Recenze: PASŤÁK (Marcela Koyšová)

 

Začít zase žít normální život

Marie byla v šoku. To je její konec. To nedá. Nechápe to ještě víc než předtím. Pasťák pasťák, pasťák, znělo jí stále v hlavě. To je tak hnusný slovo. A hnusný je to i tady. (Str. 20)

 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství KLIKA a autorce Marcele Koyšové.

Nakladatelství KLIKA na FB.

Chci zakoupit novelu Pasťák.



Novela Pasťák začíná své vyprávění v prosinci roku 1988. Představí nám sedmnáctiletou Marii, studentku gymnázia pocházející z „lepší“ rodiny, které se během chvíle zhroutí život jako domeček z karet. V důsledku nešťastných náhod se během krátkého časového období nevědoucí dívka ocitá nejen bez rodičů, ale i rodinného zázemí a domova. Tehdejší vládnoucí politický systém se rozhodl o její umístění do výchovného ústavu, jemuž nikdo neřekne jinak než „pasťák“. Je to však v případě nešťastné a zdrcené Marie opravdu zapotřebí? O zpracování nelehkého a nevšedního tématu se postarala Marcela Koyšová. Kniha vyšla počátkem letošního roku a o její vydání se postaralo nakladatelství Klika.

My lidé máme jednu obrovskou nevýhodu – mnohdy soudíme druhé bez osobní znalosti, pouze na základě řečí ostatních či jakékoliv „samolepky“. Nikdy bychom se neměli snížit na úroveň planých řečí, které by mohly jiným ublížit, neboť nikdy neznáme jejich životní situaci. Když se Marie dostala do „pasťáku“, ve své spolubydlící – patnáctileté Mirce našla anděla, který si ji vzal pod svá ochranná křídla a pomohl jí lépe se sžít s prostředím, ve kterém se zčistajasna ocitla. Všude kolem Marie jsou děvčata zaslouživší si svůj trest, neboť se nechovala tak, jak by od nich společnost a rodiče očekávali.


Ale proč to sakra nikdo nerozlišuje a dávaj hodně problémový holky do stejnýho zařízení s těma, které skoro nic neudělaly, a chtěj je převychovávat všechny stejně. A v neposlední řadě jim dávaj stejný tresty. Takhle uvažovala Marie, a jak slyšela, tak hodně holek mělo takový názor. Hodně ji taky štvalo, že i lidi, když holky někam jdou, se na ně dívaj skrz prsty. Proč je neposuzujou podle toho, jaká která je, ale jen podle toho, kde jsou zavřený. (Str. 63)

Setkáme se s vševědoucím vypravěčem soustředícím se na detailní popis, obzvláště co se týče Mariiných pocitů a myšlenek. Vyprávění pokrývá časové období několika měsíců, avšak Marie vzpomínkami zabloudí zpátky do minulosti, aby čtenářům vysvětlila z jakého důvodu se ocitla na nezáviděníhodném místě.

Dílo je tvořeno z osmi kapitol nesoucích povětšinou jednoslovný název, jenž výstižně popisuje, čeho se bude daná epizoda týkat. Zajímavostí je, že v řeči postav je místo zájmena „mi“, které bychom logicky očekávali, užita forma „mně“. Nejednomu z nás bude tento fakt zpočátku ztěžovat čtení, jiný si zvykne hned.

V případě novely čtenář očekává překvapivý dějový zvrat, ovšem v Pasťáku není nikterak dramatický, ale logicky vyvozený. Po celou dobu čtení sledujeme dvě dějové linky. Hlavní se týká Mariina přijetí mezi ostatní děvčata a začlenění se do již zaběhnutého řádu ústavu. Vedlejší, neméně důležitá, se týká Mariina osudu – bude propuštěna posléze(,) nebo až ve věku, kdy dosáhne plnoletosti?

Prostředí je vykresleno popisně a barvitě, dokonce cítíte i ponurou atmosféru a místy též tíseň. Chovanky zařízení mají možnost buďto chodit do školy a nebo pracovat, v této věci mají možnost volby. Jejich relativní svoboda je kontrolována vychovatelkami.

Ačkoliv se jedná o literární žánr středního rozsahu, poznáme velkou škálu postav rozličných charakterů. Jedná se o samé dívky ve věku od jedenácti do osmnácti let. Některé z nich jsou oběťmi ze špatné rodiny, jiné zlé a zákeřné. Díky nim shledáme pestrost ve vyprávění, jsme svědky jak spisovné řeči, tak i nespisovné až vulgární. V této společnosti nechybí ani vulgární slova. Postavy se vyjadřují tak, jak by čtenář očekával vzhledem k jejich společenskému původu a postavení.

Mariiny spolubydlící jsou nám představeny detailněji, každá z nich má nějaký vroubek, kvůli kterému se ocitla tam, kde se právě nachází. Prostřednictvím dospívajících děvčat máme možnost nahlédnout do fungující hierarchie a intimního pozadí pasťáku. Mnoho dívek si totiž dobu „pobytu“ zpříjemní chvílemi po boku jiného děvčete.

Někomu by mohl vadit fakt, že se jedná o paperback. V případě necelých sto stran čítajícího díla však není tento druh vazby na škodu. Brožovaná vazba kazí dojem, pokud se jedná o rozsáhlejší dílo.

Pasťák na mě zapůsobil svou anotací. Ráda vyhledávám díla, v nichž jsou zakomponována nevšední témata. O nápravných zařízeních se příliš často nemluví, a proto jsem ráda, že se Marcela Koyšová rozhodla hlavní hrdinku umístit právě do tohoto prostředí. Rovněž mě zaujal zvolený prozaický žánr, který je v tomto případě zcela vyhovující. Vyprávění mladé slečny totiž působí dost emotivně a při čtení mi bylo úzko a smutno. V důsledku mého citového rozpoložení si nedokážu představit, že by se mělo jednat o rozsahově delší literární žánr. Ten už by na mé city zapůsobil jako hodně silná káva.

Novelu odehrávající se za zdmi dívčího výchovného zařízení bych doporučila čtenářům zajímajícím se o díla nevšedního charakteru a tématu. Vedle nešlápne ani dospívající mládež, která se nachází v problémovém, zranitelném a ovlivnitelném věku. Ta by se díky Mariině zkušenosti mohla do budoucnosti poučit z jejích chyb a vyvarovat se tak vlastním.


Obálka novely je ztvárněna jednoduchým, avšak vypovídajícím způsobem. Ze samotné ilustrace lze vycítit smutek a ponurou atmosféru, které vám budou společníky během čtení prozaického žánru středního rozsahu.  




Anotace:
Blbá doba, blbí lidé a blbé okolnosti. Tak to vnímá sedmnáctiletá Marie, která se shodou tragické události a jejích následků ocitá ve výchovném zařízení pro nezletilé. Zůstala na všechno sama. Příběh je plný nespravedlností tehdejšího režimu, emocí a osudů dívek, které neměly šanci na lepší život. Jejich touha po svobodě, porozumění a lásce je tak velká, že mnoho z nich ji hledá i mezi sebou. Okolím jsou vnímány jako vyvrhelové společnosti a poznamenané budou na celý zbytek svého života. Je tomu tak ale doopravdy? Co může mladou dívku dovést až do pasťáku? Jak se na tom mohou podílet sami rodiče? A pomáhají naše předsudky jejich „nápravě“?

Nakladatelství: KLIKA
Rok vydání: 2018
Žánr: novela
Počet stran: 96
Vazba: brožovaná






Žádné komentáře:

Okomentovat