Rozhovor s Matějem Soukupem: „Psychologická rovina knihy je stejně důležitá jako dějová a dobrá kniha se bez ní napsat nedá.“

Dnes přinášíme rozhovor s Matějem Soukupem, autorem debutu Výhra nad smrtí. S tímto mladým, začínajícím spisovatelem jsme hovořili především o jeho prvotině, o tom, jaké se mu osvědčily postupy při tvorbě a psaní knihy, zda se chce věnovat psaní i do budoucna a zabrousili jsme trochu i do jeho soukromí.

Matěj Soukup svůj debut pojal jako thriller z automobilového prostředí. Ústřední postava příběhu a hlavní vypravěč Matthew se otřepává ze závodu v sérii NASCAR, kdy málem zemřel. Jen zázrakem přežil. Proto se rozhodne změnit svůj dosavadní život a odstěhuje se. Auta a závody mu však v novém působišti opět protnou cestu a už od počátku je jasné, že opět dává všanc svůj život. Více v recenzi...

Zdroj: Matěj Soukup


Ústředním tématem Vaší knihy Výhra nad smrtí je automobilové prostředí, závody a boje o moc. Trošku mi to připomínalo filmy ze série Rychle a zběsile! Co Vás k tomuto tématu přivedlo? 

Předně Vám velice děkuji, že jste se mojí knihou zabývala, je to pro mě velká čest. Sérii Rychle a zběsile samozřejmě znám, ale teď asi překvapím sdělením, že tato mi inspirací nebyla. Prvotní inspiraci mi poskytla jedna aplikace z Google Store, kterou jsem si stáhl, protože mi připadala zajímavá. Šlo v ní právě o závody v ulicích města jeden na jednoho. V ten moment mě cosi napadlo, převzal jsem ten nápad a začal jsem dopracovávat příběh. Námět je tedy z této aplikace, ale příběh, který se kolem toho odvíjí, je kompletně výplodem mé fantazie.


Svůj příběh jste situoval do Ameriky. Neuvažoval jste o zasazení do Česka?

O zasazení do Česka jsem neuvažoval ani na chvíli, přestože s americkým prostředím nejsem moc obeznámen, kromě základních vědomostí. Přišlo mi ovšem, že v České republice by takový příběh ztratil své kouzlo, protože v našem státě jsme nikdy neměli období, kdy by se zde válčilo o moc v rovině, kterou jsem pro knihu použil. Tuto inspiraci mi poskytly boje mezi drogovými a alkoholovými gangy, které byly charakteristické pro období americké prohibice ve třicátých letech dvacátého století. Zasazení do Ameriky bylo tedy přirozené, protože jsem měl pocit, že tato vize by v jiné zemi působila jako příslovečná pěst na oko.


V knize byly i pro mě poměrně podrobné popisy, jak ovládat auto jako profesionální závodník… Ano, nejsem řízením příliš políbená, ale působilo to na mě velmi odborně a zasvěceně! Pohybujete se v tomto prostředí? Jste fandou závodění?

V závodním prostředí se nepohybuji, ale automobilové závody občas sleduji, a to jak okruhové, tak rallye. V tomto ohledu jsem ale v zájmu čtenáře i sebe načítal i nějakou odbornou literaturu věnující se závodnímu řízení, protože mi šlo o to, aby kniha působila pokud možno přirozeně.


„Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život.“ Tento citát máte na svých webových stránkách! Mám dojem, že se toto odrazilo i v příběhu Matthewa. Vnímám to správně?

Rozhodně ano. Tady trochu zabrousím do svého pravého života, který jsem od dětství neměl zrovna lehký. Nechybělo mnoho a vůbec jsem s vámi tento rozhovor nemusel dělat, a právě to, a určité jiné věci, třeba vada řeči, kterou trpím a pro kterou jsem si kdysi prošel i šikanou, mě naučily vážit si každého dne života. A protože jsem Matthewa stvořil částečně jako své alter-ego, bylo pro mě přirozené mu tyto ideály vtisknout. Zkušenější autor by to rozhodně neudělal, ale protože šlo o mou prvotinu, tenhle přehmat jsem si prostě neodpustil.

