Recenze: ŠŤASTNEJ JAKO BLECHA (Jiří Růžička)

Retrovýlet, který vám vykouzlí úsměv na rtech



Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jiřímu Růžičkovi.


Je léto, čas prázdnin a dovolených, a to si žádá i nějaké nenáročné čtení na cesty. Já si vybrala tohoto sto osmdesáti čtyřstránkového drobečka, jehož název i obálka slibují příjemnou zábavu.






Hlavním hrdinou příběhu je Vojta Blecha. V životě to nemá vůbec lehké. Ve dvanácti letech se při pádu z kola uhodil do hlavy a od té doby se nemůže přestat usmívat. Známé přísloví sice praví, že s úsměvem jde všechno líp, to ale ve Vojtově případě moc neplatí. Kvůli jeho uculování v nevhodnou chvíli se dostane hned do několika malérů. 

Ředitel před nás předstoupil a věnoval nám tak zoufale vyhaslej pohled, že mnozí málem omdleli. „Milé děti, mám pro vás smutnou zprávu,“ spustil sklesle. „Včera zemřel veliký člověk, soudruh Leonid Iljič Brežněv. Uctěme jeho památku minutou ticha.“ Všichni žáci sklopili zrak a začali se tvářit, jako kdyby je opravdu postihla nějaká tragédie, jen já se usmíval. Tak moc jsem chtěl smutnit, představoval jsem si, že tátovi shořel větroň, že jdu na popravu jako Vášáryová, že nám prodloužili vyučování, ale nezabíralo to. Ředitel si mýho úsměvu brzo všimnul a přikráčel ke mně. „Co je tohle za kluka?“ zeptal se učitelky a s odporem ukázal na mě, div že mi nevypíchnul oko. (str. 27 – 28)

Děj je zasazený do osmdesátých let 20. století. Komunismu v Čechách už pomalu dochází dech a politické změny na sebe nenechají dlouho čekat. Jedním z těch, kdo se o ně zasadí je i Vojta se svým nedobrovolným pozitivním přístupem. 

Vojtu bych přirovnala k Forrestu Gumpovi zkříženému s Luďkem Sobotou. Do komických situací se dostává více méně omylem. Uvědomuje si, jak by měl správně reagovat, ale nemůže si zkrátka pomoct.  Zpočátku se s rodiči snaží svoje postižení zvrátit, ale po pár pokusech to vzdává a učí se se svým handicapem nějak vyrovnat. 

Příběh je koncipován jako rozhovor hlavního hrdiny se synem. Seznamuje ho s časem svého mládí. Vypráví mu o své mamince, rázné zdravotní sestře, a tatínkovi, rebelovi a vášnivém modeláři, i o svých prvních láskách a zklamáních.  Aby autor zachoval autenticitu a zdání neformálního rozhovoru otce a syna, používá hodně slangových a nespisovných výrazů. Osobně mi to příliš nevadilo, naopak to u mě vyvolávalo uvolněnou domácí atmosféru. 

Nápad s chlapcem, který se nedokáže přestat smát, zaujme na první pohled. Věřím, že námět šlo zpracovat lépe. Může vám vadit určitá strohost a přímočarost textu. Setkání s různými osobnostmi mohlo být propracovanější a zajímavější. Naopak oceníte scény s modelem letadla, které pro Vojtu postavil na půdě jeho táta. Ty dodaly příběhu osobní ráz a působily opravdovějším dojmem a víc ze života než zbytek knihy. Čtenář hračička určitě taky ocení malý vtípek ve formě skákající blešky na začátku každé kapitoly.

V knížce Šťastnej jako blecha žádné hluboké myšlenky o smyslu života nejspíš nenajdete. Pokud si ale chcete udělat nenáročný letní retrovýlet a zároveň si u toho užít trochu legrace, je tato knížka pro vás ideální volbou.


O grafickou stránku obálky a doprovodných ilustrací se zasloužil Lubomír Lichý, jehož kresby určitě znáte z humoristických časopisů. Jeho styl a laskavý humor, který do svých obrázků vkládá, je snadno rozpoznatelný a možná i právě proto získal několik prestižních ocenění. 

Recenzentka: Jitka Kadlecová



Anotace
Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola nešťastně praští do hlavy. Něco se mu tam změní a on se začne usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. I když se říká, že s úsměvem jde všechno líp, Vojtu stíhá průšvih za průšvihem. Blechovi se kvůli tomu musejí přestěhovat na chatu. Vojta se svým úsměvem zůstává i nadále spouštěčem událostí. Nevědomky si vykoleduje nálepku disidenta a ovlivní změny v roce 1989. Na vojně ho jeho úsměv dokonce málem zničí. Přesto právě díky němu nakonec najde štěstí i lásku.

Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2018
Žánr: Romány, Česká literatura
Počet stran: 184
Ilustrátor: Lubomír Lichý
Formát: Epub, Mobi, PDF



Žádné komentáře:

Okomentovat