Recenze: INDIGOVÉ POHÁDKY (Martina Mia Svobodová)

Neobyčejný literární zážitek!


Za recenzní výtisk děkuji autorce Martině Mie Svobodové.
Chci zakoupit titul Indigové pohádky!


Pestře ilustrované Indigové pohádky vydalo v roce 2013 Indigo Artist United. Autorka se rozhodla svou pohádkovou sbírku obohatit o různorodé originální ilustrace, v podání devíti šikovných ilustrátorů. Už na první pohled je sbírka opravdu oslnivá, jak zapůsobí na ten druhý?



Právě ilustrace jsou nejviditelnějším a zřejmě největším kladem celé knihy. Z titulu dělají něco naprosto neobvyklého, jsou neskutečně vábivé, lákavé i podivuhodné. Devět povídek, devět ilustrátorů, kteří se zasloužili o jejich jedinečnost. 

Každá pohádka je tedy zcela jiná a zapůsobí odlišně. A to nejen díky kresbám, které jsou na celých stránkách, a prakticky tak nenajdete nevyužitého místa, ale také díky zajímavým námětům, různorodému zpracování a kreativnímu přístupu samotné autorky. Ta se totiž rozhodla, že vám svou sbírkou vytře zrak, a z větší části se jí to povedlo.


V knize nenajdete klasické pohádkové příběhy, ale autorčino originální zpracování. Snažila se do svých pohádek vložit hodnotnou část, kterou samozřejmě žádný pohádkový příběh pro děti nemůže opomenout. Ne vždy se to však podařilo tak nenásilně, jak bylo zřejmě zamýšleno. Někdy je navázání kostrbatější, ale příběh nabízí vždy něco poučného. 

Čtenář ocení, že i text je kreativně přizpůsoben kouzelné atmosféře a všelijak se kroutí. Rozhodně silně tvůrčí a nadšené fanoušky originalit potěší. Ani ve všech těch obloucích jej není problém přečíst, někdy se však lehce ztrácí na pozadí. Pokud jsem si všimla správně, tak font písma se nemění, ale jeho velikost je přizpůsobena dle potřeb. Ani tak se však nejedná o malá písmena a školákům se budou snadno číst. Je příjemné, že každá povídka má svůj vlastní styl psaní, ale i zobrazení. 

Styl psaní je u některých příběhů propracovanější, jinde naopak působí jemnějším a přirozenějším dojmem, což s ohledem na odlišnost rozhodně není na škodu. Určitě by bylo ale vhodné vynechat nářečí, některá slova čtenáři nemusí znát, kupříkladu baže je pro mě naprosto neznámé.



Ukázka příběhů: 

Jak Jácinka moc chtěla malovat
Jednoduchý příběh, který spíše než poučení dětem přináší zajímavosti ohledně recyklace papíru a využití plodů a rostlin jako kreslicích potřeb. Líbí se mi, že autorka nedává na klasickou výchovu, kdy holčičky dostávají převážně panenky, a rozšiřuje dětem obzory. Proč by si nemohly holčičky hrát s hračkami, které jsou tradičně brané jako hračky pro chlapce? Jedná se o slabší příběh, kde poučení není ani příliš dovysvětleno, spíše se autorka odvádí pozornost podnětnějším směrem. 

Jak si skřítek kvítek nechtěl zdobit domeček
Příběh o skřítkovi, který nechce dělat to, co ostatní, je poučný. Autorka poukazuje na to, že jít se stádem není vždy to nejlepší a člověk by měl mít vlastní hlavu. Ovšem nejsem si jistá, jestli zpracování je vhodné, s ohledem na to, že na Vánoce si domy někteří lidé zdobí, a děti by mohly po přečtení mít obavu, že jim bydlení shoří. Na což mě upozornil můj syn, který právě zdobení našeho domu zbožňuje. Vysvětlení, proč skřítek nezdobil, pak trochu podkopává tu hodnotu, jelikož autorka nepoukazuje na onu nebezpečnost.

Jak se stromeček chtěl stát velkým
Tohle byla opravdu povedená pohádka. Autorka představila několik stromů, ale největší hodnota se skrývá v jedinečnosti, na kterou velmi silně poukázala. Jeden z nejhodnotnějších a nejpovedenějších příběhů.

Jak se klučík cvrčík učil dělat auto
Povídání o dědečkovi a jeho vnukovi, o poctivé práci je podbarveno emocemi. Velmi šikovně zobrazuje hodnotu, která se skrývá za originálním výtvorem. Další opravdu povedený příběh.


Všechny pohádky mají zajímavý námět a autentické zpracování. Každá zapůsobí jiným způsobem a nabízí něco jiného. Opět ta rozmanitost, kterou autorka skvěle využila, aniž by něco z toho působilo rušivým dojmem. Jak je vidět, některé příběhy se jí povedly více, a jiné naopak méně. Což je škoda, ty slabší snižují celkovou hodnotu knihy, protože jiné pohádky jsou naopak silné a dokáží zaujmout a především předat podstatné myšlenky. 

Na první pohled je kniha oslnivá, a tak si samozřejmě čtenář přeje, aby byla stejně tak i obohacující. I přes ty slabší části oceníte, že je titul dotvořen do samotného detailu. V závěru se dočtete o tvůrkyních Indigových pohádek, tedy krátké info o autorce i ilustrátorkách.

Život má takový smysl, jaký mu dáme. (Posl. strana)

Jako náročnější čtenářka tedy neocením všechny příběhy stejně, ale pokud jste méně nároční čtenáři, možná na vás povídky budou působit poklidnějším dojmem a ten kontrast mezi nimi pro vás nebude natolik viditelný. Určitě vám sbírku pohádek mohu doporučit už s ohledem na zajímavé náměty, propracované a originální ilustrace a v neposlední řadě také neskutečný literární zážitek. U této sbírky je skvělé, že si čtení s dětmi užijí také dospělí!


Pokud si knihu Indigové pohádky zakoupíte, je plně zabalená, protože obsahuje navíc jako bonus ještě pexeso, list s omalovánkami a originální záložku či jmenovku na dveře. Já byla po rozbalení opravdu hodně příjemně překvapená, že má autorka vše silně doladěné a už od samotného rozbalení navozuje pocit, že se vám dostane něčeho neobvyklého, což prakticky zcela splňuje.


Knižní obálka je na první pohled zvláštní a ohromující. Pod zlatě vyvedeným názvem knihy je napsáno jméno nejen autorky, ale také  ilustrátorů. V jednotlivých kvítcích se skrývají vybrané ilustrace pohádek, jež kniha obsahuje. Zlaté části jsou na dotek odlišené. Pozadí navozuje zvláštní atmosféru, která panuje v celém díle.




Anotace: 
Devět pohádek ilustrovaných devíti výtvarníky. Velký imaginativní impuls. Indigové pohádky oslavují lidskou kreativitu, svobodu, individualitu i víru v celek a přesvědčení, že vesmír je dobrý. Jsou třeba i o tom, že každý z nás má ohromnou moc tvořit svůj svět a že k tomu ani nejsou potřeba čáry.

Nakladatelství: Indigo Artists United
Rok vydání: 2013
Žánr: Pohádky, pro děti a mládež
Počet stran: 97
Vazba: pevná

Žádné komentáře:

Okomentovat