Recenze: PRONAJMU SVĚT ZN. VIRTUÁLNÍ (Jita Splítková)

 

Futuristická sci-fi vize, nebo surrealismus ve své základní podobě?


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Klika 

Klika na FB

Chci zakoupit titul Pronajmu svět zn. virtuální


Záhady, pověsti, povídky, sci-fi. Právě to jsou pojmy, které definují autorku Jitu Splítkovou. Že se nejedná o literárního nováčka(,) dokazuje již fakt, že svou první knihu vydala v roce 2002. Kam se od té doby posunula? To se můžeme dozvědět v její nové povídkové sbírce Pronajmu svět zn. virtuální.

Kniha obsahuje sedm povídek, které jsou vzájemně spojeny tématy umělé inteligence, totalitní společnosti a definice lidskosti. V mnoha ohledech si můžeme všimnout alegorie s dnešní společností a současnými tématy. Nesledujeme s autorkou naši nevyhnutelnou budoucnost? Hlavními vypravěči jsou muž, žena i skupina více osob najednou, mezi nimiž dochází ke střídání. Nejčastěji je využíván přítomný čas v první osobě. Sbírka je ozvláštněna drobnými verši, někdy i celou básní. Velice výrazně vás upoutají doprovodné ilustrace, které knize dodají správný tematický náboj.

Jednotlivé povídky:

Napořád - Účetní Ben otevírá úvodní příběh, který spíše vyvolává atmosféru a poukazuje na to, jaký bude i zbytek díla. Může být kronikář zajímavý?

Děvky se maj! - Rozsahem a propracovaností se jedná spíše o novelu. Hlavní hrdinka Pandora se nachází v totalitní společnosti. Imaginární nepřítel(,) či reálné zlo? Teroristé roboťáci jako paralela s fanatickými vyznavači islámu? Satira na feminismus a náboženství.

Pohrdavě se na něj podívala. „Nenávistník i bezmezný milovník, oba dva jsou otrokem svých citů, přestávají uvažovat reálně a ničí tím sebe i své okolí. A vlastně z obou ukapává jed nenávisti, ti bezmezní milovníci nenávidí každého, kdo jejich idol nemiluje tak, jako oni, nebo dokonce ho haní a kvůli tomu by třeba i vraždili. Je v dějinách málo příkladů?!“„Máš velmi bujnou fantazii. My nejsme fanatici, my chceme spravedlnost pro každou bytost a stejné právo pro každého. My jsme demokraté ctící spravedlivé právo pro každého a svobodu pro každého. My jsme spravedliví demokraté. My jsme demokraté každým milimetrem.“ (str. 20)
Spím? - O jednom špatném snu, který může být ponaučením pro budoucnost. Nebo to není sen?

Sekvoje - Příběh o nespokojenosti člověka s běžnými věcmi a o tom, že snaha změnit svět nemusí být vždy tou dobrou volbou.

Černá, šedá, bílá - Je to kontakt z jiné civilizace, nebo špion? A kdo z nás je vlastně ten silnější a kdo slabší?

Prostě láska - Na jedné straně čarodějka s přemírou citů, na druhé straně chladný inkvizitor. Jak tohle může dopadnout?

„Víte, potkala jsem lásku, aspoň ve mně se láska probudila a já se o ni začala bát a stala se tím pádem nesnesitelnou. Žárlila jsem, a čím jsem byla zoufalejší, že on mě nemiluje, tím jsem si dodávala odvahy slovy a zlými slovy...nevím, jestli mě někdy trochu miloval, já ho mám pořád stále stejně ráda. Chtěla bych se mu omluvit, vše vysvětlit...už nemám šanci, netuším, kde je. vychrlila to ze sebe. Bolest nezmizela, ale je o něco menší a dostavuje se úleva ze zpovědi.

Jít za zelenající se trávou - Další rozpracovanější příběh, který má více hlavních hrdinů. Kdy se jedná o dobře míněné zlo a kdy je to prachsprostá lež?

Odkud přichází světlo - Tajemství starého domu, kdy se potvrzuje pravidlo, že zvědavost se nevyplácí.

Božské oko - Demonstrující síla náboženství od starověkých dob, až po vzdálenou budoucnost.

Autorka se velice originálním způsobem snaží spojit zájem o vědeckou techniku a technologie obecně, zároveň zakomponovat otázky člověka jako jedince, i člověka jako zástupce nějaké společnosti a vyvíjejícího se trendu. Spojení sci-fi, satiry, veršů a přímočarosti. Místy dost snové, místy tvrdě realistické.

Vzhledem k tomu, že spisovatelka zdaleka není začátečnice, tak ale její styl psaní nemohu považovat za vypsaný. Často opakuje zájmena, jak ukazovací, tak zvratná. V povídce Děvky se maj!, kdy je hlavní hrdinka celou dobu oslovována jako Pandora, ji najednou jiná postava osloví Evo. Buď se jedná o smysl, který mi naprosto unikl, nebo se autorka upsala. Co se vztahů týče, jsou naprosto nevěrohodné a chování postav místy dost iracionální. Zrychlený vývoj charakterů pak situaci dost znevažuje a zlehčuje. Je to škoda, protože témata jsou zajímavá.

Z mého subjektivního pohledu dost negativně hodnotím místy až přehnanou paralelu s dnešními multikulturními problémy. Není to ani tak, že se s autorčinými názory neztotožňuji, ale i jako čtenáři mi to přišlo až moc okaté.

Jedná se o čtivou sbírku, která propojuje vědu a osobní život každého z nás. Domnívám se, že se ještě autorka bude muset několika knihami vypsat a pak nebudu mít co vytknout. Nyní mohu knihu doporučit nenáročným fanouškům sci-fi nebo čtenářům, které zajímají povídkové knihy zaměřené na netradiční společnosti.

Knižní obálka – Je graficky pojata jako monitor. Neostrý, kostičkový a mnohoznačný. Obsahuje podtitul „Nemůže být nikdy tma dokud monitory září.“ Titulní ilustraci zhotovila sama Jita Splítková.






Anotace:
Groteskní až drsně sarkastické povídky a novela zkušené autorky vyvolávají otázky o společnosti, náboženství, lidech, vědě a technice, které jste si možná nikdy nepoložili.

Jaký bude svět za padesát, sto, pět set let? Autorka rozvíjí několik směrů, kterými by se budoucnost mohla ubírat. Jednou linií jejích futurologických vizí jsou technické vynálezy, nanotechnologie a roboti a druhou je společnost, její uspořádání a osudy jednotlivců bojujících o své místo na světě, o lásku, o to nebýt sám, za záchranu všeho živého, za svobodu a proti všem dogmatickým diktátům.

Příběhy Jity Splítkové vás rozesmějí a přenesou do nevšedního světa, kde aspoň na chvíli pocítíte uspokojení z vítězství či spravedlivé odplaty těm, co si to zaslouží.

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2016
Žánr: Povídky, sci-fi, satira
Počet stran: 304
Vazba: vázaná



Žádné komentáře:

Okomentovat