Ukázka z románu Yorrân Jana Dobšenského III. část

Už jste měli možnost si na projektu Podpora českých autorů přečíst první a druhou část z ukázky, kterou nám poskytl autor Jan Dobšenský. Osmá kapitola nového pátého románu s názvem Zvol si život se týká epické fantasy ságy Yorrân.



Segestir Rodonas jde dál tvrdě a nelítostně za svým snem stát se nejmocnějším mužem Dôrminaru. Levoboček Celinor na rozdíl od něj zůstává, uzavřen ve svém světě smutku a sebelítosti, ze kterého nevěřícně sleduje proměny svých blízkých.

Osudová rozhodnutí se však nevyhýbají ani záporným hrdinům. Na trpkém konci životní pouti se ocitá Beregir Algatiren, který musí učinit nejtěžší rozhodnutí svého života. Pod tlakem okolností učiní zásadní volbu svého života i jeho syn Iarlor Algatiren a chorobná ctižádostivost přivede na osudovou křižovatku i elfského prince Lavidana.

A co se týče pozadí celého příběhu? Vichry nadcházející bouře zvedají prach zapomnění a z minulosti vstupují na plátno příběhu nové neznámé skutečnosti a noví hráči dychtící urvat svůj díl moci. Obraz se sice stává jasnější a plastičtější, ale stále méně přehledný. Do příběhu vstupuje přízračný Pán temnoty, uctívaný v Dorminaru sektou Černých a vypadá to, že i minulost Gîvy je opředena podivným temným tajemstvím. A tak se v předivu příběhu objeví nová vlákna. Pověst o princezně čtvrté krve a tajemné a mimořádnými schopnostmi obdařené kněžky z Mirisy. Více informací na oficiálních stránkách www.yorran.cz


✴✴✴


Kewal rozhrnul poslední korálkový závěs a ostražitě vstoupil do osvětleného prostoru. Klidně dýchal a navenek vypadal nevzrušeně, jako by právě přišel na jedno ze svých pravidelných vystoupení. Všechny jeho smysly však byly napjaté k prasknutí. Svou vůlí a myslí dokázal ovládnout své tělesné projevy. Jako by jeho smysly a tělo pracovaly nezávisle na sobě. Byl to výsledek dlouhého výcviku a dlouholetých bojových zkušeností. I díky tomu postřehl téměř neslyšitelné hluboké nadechnutí po své pravé ruce. Neklamná známka počínajícího útoku. Prudce se zatočil, jako by chtěl udělat piruetu, a zvedl levou ruku s těžkým pláštěm do výše své hlavy. Během otočky se propadl do sedu na zkřížených nohách. Jedna z útočících střel mu přelétla nad hlavou a druhá skončila zabodnutá v jeho těžkém plášti, který nedokázala prorazit.

Kewal strhl plášť, který mu byl nyní k ničemu, a odhodil ho od sebe. Věděl, že útočníci už mu podruhé podobnou šanci nenabídnou. Skokem se ukryl za blízko stojící sloup.

„Máš strach postavit se mi tváří v tvář, Etibare? Tvůj bratr našel ve svém srdci více odvahy!“ vykřikl Kewal do šera nad sebou.

Krátký okamžik bylo ticho, potom se ozvalo tiché zaklení a doprostřed místnosti se od stropu jako kočka snesl nejprve jeden nayersan a hned za ním druhý. Kewal na okamžik zaváhal. Pokud ještě jeden z nich zůstal někde ukrytý a on teď vystoupí zpoza sloupu, bude ho mít jako na podnose. Nezbývalo však nic jiného než riskovat. Uvolnil konce své zbraně a drže jen její střední část, pomalu vystoupil do volného prostoru.

