Recenze: VETŘELKYNĚ A JÁ - Tak jsem si to nepředstavovala (Klára Nováčková)

Výbuchy smíchu zaručeny

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Garamond

Garamond na FB

Chci si koupit knihu Vetřelkyně a já - Tak jsem si to nepředstavovala


Klára Nováčková je nadějná mladá spisovatelka, pocházející z Hranic na Moravě. Vystudovala módní návrhářství a vytvořila divadelní kostýmy pro dvě divadelní inscenace. Nyní dokončuje studium na pedagogické fakultě. V roce 2018 vydalo nakladatelství Garamond její první knihu Vetřelkyně a já.



Kniha Vetřelkyně a já  s podtitulem „Tak jsem si to nepředstavovala“ je opravdu originálním literárním počinem. Již z anotace je zřejmé, že autorka milým ženám, jak čtenářky oslovuje, naservíruje pořádnou dávku humoru a sebeironie. V tomto duchu pak pokračuje i na začátku první kapitoly, kdy bere vítr z plachet všem případným kritikům, kteří by poukazovali na absenci hlubšího poselství knihy. Autorce jde v první řadě o to nás pobavit. Obstojí její debut v konkurenci dnes vydávaných humoristických knih


Prvotina Kláry Nováčkové je jakousi humoristickou sondou do života a duše mladé ženy, která s vtipem a nadhledem rekapituluje období svého dospívání a mladé dospělosti, tedy fázi často krkolomného přerodu dívky v ženu. Čekají nás humorné historky, které nám budou dobře známé. První polibek, první sex, ale i první návštěva gynekologa či trampoty se zaváděním tampónu. Tyto okamžiky si zřejmě pamatuje každá žena, ale ne každá o nich dokáže takto bez ostychu vyprávět.

Autorka se nevyhýbá choulostivým tématům. Pohlíží na ně s odstupem a nadhledem, ale přitom perspektivou mladé ženy, pro niž jsou tyto vzpomínky natolik živé, že se dokáže do duše zmatené a sebou nejisté puberťačky a později adolescentky vcítit.

Hrdinka je nositelkou vlastností, které ji předurčují hledat složitě své místo v dnešním světě náctiletých dívek, majících své vzory v youtuberkách radících jak pečovat o svůj vzhled či v krásných a naivních hrdinkách Padesáti odstínů šedi či Stmívání. Mladá zapálená čtenářka klasických románů se považuje za intelektuálku a na své vrstevnice se často dívá kritickýma a zároveň shovívavýma očima vyzrálejší osobnosti. Aspoň je tedy o své duševní vyspělosti přesvědčena. Zřejmě si tímto kompenzuje své přehnaně nízké sebevědomí, co se týče vzhledu.

Mé dětství bylo idylické, dospívání tragické a finální podoba – doufám – ještě nenastala. Pořád totiž čekám, že se ve mně probudí ta spící labuť a dospěju do svého zaslouženého já. Jako každá z nás jsem vyrůstala v naději, že budu jednou krásná, úspěšná a bohatá žena. S přibývajícím věkem jsem ale ubírala na prioritách a dnes už by mi stačilo být aspoň tou ženou. Se špekem nad kolena a rychleji rostoucími chlupy nad ňadry pomalu ztrácím vyhlídky na lepší budoucnost. (str. 14)

Hlavní hrdinka, kterou takto musíme nazývat, jelikož v textu není zmíněno její jméno, podává v ich-formě popis sama sebe. Tento pohled je samozřejmě subjektivní, takže jako čtenáři nevíme, zda má dívka opravdu tak malá prsa, kyprou postavu či aknózní pleť. Její verbálně podaný obraz sama sebe je v knize doplněn černobílými kresbami, jejichž autorkou je sama spisovatelka a  na nichž je dívka vtipně zachycena s rozmanitými, většinou nelichotivými výrazy v obličeji.



Sebeironie a umění udělat si legraci sám ze sebe jsou pilíře, na nichž autorka staví svůj humor. Při čtení se neubráníte srovnání s roztomilými trampotami Bridget Jonesové. A z tohoto srovnání by Vetřelkyně dle mě rozhodně nevyšla špatně. Autorka k nám, čtenářkám, promlouvá jako dobrá kamarádka, líčící své životní kotrmelce otevřeně, upřímně, bez cenzury, jak to mezi dívkami a ženami bývá. 

