Recenze: HORKO DOMÁCÍHO KRBU (Blanka Hošková)


Když se vlídné teplo mění v ničivý žár




Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.




Blanka Hošková se na Podpoře českých autorů objevila již dvakrát. Nejprve prostřednictvím titulu Kamilenky a podruhé jste si mohli přečíst recenzi knihy Zlato(v)lásky. Horko domácího krbu je druhou autorčinou knihou, která původně vyšla samonákladem. V roce 2015 titul vydalo nakladatelství Jota. Blanka Hošková se v knize věnuje palčivému společenskému tématu a to domácímu násilí. 


Čtenář se seznamuje s Martinou, která vyrůstala v dětském domově. Její jedinou rodinou a rádcem je Květoslav alias Květák, jenž je jejím kamarádem z domova. Martina si po dosažení plnoletosti najde příjemnou práci a společné bydlení s Květákem. Přátelská atmosféra je však narušena příchodem Šimona, který Martinu naprosto okouzlí. Nezkušená mladá žena podlehne jeho svodům a po svatbě se stěhuje za ním do malé vesnice u Zlína. Šimon má již z prvního manželství dceru Dominiku a zanedlouho mu Martina porodí syna Kryštofa. Docela běžný rámec manželského života. Jenže idylka brzy skončí a z Martiny se stává ptáček ve zlaté kleci.

„To myslíš vážně?“ rozléhal se ráno po domě naštvaný Šimonův hlas. 
„Tomu říkáš vyžehlená košile? To je hrůza, to není košile,“ hřímal na mě, zatímco jsem mazala Kryštofovi rohlík Nutelou. Položila jsem nůž i rohlík na stůl a šla jsem se na tu hrůzu podívat. 
„To myslíš tady ten rukáv?“ tipla jsem si. 
„To si děláš srandu? Ty to nevidíš? To už tě obtěžuje mi dobře vyžehlit i košile, ve kterých chodím do práce, abyste se tady měli jako v bavlnce?“ spustil ranní dávku nepříjemných melodií. Ani jsem nestihla pustit rádio, napadlo mě. (str. 30)

Horko domácího krbu je příběh o týrání nejen fyzickém, ale i psychickém. Šimon je typickým příkladem agresora. Nejprve vše začíná jen náznaky, nevhodnými poznámkami a veřejným shazováním Martiny. Později je násilí již viditelné. Citlivějším čtenářkám nemusí popis agrese přijít vhod. Autorka však do krutějších detailů příliš nezacházela. I jen náznak stačil, abyste si o Šimonovi mohli udělat obrázek. 

Příběh se odehrává ve dvouletém časovém období. Během této doby se postavy přirozeně vyvíjí. Největší posun můžete zaznamenat nejen u hlavní hrdinky, ale také u nevlastní dcery Dominiky, která z šestnáctileté dívky vyrůstá v chápající mladou ženu. I Šimon si prošel vývojem. Blanka Hošková ho zpočátku vykreslila jako milujícího manžela, kterého jeho práce začala více vtahovat do sebe. Workoholismus a tlak okolí vytlačovaly Šimonovy negativní a skrývané vlastnosti na povrch.

I když je děj situován do současnosti, autorka se  vrací také do minulosti prostřednictvím Martininých vzpomínek. Stane se tak pouze na začátku knihy, aby měl čtenář představu, z jakého prostředí Martina pochází a jak žila dříve.

Blanka Hošková vykreslila chování hlavních protagonistů opravdu věrohodně. Od samotné Martiny, přes násilnického Šimona až po optimistického Květáka, který je své kamarádce velkou oporou a i na dálku ji povzbuzuje.

Psychologie postav byla důsledná a bylo poznat, že to není jen povrchová úprava. Snadno se vžijete do pocitů hlavní hrdinky i jejích stavů bezmoci. Najdete zde nejen přetvářku, ale také porozumění a naději. Zkombinováním všech prvků vznikl velmi kompaktní román, který ve vás zanechá lehké pocity smutku. 

Romantickou linku příliš nehledejte. Některé aspekty romantiky kniha obsahuje, ale autorka se spíše soustředí na Martinino přežití pod Šimonovou agresí. Stejně tak i erotické prvky spisovatelka přešla několika větami a zbytečně je nerozváděla. Nechala na čtenářkách, aby si některé věci samy domyslely.

Příběh vypráví samotná Martina v ich-formě. Vyprávění je založené především na dialozích a díky tomu děj rychle plyne. Autorka nabízí čtenářům román, který je čtivý, i přesto, že dané téma je velmi vážné.

Samotný název knihy je dvojsmyslný. Horko domácího krbu může znamenat příjemnou rodinnou atmosféru, jeho udržováním se zachovávají a rozvíjejí mezilidské vztahy. Druhý význam je však vážnější – teplo není to příjemné, ale zlé horko, které spálí kůži každého člověka, ať je sebesilnější. Román není jen o násilí, ale nabízí také možnost jít si za svým snem a dělat to, co nás baví. Rozvíjet své schopnosti a být v tom dobří.

Od Blanky Hoškové jsem četla dvě knihy. Jsou to již zmiňované Kamilenky a román Láskobraní. Všechny jsou psány v různém duchu, přesto mají jedno společné – obyčejné ženy s velkým srdcem. A toto srdce je i ústředním bodem všech obálek od této autorky. Jsou velmi úsporné a ve stejném stylu.

Komu knihu doporučit? Především čtenářkám a vyznavačkám ženských románů se silným reálným příběhem. 






Anotace
Martina prožila dětství v dětském domově, a když se jednoho dne setká se svým budoucím manželem, spálí mosty, opustí zaměstnání a odejde s ním do nového domu v jiném městě, aby s nadšením a plná lásky rozdmýchávala „teplo domácího krbu.“ Proč se až barvotisková idyla postupně změní v peklo a příjemné teplo v nesnesitelný žár? Kam se poděl milující muž? A vize dokonalého manželského štěstí?

Druhý román Blanky Hoškové je o ztrátě iluzí, o odložených růžových brýlích a o palčivém problému dneška – domácím násilí. Je ale také plný síly, naděje a nových začátků. A dává jednoznačné poselství – má smysl jít za svými sny a nikdy se nevzdávat!

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2015
Žánr: společenský román pro ženy
Počet stran: 224
Vazba knihy: pevná s přebalem


Jota


1 komentář: