Rozhovor s Barborou Walterovou Benešovou I.: „Já se na to prostě připravuji, protože věřím, že to přijde.“


Spisovatelka Barbora Walterová Benešová vydala nedávno post-apokalyptický román Došel nám čas, který jsme vám na projektu představily. U nakladatelství Brána jí nevyšel pouze tento titul, ale kdysi i další dva, jež se týkají hodnotného tématu. My jsme pro vás autorku vyzpovídaly a jelikož rozhodně nebyla na slovo skoupá a prozradila nám toho spoustu, můžete se těšit na dva zajímavé rozhovory! Barboře Walterové Benešové děkujeme za rozhovor i poskytnutí fotografií!




Proč jste se rozhodla určit dnem bez elektřiny právě 10. červenec 2018? Má pro vás tento den nějaký význam? 

Bylo to zřejmě datum, kdy jsem knihu začala psát a 2018 jsem vybrala proto, že jsem si myslela, že v roce 2018 román vyjde. Ale skoro jsem se trefila, román vyšel z tiskárny 28. června letošního roku. 

Někteří očekávali, že když knihu píše česká autorka, bude se děj odehrávat v České republice. Proč jste se rozhodla pro USA? 

Máte pravdu, hodně lidí mi to vyčítá. A musím se přiznat, že dnes si myslím, že mají pravdu. Já vlastně ani neumím jasně odpovědět, proč se příběh neodehrává v Čechách. Nejdřív jsem měla pocit, že je USA ode mě tak daleko, že se mě to netýká, že tam se může stát cokoliv. Jenže čím dál víc mě lidské chování utvrzuje v tom, že nám příroda velmi brzy vrátí to, jak se k ní chováme. Už mi to nepřipadá tak nemožné. Před dvěma lety, kdy jsem příběh začala psát, jsem si s takovou variantou teprve pohrávala. Dneska už jsem úplně jinde a vyloženě čekám, kdy to přijde.


Mně osobně byla hlavní hrdinka Mariana nesympatická a působila na mě obdobným dojmem jako její desetiletá sestra. Jak ji vnímáte vy jako autorka? 

Bezesporu je to zhýčkaný a rozmazlený fracek. Mělo to tak i vyznít. Proto to uvádím i v anotaci. Když totiž pozoruji ty mladé a děti, kteří si bezvadně dokážou poradit se všemi aplikacemi, novými počítačovými hrami a bez problémů vyjmenují všechny slavné youtubery, jsem přesvědčená, že tahle generace by vymřela jako první. Vidím to na svých dětech. Vysmívají se mi, že neumím zacházet s instagramem a pletu jména slavných zpěváků. Přesto se je všechny snažím vést k tomu, aby si dokázaly bez moderních vymožeností poradit. Proto máme s manželem už několik let malou farmu a snažíme se alespoň doma o život, jaký vedly naše babičky a prababičky. Hlavní hrdinku jsem vnímala spíše jako dceru, i když já osobně jsem se spíš zhlédla v roli „babičky“ Stelly.

Jako náročnější čtenářku mě nepříjemně zaskočily účelové situace. Je pravda, že ten, kdo nad příběhem nepřemýšlí a bere vše tak, jak mu to autor naservíruje, si těchto faktů nevšimne. Jsou zvraty tímto způsobem psány schválně? Mají nám povědět něco, co jsem mezi řádky nevyčetla? 

Určitě jsou tam účelové scény, ale to jsou jistě v každém vymyšleném příběhu. Každého napadne, že když nepůjde elektřina, nebudou fungovat mobily, počítače a třeba lednice. Ale to, že přijdeme o vodu z vodovodu, o potraviny v obchodech a v nemocnicích začnou umírat lidé závislí na přístrojích, to si podle mě málo kdo uvědomuje. Je to všechno pro nás samozřejmostí. Taky jsem o tom dětem vyprávěla, když u nás ve vesnici vypnuli proud a automaticky jsem zapnula rychlovarnou konvici, abych si udělala kafe. Hodnou chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že se mi ta voda neuvaří. Několik měsíců jsem žila s tím, že cokoliv jsem vzala do ruky nebo kam jsem vstoupila, položila jsem si první otázku: „Bude tohle i při blackoutu?“ A bohužel jsem si většinou odpověděla, že nebude. A nebo brzy nebude.


Uvažovala jste o tom, že byste místo young adult napsala post-apo pro dospělé, jdoucí až na dřeň? 

Jako asi většina lidí, kteří se snaží psát knihy, mám rozpracovaných několik příběhů. Jedním z nich je další katastrofický scénář, který se už ale odehrává v Čechách. Dokonce jsem ho zasadila i do města, kde žiju. Vybrala jsem ovšem jinou přírodní katastrofu. To už je spíš příběh pro dospělé, ale otázkou je, zda jde až na dřeň. To asi budou muset posoudit jiní. A taky si nejsem úplně jistá, jestli bych až tak chtěla do tématu jít. Raději to ještě nechám otevřené. Teď jsem zrovna ve fázi, kdy konzultuji průběh katastrofických situací s odborníky a členy krizových štábů tady všude v okolí. Například místní elektrárny, chemičky a rafinérie.

Vy sama se o námět zajímáte a podle epilogu to vyznívá, že se této katastrofy obáváte. Máte vymyšlený nějaký scénář, který byste v případě, že by situace nastala, aplikovala, abyste se zachránila?

Nemůžu říct, že se toho obávám. Já se na to prostě připravuji, protože věřím, že to přijde. Nevím, zda konkrétně jen blackout, nebo nějaká jiná přírodní katastrofa. Já si jen myslím, že naše planeta už si dlouho nenechá líbit to, jak se k ní lidská rasa chová. Moji přátelé a moje rodina si ze mě dělají legraci a děti všude vypráví, že maminka střádá zásoby a na blackout se připravuje. I proto máme tu farmu, nakupuji petrolejové lampy, mouku odebírám ze mlýna, těstoviny kupuji v desetikilových pytlích…. A hlavně se učím vyrábět všechno ručně, jako to dělala moje prababička, to znamená, že podojím ručně kozu, škubu kachny a husy, občas vaříme v kotlíku nad ohněm, tluču doma máslo, vyrábím sýry, dělám mašlovačky, no prostě všechno. Chci se to naučit a navíc mě to hrozně baví. Můj manžel tvrdí, že jsem si spletla století, že žiju ve špatné době. Zatím je to doma jen legrace, ale já vážně věřím, že něco přijde. U oběda nebo u večeře probíráme s dětmi, jak se zachovat v případě jaderné katastrofy, co dělat, když přijde zemětřesení. Chci být prostě na všechno připravená. Moje děti prostě vyrůstají na farmě, jako kdyby žily před sto lety a už jen to, že skoro tři roky nebyly vůbec nemocné, mě utvrzuje v tom, že je to dobře.

Nejedná se o váš první titul zabývající se post-apo. Vaše druhá kniha s názvem Apokalypsa zřejmě také spadá do tohoto žánru. Liší se od Došel nám čas hodně? 

To byl spíš jen takový výstřel do tmy. Měla to být fantasy trilogie, kterou jsem vlastně ani nedopsala a vydala jsem ji před lety samonákladem. Chtěla jsem si tím splnit svůj sen, protože jsem vždycky chtěla psát. Byla jsem tehdy na mateřské a nějak jsem potřebovala utíkat do jiného světa, protože už jsem měla dost plenek, sunarů, dudlíků a nočního vstávání. Taky v té knize šlo o apokalypsu, ale spíše takovou fantastickou.



Žádné komentáře:

Okomentovat