Recenze: DENÍK JAPONSKÉ MANŽELKY (Veronika Ageiwa)

Běžný život v Japonsku očima mladé ženy


Veronika Ageiwa je mladá autorka, předkládaná kniha je její prvotinou a autobiografií. Veronika se ještě na střední škole seznámila s Kótou, klukem z Japonska, který byl v její třídě na výměnném pobytu. Po skončení stáže byli v občasném kontaktu  pouze na dálku. Po dvou letech se opět viděli na letní škole češtiny, které se Kóta zúčastnil, a zamilovali se do sebe. Za rok letěla Veronika poprvé do Japonska „na zkoušku“.  

Už jsem o japonském imigračním slyšela pár příběhů, takže vím, jak bych měla vypadat, aby mě pustili dál. Pytlovité oblečení, nic vyzývavého. A radši ne moc upraveně. Jinak mě prý osočí z toho, že si jedu do Japonska vydělávat prostitucí nebo tancem u tyče. Ženy z „východní Evropy“, jak nám tu pořád ješte říkají, jsou tady hodně populární. (2% z knihy)
Kniha je psaná formou deníku, s uváděním dat. Některé pasáže na sebe po dnech  navazují, mezi jinými je kratší či delší časová prodleva. Úvodní kapitoly patří Kótovi, kde krátce popisuje své dojmy o životě v České republice.  Jeho pohled se objeví později ještě několikrát, kdy jako muž a Japonec komentuje vybrané situace, ale převážná část knihy je psaná z pohledu Veroniky. Jejich rozdílný myšlenkový postoj je zajímavý, škoda, že ke konci zápisky Kóty ustupují do pozadí. Život v cizí zemi je složitý, Veronika si všímá těch největších rozdílů, poopravuje zažité mýty. Seznamuje nás s rodinou Kóty, s místními zvyky a tradicemi, s nakupováním v obchodních centrech, návštěvou restaurace.

Kniha je zajímavá popisem japonských reálií a zvyklostí. Dozvíme se třeba, že na veřejnosti je neslušné držet se za ruce či kolem ramen, líbání je naprosto zapovězené, seznámíme se s pohřebním obřadem, s postupujícím dějem i se svatebními zvyklostmi a životem v Tokiu. Až neuvěřitelně působí pasáž, kde Veronika popisuje zkušenosti z brigády v obchodě s oblečením.
„Teď můžete na všechno zapomenout. Dnes budete znovuzrození!“ Naše znovuzrození začíná kontrolou vzhledu. Ostříhané, bezbarvé nehty. Pouze malé náušnice. Vrcholem všeho je, když náš nadřízený Yamada-san vytáhne vzorkovník vlasů s různými barevnými rozdělenými do dvou skupin, přirovná je k hlavě mé novopečené kolegyně. „Je mi líto,ale jestli tu budete chtít pracovat, budete si vlasy muset obarvit na tmavší odstín. Vaše hnědá už je mimo vzorkovník.“ (54% z knihy )
Jazyk je jednoduchý, kapitoly většinou hodně krátké, v každé je nová informace ze života, kterou autorka považuje za důležitou. To dělá knihu čtivou. Dozvíme se tak zajímavosti, které nejsou běžně známé. V žádném případě ale není kniha cestopisem, místopis se zaměřuje pouze na Tokio a okolí, částečně Hokkaidó, kde bydlí Kótovi rodiče.

Co však může působit rušivě, je nedostatek emocí. Vlastně tam nejsou žádné. Vše je psáno věcně, možná tak na autorku působil pobyt v Japonsku, protože je z knihy patrné, že Japonci emocím podléhají jen velmi omezeně, a to ještě v soukromí. Jejich nepřítomnost vynikne hlavně v popisu osobních prožitků, ať kladných či záporných, např. při zemětřesení a následné havárii atomové elektrárny Fukušima, svatbě či narození dítěte, kdy synovi Veronika říká ještě několik dní po porodu „novorozenec“ a popisuje ho jako ošklivého, za kterého se stydí.  Možná to byl autorčin záměr, ale vyznívá spíše negativně. Nelze si nevšimnout, že Veronice hodně věcí vadí, proto otázka, proč tam vlastně žije, se nabízí.

Knihu bych doporučila nenáročnému, zvědavému čtenáři, který se zajímá o Japonsko a jeho reálie a chce se dozvědět věci, které v dostupné literatuře nenajde. Ze začátku jsem byla z posuzovaného díla nadšená, ale dočetla jsem hlavně ze zvědavosti, jak vše dopadne. Kladně hodnotím množství jedinečných informací.

Obálka je hezká, opravdu působí japonsky a také romanticky, ačkoli kniha taková není.


Anotace
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky "moči" a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou?

Nakladatelství:  Motto 
Rok vydání: 2018
Žánr: Pro ženy
Počet stran: 304
Formát: PDF, MOBI, ePUB


Žádné komentáře:

Okomentovat