Recenze: KLETBA KRVE (Martina Hohenberger)


Škola snů, či hrůzy?




Na první pohled se může zdát, že se nejedná o českou autorku, ale omyl. I když Martina Hohenberger žije v Mnichově, narodila se v České republice. V literárních vodách není žádným nováčkem. Dvacet pět let se zabývá překlady z češtiny do němčiny a osmým rokem se věnuje svému vlastnímu psaní, a to převážně žánru fantasy. Na stránkách Podpory jste si již mohli přečíst recenzi její první vydané knihy Rovnováha života. Je ale důležité, jak dlouho člověk píše, nebo rozhoduje ve větší míře talent? Představme si druhou publikaci - Kletbu krve.

Dobrodružný začátek nás seznámí se dvěma bratry - Karlem a Honzou. Staršímu je šestnáct, Honzovi je o dva roky méně a přímo lační po nových zážitcích, které je přivedou až do tajuplného podzemí. Co se jim podaří objevit?

Kniha je rozdělena do tří částí. První a poslední vypráví Karel, prostřední patří Báře. S Karlem se ocitáme na internátě pro nadané, ale zároveň problémové děti. Čím si toto umístění kluk zasloužil? Škola, na které neplatí standardní pravidla. Jak se s tím on sám popere?
„Není to málo, je to všechno. Naložit se svým časem, jak si člověk přeje, a ne k čemu ho nutí ostatní. A co ty?“ „Nejprve bych zahodila mobil.“ To Karla rozveselilo. „Fakt. Je jako nemoc. Jako virus. Za pár let budeme mít nervy v kýblu jako ti makléři na burzách.“ „Tvůj názor by se mnoha lidem nelíbil.“ „Elektronika nás ovládá. Nutí nás číst věci, které jsme si nevybrali, poslouchat tlachání lidí, kteří nemají co říct. A náš drahocenný čas ubíhá.“ (24%)

Kletba krve je prvním románem plánované fantasy trilogie. Seznámíte se s městem Znojmem i s jinými českými reáliemi. Jedná se o spojení špetky historie, nadpřirozena, dobrodružství a problémů náctiletých. I když se kniha odehrává v českém prostředí, nechybí prvek určitého multikulturalismu a kosmopolitnosti, který se projevuje pestrou škálou hrdinů různých národností.

Jedná se o velice čtivý počin, který pracuje se zajímavými tématy. Koho by nezajímala historie ve spojení s tajemstvím, jenž může vážně změnit několik životů. Nebo dokonce celý svět?

...„A o lidech se zase proslýchá, že odsuzují všechno neznámé, protože jim to nahání strach.“ (54%)

Vzhledem k věku hlavních hrdinů je použit běžný hovorový jazyk mládeže, v němž je kladen větší důraz na přímou řeč. Spisovatelka k popisu využívá velké množství adjektiv. Ze začátku je problém si na toto používání zvyknout, protože nejenže dochází k nadužívání adjektiv, ale zároveň jsou spojena dost klišoidním způsobem. (Vlasy jsou vždy husté, nebe modré, oči smaragdové...) Ve druhé třetině knihy dojde k upozadění tohoto jevu vlivem větší akčnosti a gradace příběhu. Bohužel v poslední třetině se opět dostáváme k jejich nadužívání. Maximální pozornost je věnována také tomu, jak se dotyčný tvářil, když větu dořekl. (Zkousl ret, zarazil se, obrátil oči v sloup...) Některá spojení na mě působila dost rozpačitě.

Všichni tři lapali po dechu a řvali na Mrňouska, spílali mu z plných plic. Už si nebrali servítky. Ale on neměl slitování. Pustil se do nich chladnokrevně a s bezcitností norské sociálky. (95%)

Další věcí k zamyšlení je používání nesmyslných názvů. Rinotril místo Rivotrill v případě léků bych ještě pochopila, a to kvůli možné reklamě. Na druhou stranu jsou správně popsaná různá elektrotechnická zařízení, takže mi důvod trochu pokulhává. Zároveň neznám slovo kšíro. Autorka měla na mysli číro a vzhledem k tomu, že to bylo zmíněno opakovaně, nejednalo se o překlep.

Příběh jako takový udržuje čtenáře v napětí a není předvídatelný. Avšak, i když se jedná o první díl série, přišlo mi ukončení tohoto dílu jako nedostatečné. Několik vážných problémů se vyřeší dost povrchově a místy nereálně. Jako kdyby skončil školní rok a pro nás je konec, o zbytek se budeme zajímat zase jindy. Trochu škoda.

Román hodnotím kladně, protože v jednu chvíli dokonce jeho akčnost a napětí přebily jeho chyby. Kdyby se autorka nevrátila k přehlcování přídavnými jmény, knize by to jen prospělo. Méně je leckdy více a já doufám, že druhý díl bude propracovanější, protože další osud Karla Devora mě velice zajímá. I když začátek knihy působí vlažněji než zbytek, je to tak dobře. Čtenář cítí sílící napětí a pocit, že se něco děje. Vznikne tak dostatečný prostor pro budování atmosféry. Rozhodně se nejedná o knihu jen pro mládež, protože když pominu věk hlavních hrdinů, nápad zaujme i dospělého.

Knižní obálka může působit spoilerovitě, což je škoda. Spadá spíše do kategorie nevýrazné - neurazí/nenadchne.



Anotace:
Dospívající Karel Devor nikdy nepocítil strach. Po svém dědovi zdědil vášeň pro hledání pokladů. Jedné noci vyrazí se svým mladším bratrem Honzou na nebezpečnou výpravu do znojemského podzemí. Tím uvede do pohybu události, které navždy změní jeho život. Karla pronásledují zlé sny a opakující se amnézie. Po čase navštěvuje soukromou internátní školu. Společně se svými přáteli pátrá po zmizelých studentech, přitom zjistí pečlivě střežené tajemství školy a narazí na utajený svět, který se skrývá za diplomatickou imunitou vzdělávací organizace. Karel pomáhá chránit osazenstvo školy a dostane šanci napravit, co před lety způsobil.

Martina Hohenberger: Kletba krve
Nakladatelství : TZ-one
Žánr: YA, Fantasy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 418
Formát: ePub, mobi

2 komentáře:

  1. Ježkovy oči, takové žvásty! Tak Vám tedy pěkně děkuju za recenzi projektu "Podporujeme české autory”.
    "klišoidní nadužívání adjektiv jako: nebe je modré” – Výraz "modré nebe" jsem v knize neužila ani jednou! Můžete mi vysvětlit, proč si vymýšlíte takové nesmysly?

    “Autorka se dvacet pět let zabývá překlady z češtiny do němčiny a osmým rokem se věnuje svému vlastnímu psaní... Je ale důležité, jak dlouho člověk píše, nebo rozhoduje ve větší míře talent?”
    Co to má jako znamenat? Děláte si srandu?

    "používání nesmyslných názvů" – Samozřejmě jsem nepoužila ve fantasy pro mladé dospělé originální názvy tří léků užívaných při schizofrenii, nýbrž jsem název nepatrně upravila. Je to zcela běžný postup, tak by to snad mohl pochopit i bloger, že k tomu měl autor důvod.

    "akčnost a napětí přebili jeho chyby"
    Prokrista, to je prostě ubohé.
    Martina Hohenberger

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat