Recenze: ODPUSŤ, ŽE JSEM SE VRÁTIL (Iva Tajovská)

Jen konec války vše nevyřeší

Za recenzní knihu děkuji eshopům Palmknihy a eReading

 Palmknihy a eReading na FB

Chci zakoupit titul Odpusť, že jsem se vrátil


Iva Tajovská rozhodně není literárním nováčkem. Debutovala již v roce 2009 souborem novel Jepičí hvězdy. Jedna z povídek se dokonce dočkala filmového zpracování. Poslední román Odpusť, že jsem se vrátil nás vrátí do nelehké doby minulosti. Válka přinese mnohá úskalí, ale vyřeší se vše jejím koncem?

Ocitáme se ve vesničce Marošovice v rodině učitele Vojty, jehož žena Anna se mezitím uchýlí na statek, kde se stará o hospodářství a o slábnoucího tchána. Čeká na svého muže, který jako mnoho dalších narukoval na příkaz císaře pána. Je rok 1918, válka končí a vzniká republika. Důvod k radosti, nebo ne?

Jaroslavovi se nedaří vpravit do dříve zaběhnutých kolejí. Ty, kteří za ním chodí s podobnými pocity, utěšuje. Je přece přirozené, že už nikdo a nic nemůže být stejné jako před válkou. Ani teď není lehká doba. Bída a nedostatek se nevzdávají. Ale konečně je mír a mladá, svobodná republika dává naději na lepší život. (6%)

Hlavní příběh se točí kolem rodiny Soukupových, ale chvilkovými vypravěči jsou i kněz Jaroslav, sestra Marie a hokynář Sůra se ženou. Charakteristické jsou krátké věty s převažující er-formou. Patnáct kapitol s jednoslovnými názvy, naznačujícími, o čem také budou.

Každý má jiné vnímání toho, co válka dala a co vzala. Na jednom se však shodnou, chtějí žít jako předtím. Místo toho nastává vzájemné nepochopení a odcizení. Snaží se navázat tam, kde skončili, ale každý má svůj úhel pohledu, svou pravdu. Na jedné straně osamělá a udřená žena, na druhé voják stojící u zrodu republiky. Mohou najít vzájemné porozumění?

Milovat svou vlast je snadné. Avšak tato generacemi zakódovaná přirozenost člověka je tak zneužitelná! Generálové, vládci a jejich pohůnci dokázali vlastenectví přeonačit na zbraň, v důsledku horší než děla, kulomety, pušky a bodáky. Protože lidé z oddanosti ke své vlasti, která je jejich domovem, používali vražedné zbraně. Někteří proto, že to tak cítili, ostatní proto, že to byl rozkaz. (10% z knihy)

Autorka moc hezky popsala charaktery jednotlivých postav. Individuální osobní dramata a krize jednotlivce v kontrastu poválečného psychického dopadu na celou společnost. Milá ukázka rozdílného myšlení muže a ženy a vzájemného křížení těchto pohledů. Ženy musely vystoupit ze své společenské role a zastat mužskou práci. Vzniká nám křižovatka názorů, která i nám jako čtenáři pokládá otázku, kdo z nich má vlastně pravdu. Není tedy divu, že návrat mužů měl za následek i zmatení pozic. Vnitřní nejistota užírá obě strany a začíná být problémem i základ dobrého vztahu - důvěra.

Nevzpomíná si, že by mu Anna kdy dala záminku žárlit. Jenže žárlivost v sobě nemusí mít logiku. Důvod. Prostě je. Protože i ona je součástí lásky a strachu. Od počátku jejich vztahu nebylo snadné předstírat, že je nad věcí. Že jí důvěřuje. (55% z knihy)

Co mě tak úplně neoslovilo, byla zvolená er-forma. Příběh působil dost neosobně. Neměla jsem pocit, že jsem součástí děje, spíš vzdálený pozorovatel. Někdy až přemíra krátkých vět evokuje rány kladivem, které jsou sice úderné, ale ve velké míře i ubíjející.  Vyvažuje to však psychologie postav a téma. Nenápadný, ale silný text, který ukazuje kvalitní českou literaturu.

Knižní obálka působí jako pomyslné přísloví růže mezi trním. Vyroste v této rodině ještě nový květ lásky?




Anotace
Ve svém novém románu se Iva Tajovská vrací do doby před sto lety, kdy skončila první světová válka a vznikla Československá republika. Na příběhu jedné východočeské rodiny ukazuje, jak válka poznamenala tragicky nejen osudy a životy lidí, ale i elementární mezilidské vztahy. Dějovou osu tvoří narůstající manželská krize mezi navrátilcem z italských legií učitelem Vojtou a jeho ženou Annou. Její příčinou jsou odlišné životní zkušenosti. Zatímco Vojta v italském zajetí vstupuje jako pravý vlastenec do československých legií a domů se vrací plný nadějí v souvislosti se vznikem nové republiky, Anna je nucená dřít na venkovském hospodářství, starat se o nemocného tchána, a především se musí vyrovnat se ztrátou mladšího syna během epidemie španělské chřipky, jakož i s tím, že starší syn je nezvěstný někde na italské frontě. V citové krizi obou hlavních postav se však projevuje i odlišnost mužského a ženského pohledu, respektive jiná hodnotová hierarchie mužského a ženského světa. A tak i to, na co je Vojta jednoznačně hrdý – boj za svobodu, vyšší ideály a vojenskou statečnost –, vnímá Anna jako cosi problematického, až nezodpovědného, totiž trápí ji, že zbytečně riskoval, nemyslel na rodinu, šel proti svým, a dokonce možná obrátil zbraň i proti vlastnímu, nyní nezvěstnému synovi.


Odpusť, že jsem se vrátil je román o lásce, přátelství a rodičovství, o tom nejpodstatnějším v mezilidských vztazích. Zároveň je zasazen do konkrétních společenských a historických souvislostí kolem roku 1918 a čtivým způsobem tak zpřítomňuje současnému čtenáři toto přelomové období našich dějin.

Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2018
Žánr: drama, román
Počet stran: 280
Formát: epub, pdf, mobi



Žádné komentáře:

Okomentovat