Recenze: BYL JSEM NECHTĚNÉ DÍTĚ BEZE JMÉNA (Petr Hroch Binder)


Emotivní příběh o nešťastném příchodu na svět

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Petru Hrochovi Binderovi

Autor Petr Hroch Binder na FB

Chci zakoupit titul Byl jsem nechtěné dítě beze jména




Peter Hroch Binder je znám díky svým prozatím šesti vydaným knížkám o jeho putování. Kromě cestopisů však napsal také dva společenské romány. Na stránkách projektu jste si mohli přečíst recenzi prvního z nich – Osmý příchod syna. Druhý nese název Byl jsem nechtěné dítě beze jména a byl publikován v loňském roce nakladatelstvím Klika. V tomto případě autor vsadil na zcela ojedinělé téma, jež má co nabídnout díky svému zvolenému vypravěči.


Ne nadarmo se dětem říká viditelné plody lásky dvou lidí. Devět měsíců je však dlouhá doba, během níž se může rozhodnutí nastávajících rodičů změnit a těšení se na příchod toho maličkého střídají obavy. Do této situace budete přeneseni v případě tohoto emociálně nabitého románu.

Nastávající matka místo toho, aby si naplno vychutnávala požehnaného stavu, má starostí nad hlavu a je nešťastná. Vlivem mnoha nešťastných událostí, jež se kolem této mladé ženy dějí, se její miminko rozhodne spatřit světlo světa o celých deset týdnů dříve, než by mělo. V tu chvíli však ví, že ještě není připravena býti matkou. Je ale příliš pozdě, neboť její dítě už není pouhým pojmem, nýbrž maličkým bezbranným člověkem. A tak se rozhodne svého právě narozeného syna zříct a zanechat ho v nemocnici, čekajícího na svůj další osud. Co bude dál? Nerozmyslí se náhodou jeho biologická matka a nevezme si ho s sebou zpátky domů?

Ležím v postýlce a cítím, jak mi tečou horké slzy a sůl v nich obsažená mi rozdírá tváře. Jsem smutný, že to takhle dopadlo, že nemám tátu ani mámu. Je mi líto, že se moji rodiče tak moc nepochopili, že každý mluvil jinou řečí, že jsem byl tím, kdo je rozdělil, místo toho, abych byl jejich spojovatelem, tmelem s doživotní zárukou. (Str. 122)

Byl jsem nechtěné dítě beze jména je společenský román s autobiografickými prvky, jenž vás překvapí svým neotřelým a originálním tématem. Samotný název dává tušit, že vypravěčská role je přidělena dosud nenarozenému dítěti, které se vyvíjí v teple a bezpečí matčina lůna. Z toho důvodu je zřejmé, že budete doslova obklopeni emocemi, jež vás nenechají chladnými. Nejednomu z vás se během čtení objeví slzy v očích.
Pro vyprávění je zvolena ich-forma, v níž je využito kombinace minulého a přítomného času. Vypravěčské období pokrývá dobu od časného prenatálního vývoje, předčasného narození ve třicátém týdnu těhotenství až po několik týdnů ne příliš šťastného bytí na tomto světě. Autor jistě zaujme nejen neotřelou zvolenou hlavní postavou, ale i moudrostí, již dal tomuto malému človíčkovi do vínku.

Ačkoliv se jedná o vyprávění a monology plodu a následně novorozeněte a kojence, nečekejte žádné dětské žvatlání, ale spisovnou mluvu, skrz kterou k vám promlouvá beznaděj odloženého syna. Jeho vnitřní myšlenky a pocity v současném nezáviděníhodném stavu se střídají se šťastnými minulými zážitky, kdy byl ještě součástí své matky. Někomu by se možná jeho myšlení mohlo zdát neúměrné jeho věku. Ale ruku na srdce, nepřemýšleli jste někdy nad tím, co si právě myslí nějaké konkrétní dítě?

Děj je umístěn do polistopadové doby. Příběh se odehrává na vícero místech. Buďto se ocitnete v pražské nemocnici, kam bylo záhy po svém předčasném narození novorozeně přepraveno ze západu Čech. Nebo se ocitnete s matkou a jejím nemilujícím manželem v jejich bytě.

