Recenze: KREV TEČE VŽDYCKY ČERVENÁ (Hanina Veselá)

Kolik se prolije krve v boji o moc?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mytago

Mytago na FB

Chci zakoupit titul Krev teče vždycky červená


Jednou autorkou ze skupiny lidí píšících o světě Asterionu je i Hanina Veselá. Asterion je knižní i herní řada se svou historií, letopočtem a pravidly. Tento svět je dopodrobna promyšlen a obsahuje dobrodružství jednotlivých postav. My prožijeme další z příhod Magnólie. Psioničky, oplývající nejen krásou, ale i prořízlou pusou.


Hned na úvod se seznámíme skoro se všemi postavami vyjma Magnólie. Román je složen z šedesáti šesti kapitol v pěti knihách. Čeká nás vyprávění z pohledu prince Feliana, princezny Sagjidary, arcimága Zvina a dalších, kteří se k nám přidají později.

Král Marran stojí před složitým úkolem. Budoucí následník trůnu princ Felian je feťák, prostopášník a slaboch. Oproti tomu jeho dcera princezna Sagjidara je jeho pravý opak – cílevědomá žena, která chce mít svůj osud ve vlastních rukou. Bohužel se narodila do těla ženy a její břitký jazyk je někdy naopak problémem.

Druhá příběhová linka přivádí na scénu tajemného pana Jagodu. Kde se vzal a pro koho vlastně pracuje? Jedno je však jisté, nebojí se použít násilí ani jakékoliv prostředky k tomu, aby zjistil informace o arcimágovi Zvinovi. Magnólie se ke všemu dostane jako slepá k houslím – chce mít chvíli klid a odpočívat, ale je i přes nechuť donucena se zapojit.

Prostředí knihy je velice různorodé – od putování po moři, královském paláci až po nacházení míst, bez kterých byste se možná i radši obešli. Podle královského letopočtu je děj zasazen do roku 854. Prostředí však odpovídá našemu starověku/středověku. Podobně jako v knihách Roberta E. Howarda dochází ke střetům různých kultur. To vše v doprovodu magie, bojů o moc a intrik.
„Spravedlnost...“ Sagjidara vyfoukla šedý oblak. „...je krásné slovo. Tvrdé a silné, lidé se jím rádi ohánějí. Ale je to jenom slovo, pane Erwante. Co nám ti dva provedli? My jsme je napadli, my jsme agresoři. Udělali jsme to, protože jsme byli v přesile, a protože se nám to hodilo. Tak to je, pane Erwante. Ne spravedlnost, ale chladný kalkul z naší strany. A... jistě, jsou to, co jsou, ale pobyl jsi někdy v Sarindaru?“ (str. 279)

Román má moc hezky zpracovanou charakteristiku jednotlivých postav. Každá je jiná a svým způsobem výjimečná. Autorka čtivě popisuje prostředí a i vybrané téma vás jako čtenáře nutí číst dál. Začátek kapitol obsahuje citát některé z postav, případně dobové moudro.

Lidská krev se může lišit mírou pigmentu a maso zas složením, kvalitou a chutí. Ale krev... krev je vždycky stejná a teče vždycky červená.“ Jagoda

Ze začátku je cítit lehká nepřehlednost a horší orientace v textu. Se vzrůstajícím počtem stran román dostává to správné tempo a čtivostí připomíná Píseň krve od Anthonyho Ryana. I přesto bych knihu razantněji seškrtala. Má plno odboček od hlavního příběhu a některé jsou podle mého názoru jen zbytečným natahováním. Oceňuji kvalitní korekturu, ale u některých vět mi zvolená slova v daném kontextu nepřišla vhodná, ač jsem pochopila, co se mi spisovatelka snažila říct. Pro představu: Ucítila škubnutí v lopatkách a představila si, jak z její páteře vyrůstá nová anatomie (str.18) nebo Z šachty se stále pářilo. (str. 611). Další nepřesností nebo mou nepozorností, nevím,  byly situace, kdy postava měla amulety proti magii, které byly v jednu chvíli zničeny, a o pár stran později je opět měla na sobě. I když se jedná o samostatný román, jsou zde narážky na díly minulé a některé z mého pohledu i trochu vyzrazují, jak dopadly.

Krev teče vždycky červená je román s vrstevnatou zápletkou a silnými hlavními hrdiny. Konec sice nepatří mezi epická vyústění, jež by vám vyrazila dech, na druhou stranu vám ani nepřijde prvoplánový či blbý. Spousta dobrodružství, magie a intrik. Na konci knihy je přehled jednotlivých postav s jejich krátkou charakteristikou a soupis významných letopočtů. I přes zmíněná negativa mě daný svět zaujal a rozhodně mám v plánu si přečíst i další dobrodružství Magnólie a nejen jí. Jako milovnice map oceňuji, že zde byly, zároveň i ilustrace, které danou knihu zase pozvedly o úroveň výš. Mapy má na svědomí Lukáš Bunny Králík, ilustrace Kristina Haidingerová. Doporučuji všem čtenářům dobrodružné a výpravné fantasy. Zde se skloubí od všeho trošku a výsledek vůbec není špatný.

Anotace:
Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie? Co udělá vlivná klika magiků z Východluní? Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.

Hanina Veselá - Krev teče vždycky červená
Nakladatelství: Mytago
Žánr: dobrodružné, fantasy
Rok vydání: 2018
Počet stran: 640
Formát: Pevná s přebalem




Žádné komentáře:

Okomentovat