 „Věděl jsem, že se spolu ještě setkáme, než opustím Dar Síl-haad. Je to tak, Etibare?“

 „Zasloužíš si smrt, ty zkurvený kumarský bastarde. Zostudils čest domu Janwarů. Máš na rukou krev mého bratra.“

„Mýlíš se, Etibare, nemám. Tvůj bratr se rozhodl a sám si zvolil smrt. Neunesl porážku. Dobře znáš zákony klanu.“

„Měl se snad stát tvým otrokem, Kumare?“

„To byla jeho volba. Já jsem mnich, my žádnou bytost o život ani svobodu vědomě nepřipravujeme.“

„Pak to je tvoje nevýhoda, Kumare, protože já jsem podobný slib nesložil. Buď si jist, že já si tvou smrt vychutnám. Vlastoručně ti rozpářu břicho a vyrvu vnitřnosti.“

Během těch slov se všichni tři začali pohybovat, jako by tančili nějaký složitý obřadní tanec. Etibar se držel čelem ke Kewalovi a jeho druh se mu snažil dostat do zad. Kewal však byl zkušený zápasník a vždy se mu podařilo překvapivým obratem nebo úkrokem udržet si své protivníky před sebou. Přitom točil svou neobvyklou zbraní kolem těla tak rychle, že její konce téměř nebyly viditelné. Oba nayersanové kroužili kolem něj jako hladoví vlci, ale okamžik otevření hledali jen obtížně. Oba byli ozbrojeni kopím s dlouhou jednostrannou čepelí, kterou bylo možno jak sekat, tak bodat.

Nakonec útok zahájil Etibar. Protočil svou zbraň nad hlavou a zaútočil dlouhým bočním sekem na nohu, kterou měl Kewal vysunutou vpřed. Ten se útoku vyhnul stažením a přizvednutím nohy. Zbraň, kterou do té doby držel ve středu, nyní uchopil za jeden z konců. Během tohoto úhybného manévru se tak jeho zbraň změnila v dlouhou tyč, jejíž volný konec zasvištěl, když hned potom opisoval dlouhý kruh směrem k Etibarově hlavě. I on však byl zkušený a včas odskočil. Kewal se bleskově otočil k druhému protivníkovi a právě včas, aby zkřížením krajních holí, které teď držel v obou rukou, zachytil jeho horní sek. Po krytu následoval Kewalův boční kop, který zasáhl nayaersana do břicha a otřeseného ho poslal k zemi na opačný konec sálu. I tak krátký okamžik Kewalovi stačil, aby postřehl, že tento jeho soupeř je začátečník bez valných bojových zkušeností.

 ,To nebude těžký protivník,‘ blesklo mu hlavou, když se otáčel zpět k Etibarovi. Ten zaútočil sérií krátkých rychlých seků, přičemž bleskurychle měnil jak strany, tak pásma. Některé útoky vedl na hlavu, hned poté útočil na trup nebo nohy. Kewal však s přehledem všechny jeho útoky vykrýval a pomalu díky své neobvyklé zbrani přecházel z obrany do útoku. Většinu Etibarových útoků odrážel tak, že krajními tyčemi své zbraně zachycoval jeho násadu a vyhýbal se doteku s ostrou čepelí, která by je mohla poškodit. Po každém krytu následoval jeho protiútok. Plně využíval toho, že se jeho zbraň díky pohyblivým částem mohla chovat stejně jako tyč i mlat. Chvíli se točila kolem jeho těla jako pevná hůl, v dalším okamžiku držel její střed pevně před tělem a oba volné konce kroužily kolem jako ramena větrného mlýna. Etibar se jen s obtížemi vyhýbal překvapivým útokům a Kewal jej stále více tlačil do pasivní obrany. Jeho druhovi trvalo opravdu dlouho, než se z drtivého Kewalova kopu vzpamatoval. Když se konečně zmátořil a zvedl se, pokusil se znovu vpadnout Kewalovi, který během zápasu zatlačil Etibara do koutu místnosti, do zad.

Kewal to ale zavčasu postřehl, bleskově se otočil a zaútočil. Dva díly své zbraně měl nyní spojené v ruce a volným koncem útočil, jako by držel cep. Mladý nayersan před divokým útokem ustupoval a jen s obtížemi odrážel údery jdoucí v rychlém sledu za sebou. Vtom Kewal překvapivě vyskočil, aby ve výskoku udělal rychlou otočku. Při ní z dlaně uvolnil střední díl a prudce jím máchl. Mladý nayersan stejně jako v předchozích krytech nastavil proti letící zbrani násadu svého kopí. Protože však s trojitou holí neměl žádné zkušenosti, vykryl pouze její střední část. Volný díl se otočil kolem násady a udeřil jej zezadu do hlavy. Mladíkovi poskočila hlava, podlomila se mu kolena a bez hlesu se sesunul na podlahu.

Kewal ve vzduchu dokončil svou otočku a dopadl do širokého postoje, drže svou trojdílnou tyč za zády. V tomto nezvyklém postoji setrval jen mžik, protože v následujícím okamžiku udělal kotoul a dlouhým táhlým obloukem svou tyčí těsně nad zemí zaútočil na nohy a kotníky útočícího Etibara. Ten se tomuto útoku vyhnul vysokým skokem, při kterém nad ležícím Kewalem udělal ve vzduchu přemet. Při této překvapivé obraně se mu Kewala podařilo zranit na rameni ostrou čepelí. Ten se sice bleskově postavil a otočil, ale ochromenou paží se mu nepodařilo zachytit volný konec tyče. Etibar, který po doskoku strnul v útočném střehu, tu drobnou chybu postřehl a spokojeně se ušklíbl.

„Blíží se konec, Kumare. Brána do údolí stínů se otvírá. Připrav se na setkání s Lathanem.“

„Neraduj se, Etibare, tenhle souboj ještě neskončil. Tvůj bratr taky doplatil na předčasný pocit výhry,“ odvětil nevzrušeně Kewal.

Oba muži kolem sebe opět začali kroužit a znovu to byl Etibar, kdo zaútočil jako první. Kewal jeho sek zarazil a přitom se mu podařilo jeden z volných konců trojité tyče zaháknout za násadu Etibarova kopí. Následovalo prudké trhnutí, které Etibarovi vytrhlo zbraň z rukou. Nayersan překvapeně uskočil a nechápavě a vztekle se podíval na své prázdné ruce.

„A co teď?“ zeptal se Kewal, který odhodil jeho kopí do vzdáleného kouta místnosti. Etibar sáhl za záda a ze skrytého pouzdra na zádech vytáhl dva nože kukri, typickou zbraň nayersanů. Jeden z nich vrhl prudkým táhlým pohybem přímo proti Kewalově trupu. Toho útok překvapil a jen se štěstím se mu podařilo vrženou čepel odrazit. Ale to už se Etibar s výkřikem a divokým skokem vrhl proti němu nohama napřed. Divoký útok Kewala srazil k zemi a z ruky mu přitom vypadla jeho zbraň. Rychle se však postavil, právě včas, aby svým předloktím zachytil další nayersanův úder. Jeho protiúderu pěstí se Etibar bleskovým pootočením trupu vyhnul. Rána sklouzla po jeho žebrech, aniž jím nějak otřásla. Oba muži od sebe znovu odskočili. Bylo zřejmé, že v boji na krátkou vzdálenost je Etibar ve výhodě. Přece jen byl mladší, pružnější, silnější, a navíc tady byla Kewalova zraněná paže. Zápas už trval nějakou dobu a oba muži vzrušeně dýchali.

Kewal se náhle narovnal, postavil se úplně uvolněně a otočil své dlaně proti Etibarovi. Jako by ho vyzýval k ukončení boje. Nayersan však zuřivě zaútočil. Nejprve sekl nožem podélně ve výši Kewalova břicha. Ten odskočil. Etibar přešel plynule do seku shora. To byl okamžik, na který Kewal čekal. Zarazil útok předloktím, druhou ruku podvlékl pod útočící paží a současně se pod ní protáhl. Nasazená páka vrhla Etibara do přemetu, který Kewal ještě prodloužil tím, že se otočil kolem své osy. Nayersanovo tělo prolétlo vzduchem a bylo vrženo proti jednomu ze sloupů, na němž byly připevněny háky sloužící k zavěšování lamp. Jeden z nich se nayersanovi zabodl do zad. Ozval se hlasitý výkřik plný bolesti. Etibarovo tělo zůstalo viset na sloupu a ještě nějakou dobu trvalo, než křečovitý třes jeho údů ustal.

Kewal se vyčerpaně sklonil pro svou trojitou hůl, a když se opět narovnal, objevil se na horním okraji schodiště Ekram. Tázavě se na Kewala podíval a ten jen naznačil, že vše je v pořádku a že potřebuje pár okamžiků, aby opět chytil dech. Když se mu to podařilo, obrátil se s otázkou na svého druha, který mezitím sešel po schodech dolů a rozhlížel se po sále. „A jak to proběhlo nahoře, Ekrame? Je Sige v pořádku?“

„Imaran byl ke mně milostivý. Byli tři, ale všechny jsem je poslal k Lathanovi. Myslím, že už stojí nad údolím stínů. Sige je vyděšený, ale myslím, že mu jinak nic není. Tady to byl taky hezký tanec, jak vidím?“ odvětil Ekram a ukázal hrotem svého meče na bezduché tělo visící na sloupu.

Kewal přikývl a odplivl si. „To máš pravdu, ale na něco takového už si začínám připadat starý. Kdyby to trvalo ještě chvíli, tak jsem tam nejspíš visel já. Byl zatraceně rychlý.“

Ekram přikývl a rozhlédl se. „A ten druhý?“

Kewal mlčky ukázal ke stěně na nehybné tělo na podlaze. Ekram se na ně zvědavě podíval, ale vtom se na schodišti objevil stále ještě vyděšený Sige a spustil svou mateřštinou.

„U Im-naera, pane Kewale, můžete mi vysvětlit, co tohle všechno znamená? Tohle byly nejhorší hodiny mýho dosavadního života, to mi věřte! A že já už něco zažil! Už jsem se viděl, jak se potkávám s příbuznými v údolí stínů. Ty zrůdy mi vyhrožovaly, že mě za živa vykuchaj jako rybu! Kdo to, u Lathana, byl?“

Kewal se ušklíbl. „Slyšel jsi někdy o nayersanech, Sige?“

„Nayer – co?“

„Nájemní vrazi. Tihle byli z Corie.“

„Bohové! Nájemní vrazi v mém domě! U Lathana, proč zrovna u mě? Co já mám s nima společnýho? Kissara mě odměnila a tak jsem přece pod její ochranou. Co s tím mají společného tihle nanarsani nebo jak se sakra jmenují?!“

„Ty nic, Sige. Ti nešli po tobě. Ti hledali mě,“ odvětil klidně Kewal.

„Cože? Tebe, Kewale? A to mám za svou dobrotu, že jsem ti pomohl? Málem mě to stálo krk! Musíš z mého domu ihned odejít, jinak mě přivedeš do neštěstí. Ještě by tu mohli někoho zabít!“

„Tak dost, Sige,“ zarazil Ekram znechuceně mladíkovo divoké lamentování. „Jestli sis nevšiml, tak jsme ti s Kewalem právě nejspíš zachránili krk. Trocha tvé vděčnosti by neškodila. A buď bez obav, Kewal chce ráno odcestovat, takže tvoje přání se brzy splní. Teď spíš přemýšlej, jak se zbavit těch mrtvol!“

Sige se na něj nechápavě podíval. „Mrtvol? U Im-naera, a kolik jich tu vlastně je?“

„No, jestli dobře počítám, pět. Jeden tě hlídal, dva najdeš na balkoně a tady jsou další dva. Jo a zapomněl jsem… Ten medvěd, co ti to tu hlídal, už to má taky za sebou,“ odsekl Ekram, který se zrovna díval za plentu ze skleněných korálků. Potom se otočil a šel se podívat na tělo mladého muže ležícího u stěny.

„Sakra, Kewale, on se pohnul. No, opravdu. Pojď se podívat. On snad není mrtvý?“ otočil se Ekram na akyna.

