Recenze: MALÉ ZÁZRAKY (Kateřína Dubská)

Dojemné příběhy ze života

 

 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství JOTA.

Chci zakoupit román Malé zázraky.


Kateřina Dubská se na webu Podpory českých autorů se svými díly již vcelku zabydlela. V srpnu jste si tu mohli přečíst recenzi Člověka Gabriela, na kterou pak navazuje román Dcery. Poslední titul, o kterém bude řeč v tomto článku, se od těch předchozích výrazně odlišuje, a to jak svou délkou, náplní, tak i pojetím. Jedná se totiž o sbírku dvanácti příhod, které mají společného jmenovatele – malý zázrak.

Pro výběr této knihy v mém případě mluvilo hned několik faktorů. Jedním z nich bylo, že jsem přečetla autorčiny předchozí texty a moc se mi líbily. Kladla jsem si tedy otázku, zda mě stejně dostanou i Malé zázraky. Dále mě nadchnul její styl a cit pro jazyk. Nezřídka se v textu objevovalo nářečí a další jazykové variety. Bude tomu tak i ve sbírce povídek? Pojďme se na to podívat blíže.

Spisovatelce tentokrát pomáhali se psaním její přátelé, kteří se s ní podělili o své příběhy. S bližším postupem sbírání historek vás seznámí v prologu a jistě vás to docela překvapí. Příhody jsou tedy ze života a srší z nich lidské zkušenosti a spousta emocí. I tentokrát se do některých z nich promítla i tematika života Romů, to však není jediné. Můžeme zde najít například problematiku rodinných vztahů a zdravotních potíží. S tím souvisí i prostředí, do něhož jsou jednotlivé povídky zasazeny. Tato sbírka vám ukáže, jak si dokáže osud s člověkem zahrávat. Hlavním postavám jsou často házeny klacky pod nohy a je jen na nich, zda prohlédnou, postaví se překážkám čelem a překonají je.

Když stále zaraženě mlčel, šéfka pokynula hlavou ke dveřím, magistra Velebová z nich vyšla, ještě se otočila a omluvně se usmála, jenže jeho tvář byla jak vytesaná z kamene, takže znovu zrudla a rychle zmizela na chodbě. Šéfka jí naznačila, ať počká venku, a sama zůstala v kanceláři, chvíli si ho zamyšleně prohlížela a pak zpola v žertu, zpola vážně zakývala prstem: „Zdeňku, pozor, já tě znám víc, než si myslíš, a znám i ty tvoje tajemný pohledy. Měj na paměti, že co je v domě, není pro mě!“  (Str. 49)

Soubor příběhů je specifický volbou vypravěče. Některé povídky jsou odvyprávěny pouze v er-formě, která je oživována množstvím dialogů. Jiné jsou psány výhradně ich-formou, ale pak jsou tu takové, jež jsou rozděleny na řadu dílčích celků a v těch jsou oba vypravěči nakombinovaní. Poslední jmenovaný způsob mi ale přišel vcelku hektický. Dlouho mi trvalo než jsem se naladila na správnou strunu a většinou, když se tak stalo, byla plynulost opět přerušena. Časté přetínání proudu myšlenek mě mrzelo, ale na druhou stranu bylo nutné. Kdyby k němu nedošlo, nemusel mít svazek pouhých dvě stě čtyřicet stránek, ale mohlo vzniknout dvanáct románů.

Celé dílo se pyšní realističností a dojemností. Některé zápletky a následné pointy mě dohnaly až k slzám. Ve velkém množství příběhů je řešena otázka života a smrti, což přispívá k emotivnosti a čtenář si uvědomí, jak je zdraví strašně pomíjivé. Když slouží, jsme spokojení a šťastní, ale jakmile se něco pokazí, musíme se prát a bojovat, abychom mohli žít dále. Všechny povídky mají hlubší myšlenku. Je jen na vás, jestli rozkódujete, co je pro danou postavu malým zázrakem, který ji zachránil před zhoubou.

Kniha se čte téměř sama, čemuž přispívá ideální délka jednotlivých příhod. Ty nikdy nepřesáhnou čtyřicet stránek. Jejich náplň je zajímavá a každý pojednává o životě někoho jiného. Jednotlivé pointy vedou čtenáře k zamyšlení se nad svým životem a činy. Zajímavostí je, že i tentokrát si autorka hraje s jazykovými prostředky. Najdeme zde nejen moravské nářečí, ale také slovenštinu.

Co se týče kompozice, nevyvaruji se určitého srovnání s předchozími romány, které jsou složité na prolínání dějových linií. V Malých zázracích se setkáváme s jednoduchým postupným vypravováním, které je narušováno maximálně posuny v čase. Jelikož jsou jednotlivé příběhy vzpomínkami hrdinů, překvapí vás, že některé části jsou v minulém a jiné zase v přítomném čase. Zpřítomnění dávno minulého dodává textu na spádu a napínavosti.


Co vás uchvátí?
  • originalita vyprávění
  • zajímavý úvod – dodává kontext
  • ideální délka příhod
  • hlubší myšlenky textů
  • hra s jazykovými prostředky
  • jednoduchost kompozice
  • každý příběh obsahuje malé množství postav
  • autorčin styl psaní
  • odlišnost od předchozích děl autorky

Co by vás mohlo odradit?
  • v textu se nachází překvapivé množství chyb, některé dokonce pozměňují význam výpovědí
  • časté přerušování toku vyprávění
  • někoho může odradit zvolená tematika a námět

Můj subjektivní názor je překvapivě trošku horší, než jsem původně předpokládala. Oproti předchozím románům jsem zklamaná. Důvodem toho ale není styl, nýbrž forma. Na to, že je publikace útlá, objevuje se v ní celá řada chyb, některé dokonce pozměnily i význam výpovědí, což není dobře. Překvapilo mě to, protože ani v případě Člověka Gabriela a Dcer taková chybovost nebyla, a to jsou romány mnohem obsáhlejší. Jinak jsem vcelku spokojená, po grafické stránce a stylově mi kniha sedla a dobře se mi četla. Po stylové stránce se autorka povídkám opravdu věnovala a vypilovala je. Na čtenáře zapůsobí dle mého názoru přesně tak, jak spisovatelka zamýšlela.

Obálka titulu vás dostane svou jemností a jednoduchostí. I tentokrát přebalu knihy Kateřiny Dubské vévodí strom. Dalo by se říci, že tento prvek je pro díla autorky typický. Dlouho jsem se sama sebe ptala na důvod, nakonec jsem na něj asi i přišla. Všechna její díla jsou ze života a o něm. Myslím si tedy, že vyobrazení je jistou alegorií na strom života. U Malých zázraků pak přibývá ještě cesta, která může být symbolem té životní, po které musí každý z nás jít.




Anotace:
Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci.
Žijeme ve světě, kde se prý zázraky nedějí. Ve světě, který stojí na silných a racionálních pravidlech a ve kterém na žádné „úlety“ není místo. Snažíme se mít své životy pevně v rukou, ale jen ztěžka si připustíme, že právě my jsme těmi, kteří dokážou změnit nejen sami sebe, ale i věci, jež se nám nelíbí.

Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který známe, ale občas na něj zapomínáme. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit zdánlivě nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů o dvanácti skutečných lidech, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.

Kateřina Dubská: Malé zázraky
Nakladatelství: JOTA
Žánr: povídky ze života
Rok vydání: 2016
Počet stran: 240
Vazba: pevná s přebalem

Žádné komentáře:

Okomentovat