přísně tajné.  


Pokud čtenář s vaší tvorbou, respektive s Magnólií teprve začíná, jaký z uvedených příběhů byste mu doporučila přečíst jako první?

Asi knihy – „Magnólie a démon“, která je chronologicky první (Říkám o ní, že to je akční zombie oddechovka do metra, již by žádný příznivec cynických hrdinek a nekromantů neměl minout.) nebo „Drak bere vše“ (Slovy jednoho recenzenta „sex and blood fantasy“). Případně kolibříka „Slza pro dračího pána“, což je taková jednohubka podaná formou námořního dobrodružství. Pokud ale stále váháte, můžete se podívat na můj web www.haninavesela.cz, kde je o Magnólii několik dalších informací, mimo jiné i tahák k jednotlivým příběhům a jejich chronologii. Najdete tam něco i o mé další tvorbě. Mám také autorskou FB stránku, které by nějaký „lajk“ navíc slušel.


Žádné komentáře:

Okomentovat