Ten přikývl a odpověděl: „To mě nepřekvapuje. Tušil jsem to. Moje hůl ho zasáhla do hlavy, ale tak silná rána to nebyla.“

„Co s ním sakra chceš dělat? Mám ho dorazit, než se probere?“ Ekram zvedl svůj meč, ale Kewal mu zarazil ruku.

„Promluvím si s ním, mám pocit, že už se probírá.“

Ekram nechápavě zavrtěl hlavou. „On tě chtěl zabít a ty si s ním budeš povídat? O čem si u všech bohů chceš povídat s někým, kdo ti šel po krku? Budeš mu přednášet některý z tvých zpěvů?“

Kewal neodpověděl a jednou rukou přizvedl nayersanovi hlavu.

„Přines mi vodu,“ obrátil se na Sigeho. Ten přikývl a odběhl. Kewal se zatím otočil k Ekramovi.

„Až se dostaneš do Nisaby, tak se tam budeš učit, že život je posvátný a nikdo z nás jej nemá právo brát. Žáci Nisaby své soupeře nikdy vědomě nezabíjejí.“

„Ne? A co ten tamhle?“ odvětil Ekram a ukázal na Etibarovo tělo, které dosud viselo na sloupu.

„Nitesh,“ odvětil Kewal a pokrčil rameny. „Nechtěl jsem ho zabít, ale taková byla jeho pouť v tomto životě.“

„Zatraceně, vím, co je nitesh, Kewale. Ale doma jsem nikdy neslyšel, že nitesh znamená, že nezabiju někoho, kdo mi jde po krku! K čemu je ti všechen ten válečnický výcvik?“

„K tomu, abych se mohl bránit. K tomu, abych mohl naplnit svůj vlastní nitesh, ne k tomu, abych zasahoval do cizího,“ odvětil klidně Kewal a vzal si od Sigeho, jenž se mezitím vrátil, hrnek s vodou. Část vychrstl nayersanovi do tváře a zbytek mu nalil mezi suché popraskané rty. Mladík zakašlal a tvář mu stáhla bolestivá grimasa. Otevřel oči. Chvíli nechápavě sledoval tři neznámé tváře, které se nad ním skláněly, a potom mu obličejem proběhl úlek následovaný zatvrzelostí.

Kewal pochopil, že jej nayersan poznal. Vzal ho za ramena a opřel jej o zeď. Potom si před něj podřepl a začal se jej ptát.

„Jak se jmenuješ?“

„Atsak… Atsak Derai,“ odpověděl chraptivě nayersan.

„Tak Derai. To znamená, že nepatříš do klanu Janwarů jako Etibar?“

Nayersan zavrtěl hlavou.

„Víš, kdo jsem já?“ pokračoval Kewal ve vyptávání.

Mladý nayersan přikývl. „Kewal ze Shiratu. Z klanu Kumarů.“

Kewal přikývl, zvedl hlavu ke zvědavému Ekramovi a na vysvětlenou dodal: „Vyprávěl jsem ti, že moje matka se jmenovala Radha Kumar. Pro ně nejsem Tareen. To jim nic neříká. Pro ně jsem Kumar ze Shiratu. Smrtelný nepřítel.“

Kewal se opět otočil k nayersanovi. „Svůj zápas jsi prohrál. Jsi si toho vědom?“

Mladík přikývl, ale neodpověděl, a jeho tvář nabyla zatvrzelého výrazu.

 „Víš, co tě teď čeká?“

Atsak opět mlčky přikývl.

„Musíš se rozhodnout, Atsaku. Pro tvůj vlastní klan, pro Deraie, jsi mrtvý. Selhal jsi, když jsi nesplnil úkol. Pokud si nevezmeš život sám, najdou tě a dokončí to, cos ty sám nedokázal. Nebo je opustíš a přijmeš plášť Kumarů. Víš to?“

Mladík opět přikývl a přidušeně odpověděl. „Shirat je daleko. V Gîvě mě před Janwary jméno Kumarů neochrání.“

„Jsou tady další?“ zeptal se Kewal a Atsak přikývl. „Více jak tucet. Janwarů a Deraiů.“