Kamarádky vystupují i v samotném příběhu. Jedná se o typy žen, se kterými se můžeme setkat v běžném životě. Myslím, že mnohé osoby z autorčina reálného života se v těchto postavách poznají. V knize popisující bez obalu sexuální zrání dívky nesmí chybět milostná linka. Hrdinka má přitom štěstí – nebo tedy spíš smůlu –  na muže pro praktický život nepoužitelné. Mladí umělci, snílci, rádoby intelektuálové nemají šanci natrvalo zakotvit ve světě ženy, která na jejich snažení sice pohlíží se shovívavou trpělivostí, ale i přes svůj místy až feministický postoj potřebuje ve svém životě pořádného chlapa.

Pro hrdinku je mužský svět těžko pochopitelný, zároveň má však problém zorientovat se a zapadnout do světa žen. Klasické role matky, manželky, hospodyně jsou pro ni zatím neatraktivní, vymezuje se však i vůči hodnotám svých vrstevnic stavících na kultu krásy a těla. Chtěla by být hrdou, nezávislou intelektuálkou, zároveň ale také osudovou  femme fatale. Její nemotorné snahy přerodit se ze dne na den v jinou, vysněnou osobnost ji dostávají do komických situací.



S osobností hrdinky skvěle koresponduje i jazyk, kterým své příběhy popisuje. Její intelektuální já, projevující se vytříbeností spisovné mluvy, je místy překřičeno užitím vulgarismů, které jsou okořeněním textu a jsou použity v situacích, které k tomu přímo vybízejí. 

Nevěřím tomu, že by některá ze čtenářek knihy Vetřelkyně a já nenašla v hrdince a jejích příhodách alespoň částečně samu sebe. Právě pro mladé ženy, které získávaly první teoretické znalosti o sexu čtením knih Lenky Lanczové, studováním stránek „Bravíčka “ a zdokonalovaly je pak sjížděním erotických či porno videí, je tato kniha určena. Zavzpomínejme, ženy, na dobu, kdy naše první rande probíhala na čistě virtuální úrovni v bezpečném prostředí chatovacích místností či komunikací přes ICQ. Není nad to zasmát se zpětně sama sobě a tato kniha vaše bránice šetřit rozhodně nebude.

Na první pohled nevýrazná obálka knihy nás při bližším zkoumání pobaví. Zjistíme totiž, že před sebou nemáme bílé abstraktní ornamenty na žlutém podkladu, ale něco, co je nám všem ženám, stejně jako ona  tajemná vetřelkyně, společné.




Anotace:
„Milé ženy, tento příběh je o tom, jak moc jsem ráda, že jsem jednou z vás, a jak moc to nesnáším. Četla jsem tolik špatných příběhů, až si říkám, že psaní zvládne takřka kdokoli. Stačí pár uslintaných dialogů, výjimečná hrdinka neuvědomující si svou jedinečnost a sličný hrdina, který jako by ani o svém pekáči buchet na břiše nevěděl. Přihodíte tam pár cizích slov, detailních popisů zadku či duševní rozervanosti hrdinky a příběh je na světě. Potom jsou ale knihy, které vám budou donekonečna připomínat, jaká jste nula. Jsou stylisticky dokonalé a oduševnělé, zkrátka Vica Kerekes v literární verzi. A vy koukáte na ten zadek, zářivý úsměv a je vám jasné, že se svým špekem žádnou hitparádu neuděláte. A ten špek, alespoň si to myslím, je tenhle příběh. Musí existovat, abych se jej naučila tolerovat, nebo alespoň míň nenávidět. Abych jej dokázala brát jako přirozenost a součást ženství, o kterou ale málokterá z nás stojí. Takže sorry, ženy.“

Překvapivě otevřená zpověď mladé autorky o citovém a sexuálním dospívání v geografickém prostoru střední Moravy. Kniha by mohla nést podtitul Sex ve městě i na venkově, není však žádným prvoplánovým líčením sexuálních scén, je to prožitý a poctivě napsaný příběh. 

Nakladatelství: Garamond
Rok vydání: 2018
Žánr: humoristická literatura
Počet stran: 248
Vazba knihy: brožovaná
ISBN:  978-80-7407-426-4



Žádné komentáře:

Okomentovat