Zdroj: Matěj Soukup

Co se Vám při tvorbě knihy celkově osvědčilo? Myslím tím od samotného nápadu, psaní, až po její vydání. Čeho byste se naopak do budoucna chtěl vyvarovat? 

Velice se mi osvědčilo psaní v pozdních nočních hodinách, kdy jsem měl klid a možnost soustředit se jenom na práci. Mezi mé oblíbené postupy také patří, že píšu z patra, jak mi myšlenky přicházejí jedna za druhou, a formuluji je, dokud mám v hlavě určitou představu. Poté si pasáž projedu, opravím případné překlepy a chyby a rozpracuji ji dál. Kdybych se zarazil u formulace jedné věty, polovina dalších myšlenek by mi utekla. V rámci vydání se mi obrovsky osvědčila spolupráce s panem Martinem Koláčkem, který nabízí na trhu ojedinělý a velice férový přístup k novým autorům. Z jeho strany je to risk, nemůže tušit, jak moc bude nový autor úspěšný, právě proto mě překvapilo, že s vydáním souhlasil hned poté, co jsem opravil prvotní chybu, příliš časté opakování slovních spojení. Za toto bych mu tímto chtěl velmi poděkovat a doporučit jeho nakladatelství E-knihy jedou i jiným autorům. Čeho se chci rozhodně vyvarovat, je přílišné chození po povrchu, jak jste napsala v recenzi. Soustředil jsem se v knize hlavně na děj, kterému jsem se snažil vtisknout rychlý spád, který by čtenáře nenudil, ale musím uznat, že jsem to s tou snahou přehnal. Psychologická rovina knihy je stejně důležitá jako dějová a dobrá kniha se bez ní napsat nedá.


Není-li to tajné, pracujete na nějaké nové knize? Avizoval jste pokračovaní svého příběhu, je to ještě aktuální?

Na nové knize v tuto chvíli pracuji, jedná se o novelu z blízké apokalyptické budoucnosti, která nalezla inspiraci v sáze Labyrint od Jamese Dashnera. Pokračování Výhry nad smrtí jsem dokončil před několika týdny a momentálně prochází u pana Koláčka procesem vydání. Na trhu by se měla objevit přibližně v půlce října pod názvem Napříč peklem.


Na Vašich webovkách jsem se také dočetla, že jste v tomto školním roce začal studovat žurnalistiku! Gratuluji! Čemu konkrétně byste se chtěl v budoucnu věnovat? Je Vaším snem stát se spisovatelem? Nebo byste zabrousil spíš do vod novinařiny?

Ano, od září studuji na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jednooborové studium žurnalistiky. Obě profese, psaní i novinařinu, bych rád v budoucnosti kombinoval, protože psaní je pro mě momentálně hlavní náplň volného času. Takovým mým malým snem je věnovat se v budoucnosti sportovní žurnalistice, ale s ohledem na svou poruchu řeči cílím pouze na novinovou žurnalistiku.


Co říkáte na náš projekt „Podpora českých autorů?“ Jak jste se o něm dozvěděl?

Projekt Podpora českých autorů je podle mě na našem trhu ojedinělý a rozhodně by si zasloužil, aby o něm vědělo více lidí, protože Váš přístup je nesmírně férový, zrecenzujete téměř cokoliv i od nových, neozkoušených autorů, a přitom vaše recenze obsahují fakta, která mohou spisovatelům pomoci se dále zlepšovat, takže rozhodně Vás mezi svými přáteli doporučím. O Vašem projektu jsem se dozvěděl víceméně náhodou z internetového odkazu. Abyste rozuměli, vedu rovněž blog pod názvem Deníček naděje národa, kde dávám případným čtenářům možnost pobavit se nad mými lapáliemi, a reklamní odkazy pod jedním článkem mě zavedly na stránku Vašeho projektu. Slovo dalo slovo, a tak jsem si řekl, že by nemuselo být špatné získat rady ohledně možného zlepšování se i od zkušených čtenářů. Ještě jednou Vám děkuji. Doufám, že touto knihou naše spolupráce neskončí.


Žádné komentáře:

Okomentovat