Rozhovor s Al Da Biancem I.: „Kdyby člověk čekal za každou svou činnost ocenění, nejspíš by brzy propadl těžké frustraci a nic nedělal.“

Al Da Bianco je velmi tajemný spisovatel. Na webové stránce aldabianco.eu najdete spousty zajímavých informací o autorovi i jeho tvorbě. Můžete si díky ukázkám a zajímavostem udělat velmi dobrý obrázek o tom, jaké tituly vydává.

V rámci projektu Podpora českých autorů jsem recenzovala obě knihy. Velmi originální sbírku poezie, která obsahovala mimo jiné také pestré ilustrace a mikropovídky. ...a vítr chytit ve vlasech je opravdu jedinečný zážitek (více v recenzi). Horkou novinkou na poli literární scény je autorův pohádkový titul Jak pejsek a kočička pěstovali buřty na motivy knih Josefa Čapka. Jako bonus obsahují krásné dětské obrázky, a dokonce zpěvník (více v recenzi).

Autor věnoval do soutěže Vánoční hnutí oba tituly
  vy máte šanci je vyhrát! Mimo těchto titulů jich je k výběru ještě devadesát devět! Vyber si vánoční dárek, vyplň a vyhraj!

Tento rozhovor je neobvyklý v tom, že jej nevyplňoval sám autor, ale jeho pobočník... „Za Aldu odpovídal jeho dlouholetý přítel, vydavatel a tiskový mluvčí Aleš Bílý.“


Zdroj: Archiv projektu


Minulý rok jste vydal za podpory sponzorů neobvyklou poetickou sbírku ...a vítr chytit za pačesy. Letos jste se blýskl pohádkou pro děti Jak pejsek a kočička pěstovali buřty na motivy knih spisovatele Karla Čapka. Chystáte se čtenáře ohromit nějakou novinkou i příští rok? 

Ohromím čtenáře tím, že nic nevydám! Stejně mi už došly prachy a Alda se jenom pochechtává – on je slavný a já nemám kvůli jeho knížkám na chleba!


Kde berete inspiraci pro svou tvorbu? 

To kdybych věděl, kde se to v tom Aldovi bere... Ale nejspíš to přichází tak nějak samo ze života.


Váš autorský pseudonym je také velmi zvláštní. Proč právě Al Da Bianco? Co to pro vás znamená a co byste si přál, aby toto jméno znamenalo pro čtenáře?

On to vlastně není pseudonym, ale jméno toho druhého, který si něco vymýšlí a diktuje, zatímco já to musím zapisovat a teď dokonce za vlastní peníze i vydávat. A myslíte si, že mi na to Al da něco přidá? Ale v naší rodině jsme všichni Bílí a mám ještě sestřenice, které se jmenují Blanka a Běla… Pro čtenáře by mohlo jméno Al da Bianco znamenat čistotu úmyslů, opravdovost prožitku a návrat k pravému významu slov…

Zdroj: Archiv projektu

Vaše díla jsou neskutečně originální a kreativní, nejednoho čtenáře si získají svou jedinečností, ale na tom je potřeba opravdu zapracovat. Jak dlouho a jak často se tedy věnujete knize, než máte pocit, že je skutečně taková, jak si představujete?

Naše díla jsou přesně koktejlem Aldových nápadů a textů (to mu pravidelně zapisuji na různé papírky, lístky od vlaku, pytlíky od svačiny apod.), kreseb mých dětí a mojí neskutečné vrozené pracovitosti. Ono to trochu souvisí s geny: Alda má (vlastně měl) slovenskou babičku a díky ní je ten free bohém, zatímco já jsem měl babičku německou (její bratr Willi byl zajat u Stalingradu a skoro celá babiččina rodina pak byla odsunuta na Západ), a tak na mě zbyla ta mravenčí práce a piplačka s přepisem mnohdy skoro nečitelně zachycených Aldových blábolů do počítače. A pak ty nekonečné korekce atd. Naštěstí nám snad sám Pán Bůh poslal na pomoc anděla – grafičku Kazi Štelzigovou, která našim knížkám vnutila řád a dala styl. I tak si příprava každé z našich knížek vyžádala nejmíň rok života. Mého! 