Kniha není rozdělena na kapitoly. Změna doby a místa vyprávění je oddělena pouze mezerou mezi předchozím a nadcházejícím. Někomu by se to mohlo zdát jako nevýhoda z důvodu možné nepřehlednosti.

Co se týče postav, nejdůležitější je vypravěč, kolem kterého se točí celý příběh. Dále máte možnost se setkat s jeho matkou nebo spíše ženou, která ho nosí pod srdcem. O té se dá říct, že je hodná, ale až příliš hloupá a naivní, neboť nemá sílu opustit svého manžela, který jí umí jen ubližovat. Nejeden z vás si během čtení bude nevěřícně ťukat na čelo. Oproti tomu Roman – její manžel, vás dozajista bude umět rozčílit na první slovo. Své ženě místo toho, aby byl oporou, je nevěrný, kdekoliv jen může. Kromě biologických rodičů se setkáte s prarodiči, nemocničním personálem a mnoha potenciálními rodiči malého bezejmenného chlapečka.

Byl jsem nechtěné dítě beze jména je volně inspirováno skutečností. Nechtěným dítětem beze jména je v tomto případě samotný pan Binder, který se rozhodl otevřít a sepsat tento společenský román pár dní po svých šestačtyřicátých narozeninách, kdy mu přesně v tento den navždy odešel člověk ze všech nejmilovanější. Z toho důvodu se rozhodl své matce poděkovat prostřednictvím této knihy.

Můj subjektivní názor na román Byl jsem nechtěné dítě beze jména je velmi pozitivní. Autor se mi trefil do noty zvoleným tématem. Jakožto matka jsem totiž citlivější na vše, co se týče dětí. Oproti jeho nejnovějšímu literárnímu počinu – Osmý příchod syna je novější kniha mnohem více emotivní. Vyvolala ve mně nepřeberné množství pocitů a přiznávám se, že došlo i na slzy. Je mi úzko z vědomí, že téměř celé vyprávění je založeno na ne příliš záviděníhodné skutečnosti. Příběh je ve své podstatě zrcadlením dětství pana Bindera. Jsem vděčná, že se rozhodl podělit o svůj životní příběh prostřednictvím knihy, neboť příběhy ze života jsou studnicí poznání.

Společenský román Byl jsem nechtěné dítě beze jména bych doporučila především všem rodičům bez ohledu na pohlaví a věk. Tato kniha v sobě nese velké poselství, které se dozvíte v závěru pojmenovaném Na malou vysvětlenou. Všichni bychom si měli vážit svých rodin, dokud je máme pohromadě. Bohužel tomu tak nezůstane napořád. V závěru bych ráda citovala krásnou a pravdivou větu užitou panem Binderem v závěru:

„…jděte za svojí maminkou a také tátou, pořádně je obejměte a dejte jim tu největší pusu na světě, protože jednou, až odejdou, budete mít převelikou touhu všechno tohle udělat, ale už to nepůjde.“ (Str. 169)

Přebal svého románu si autor
, stejně jako v případě Osmého příchodu syna, zvolil sám. Je proveden v podobném duchu jako jeho novější dílo. Ilustrace je všeříkající a zcela odpovídající svému názvu. Přiznávám se, že když jsem viděla knihu poprvé, vhrkly mi slzy do očí, neboť, co se týče vztahů mezi rodiči a dětmi, jsem dost velká citlivka.





Anotace:
Skutečný příběh dítěte, které se nemělo narodit. Přesto se za dramatických okolností předčasně narodilo, bylo odloženo a čekalo na nové rodiče. Jak vnímá svět novorozenec, který si uvědomuje nespravedlnost a touží po lásce? Jaké vzpomínky si přináší z lůna cizí ženy? Kolik potenciálních rodičů musí odejít, aby přišli ti praví a skuteční? Kdy konečně získá svoje jméno?

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2017
Žánr: společenský román
Počet stran: 172
Vazba: vázaná





Žádné komentáře:

Okomentovat