Kewal zaťal zuby a podíval se na Ekrama. „Budu muset odjet ještě teď v noci. Ke karavaně se připojím někde cestou nebo budu cestovat sám. Ještě že je vše připraveno. Jen nevím, jak se dostat přes bránu.“

„Máš Kersamův dopis s pečetí samotného tavora. Ten by ti měl pomoci i u městských bran. Když vyrazíš hned, budeš za hodinu za hradbami. Nayersanové se z města nedostanou do ranního otevření bran. Budeš mít náskok několik hodin jízdy.“

Kewal se otočil k nayersanovi. „Slyšel jsi, Atsaku? Mám namířeno daleko na sever, do krajů, o kterých v Corii nikdy nikdo neslyšel. Tam ruka Deraiů nedosáhne.“

 Kewal se zvedl z dřepu a otočil se k Sigemu, který spolu s Ekramem celé to představení fascinovaně sledoval.

„Sige, podej mi ten nůž,“ řekl a ukázal na jeden z Etibarových nožů, který ležel na podlaze. Když mu jej Sige podal, položil jej Kewal na zem a nohou jej přisunul k Atsakově ruce. Rukou přitom zadržel Ekramovo rozhořčené nesouhlasné gesto. Nemohl mu však zavřít ústa.

„U Lathana, Kewale! Zbláznil ses, že mu dáváš zbraň? Chceš, aby někoho z nás zabil?“

Kewal zavrtěl hlavou, vzal Ekrama za rameno a naznačil mu, aby poodstoupil. Potom se jal tiše vysvětlovat.

„Vy neznáte zákony nayersanů. Jejich pochybná čest zabijáka je pro ně víc než život. Zakládají si na tom, že splní úkol. Ten nůž proti nám neobrátí, protože ví, že by nás nepřemohl. Není to v jeho silách. Už jednou prohrál. Teď se musí rozhodnout.“

„Rozhodnout pro co? Teda mezi čím?“ zeptal se zvědavě Sige.

„Má volbu. Protože nesplnil úkol, má jen dvě možnosti. Buď si sám vezme život, nebo opustí svůj rod a stane se členem klanu, který ho porazil. A to má štěstí, že mne považuje též za nayersana. Kdyby ho porazil tady Ekram, už by žádnou volbu neměl. Zůstala by mu jen smrt. Jenže on už je vlastně mrtvý, alespoň pro svůj klan z Corie. Nemá se kam vrátit. Zákony nayersanů jsou tvrdé a oni jsou stejní. Jsou tak vychováváni od malička. Čest a úkol jsou víc než život.“

„Teda já bych věděl, jak se rozhodnout. Nevím, o čem přemýšlí,“ ušklíbl se Sige.

„Kuš! Mlč, Sige!“ utrhl se na něj Ekram, který si dovedl představit, co se asi nayersanovi honí hlavou. Vybavila se mu jeho výchova v táboře Bataar.

„V Shiratu mě vyzval na souboj jeho bratr,“ pokračoval Kewal a ukázal na Etibarovo tělo. „Porazil jsem ho v zápase před očima královny Bastini, ale nedokázal se s tím vyrovnat. Neuměl si představit, že by mě měl následovat, a tak raději vyskočil z okna. Od toho okamžiku jsem věděl, že dříve nebo později ten souboj budu muset podniknout znovu a znovu, dokud bude někdo z jeho bratrů naživu. Doufal jsem, že jsem jim po přepadení té karavany zmizel z očí, ale tady v Gîvě jsem se zdržel příliš dlouho. Nejspíše je sem pozvala kissara a oni se o mně doslechli. Je to jedno, Parsa měla pravdu, byli opravdu blízko.“

Kewal se odmlčel a vrátil se k mladému nayersanovi. Klekl si před něj a upřeně se mu podíval do očí. „Je čas, Atsaku. Musíš se rozhodnout. Já ti radím, zvol život!“



Text © Jan Dobšenský
© Nakladatelství E-knihy jedou

Žádné komentáře:

Okomentovat