Kdo přišel s návrhem, abyste měl tak roztomilé ilustrátory, kteří mají rozhled plný kouzel a kreslí s dětskou nevinností? Vaše tituly nejsou první, kde jsem se setkala s dětskými ilustracemi, ale zřejmě je Viola Zoe nejmladší malířka, kterou jsem díky vašim knihám poznala. 

To zase přišlo se životem. Když začala moje nejmilejší dcerka Viola Zoe, zlato moje, holka modrooká nosit obrázky ze školky a já jsem díky ní zase začal vidět svět barevně a ne šedě, zvolal jsem: „Heuréka!“ A dokonce i Alda to schválil. Naše Zojka i Jonáš kreslí tak, jak svět vidí a jak se jim podaří ztvárnit bez jakýchkoliv rad dospělých, co se týká barev, tvarů či techniky – ty obrázky jsou kouzelné zachycením okamžiku bez oprav a dodatečného přikrášlování.


Zdroj: Archiv projektu

...a vítr chytit za pačesy má velmi neobvyklý název. Bylo těžké jej vybrat, nebo naopak bylo hned zřejmé, že nic nevystihuje sbírku tak jako právě toto pojmenování? 

S tímto nápadem přišla má bývalá kolegyně – učitelka dějepisu, češtiny a angličtiny, soudní překladatelka, historička a spisovatelka Věra Vlčková, se kterou jsem se o koncepci a výběru zamýšlené knihy Aldových blábolů tak trochu radil. Výsledkem této spolupráce je nejenom název, ale i jedna ze dvou předmluv v knížce, a nakonec i to, že nám pomohla na křtu přednesem básní, a dokonce se stala vedle vnučky Josefa Čapka – paní Kateřiny Dostálové - i jednou z kmoter naší knížky o pejskovi a kočičce.


Poetická sbírka obsahuje nejen básně, ale také texty k zamyšlení, mikropovídky a pestré ilustrace, které si téměř ihned získají malé i velké čtenáře. Podle mého názoru je to opravdu jedinečné dílo právě tím, co v sobě obsahuje a jak působí. Neměl jste trochu obavu tímto způsobem knihu pojmout? Dá se říct, že je to velmi riskantní krok, který ne každý ocení. 

Víte, já jsem věc rizika vůbec neřešil! Tahle naše jedinečná kniha je naprosto svobodným dílkem, protože nevyšla proto, že by se její autoři toužili proslavit nebo že by se jim už nechtělo pracovat (to z nich stejně dělám jenom já) a touží po zbohatnutí. … a vítr chytit za pačesy je výsledkem nátlaku přátel, kterým jsem už přes čtvrt století pravidelně Aldovy bláboly posílal. Mnozí po mně tuto knihu chtěli. A mnozí si ji dokonce také koupili! A někteří na ni přispěli i docela velkým finančním darem, aniž by se pokoušeli ovlivnit její obsah či formu. A ocenění? Kdyby člověk čekal za každou svou činnost ocenění, nejspíš by brzy propadl těžké frustraci a nic nedělal. Ale samozřejmě u srdce zahřeje, když Vám váš kamarád napíše, že vaše kniha si vydobyla výsadní místo v jeho knihovně – je totiž jedinou knihou na jejich záchodě, a tudíž si v ní denně čte! Může nějaká kniha získat větší ocenění?


Jaká báseň z oné sbírky je podle vás nejpovedenější a proč? 

To je klasická Sophiina volba – které dítě máte radši… Tak bych to nechal na čtenářovi! Ono pro čtenáře různého věku, různých životních zkušeností a v různých náladách a životních situacích to může být různé. Podle přítele Aldy Stroukala, žateckého spisovatele a milovníka žen, psů a piva, jsou to třeba S.O.S., Až jednou přijdeš, Se synkem na horách, Nevinné lži, Sluníčko v dlaních a další.


Žádné komentáře:

Okomentovat