Recenze: Z KOPCE DO KOPCE (Kateřina Dubská)

Vejce a já po česku


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Nakladatelství Jota na FB.

Chci zakoupit knihu Z kopce do kopce.


Spisovatelka Kateřina Dubská úspěšně debutovala v roce 2013 románem Člověk Gabriel, jenž byl kladně přijat čtenáři i literární kritikou pro svůj originální námět i krásný poetický jazyk. Následovalo volné pokračování knihy – román Dcery. Oběma těmto silným příběhům jsme se podrobně věnovaly v recenzích. Naší pozornosti neušla ani sbírka povídek Malé zázraky, vydaná stejně jako předchozí knihy u nakladatelství Jota. Teď tedy přichází Kateřina Dubská s novinkou, která je autobiografickým humoristickým ohlédnutím za několika dosavadními lety, prožitými na venkově, v krásném prostředí Bílých Karpat. 


Unavuje vás život ve městě, každodenní hektičnost, ruch a chladná anonymita mezi lidmi? Toužíte po návratu k přírodě, po vřelosti venkova a splnění si snu o potravinové soběstačnosti díky chovatelství a pěstitelství? Pak je tato kniha pro vás jako dělaná. Možná vás ve vašich touhách utvrdí, možná se naopak trochu zaleknete, autorka je totiž v líčení života na vesnici upřímná a kromě pozitiv a neutuchajícího nadšení popisuje i strasti a kolikrát sisyfovskou práci hospodáře. Každopádně vás tahle útlá knížka pobaví. To vám zaručuji.

Kniha Z kopce do kopce se od předchozí tvorby Kateřiny Dubské značně odlišuje. Autorka upouští od vážných témat a v autobiograficky laděných příhodách popisuje své velké životní změny, spojené s přestěhováním na venkov, do oblasti na pomezí Slovácka a Bílých Karpat. Texty, řazené do tematicky a dějově uzavřených a trefně nazvaných kapitol, jsou přitom okořeněny notnou dávkou humoru. Vtipný náboj provází čtenáře v průběhu celé knihy. 

Na úvod svého ich-formou podaného vyprávění autorka předkládá čtenáři své důvody, proč se rozhodla skončit s životem městského člověka a udělat takto riskantní a pro mnohé možná nerozvážné rozhodnutí. Sympatické, ač naivní byly přitom faktory, které hrály při výběru domu hlavní roli. Rozum ustupuje citům a vnitřnímu hlasu hrdinky. Tady se nám odkrývá poprvé část její osobnosti. Po přečtení úvodních stran čtenáře pochopitelně zajímá, jak se s touto novou životní situací  hrdinka vypořádala, jak si na nové prostředí zvykla, zda jí nespadly po pár týdnech z nosu růžové brýle a zda svého kroku nelituje.

V následujících kapitolách se nám představují další hrdinové knihy – zvířata na statku, ke kterým autorka při popisech opravdu přistupuje jako k osobnostem a zachycuje jejich svérázné vlastnosti. Ano, člověk jako literární postava tady opravdu stojí v pozadí. Vypravěčka sice zmiňuje pár vtipných příhod a drbů z života obce, ale psi, kozy, včely, kočky či liščí a krysí vetřelci v příbězích dominují. Čtenáře si získá zejména svérázná, tvrdohlavá koza Máňa či její vášnivá a náruživá dcera, která nemá v hlavě nic jiného než kozího ženicha.

Přestože tedy v knize nejsou popisovány individuální charaktery postav, autorce se podařilo výborně zachytit náturu místních obyvatel obecně. Pohostinnost, upřímnost podaná bez servítek, patriotismus, láska k přírodě, zvířatům, pracovitost, ale i obliba pálenky... Všichni, kdo mají v této oblasti rodinu, známé, či tady dokonce sami žijí, ocení autorčin vhled do místního života. 

Na textu je znát, že jej psala žena s životními zkušenostmi a nadhledem, žena, která je zdravě sebevědomá a nebere se moc vážně, proto ji nemůže vykolejit netaktní poznámka o „starých paprikách“ z úst mladíka na zábavě či zvědavé dotazy hospodského osazenstva na příčinu napuchnutí jejího včelami pobodaného obličeje. Sebeironie a schopnost udělat si legraci sama ze sebe je bezpochyby důležitým předpokladem pro snadnou adaptaci „městské holky“ na roli „holky z venkova“.

Spisovaný jazyk v řeči vypravěče je střídán s na nářečí bohatými dialogy. V porovnání s jinými knihami současných českých autorů, které jsem v poslední době četla a které staví na výrazném využití dialektu či jiného nespisovného útvaru, na mě tyto pasáže působily přirozeně, uvěřitelně a mnohdy i nepostradatelně.

Kniha pro mě osobně měla pomalejší rozjezd, pasáže o hledání vhodného domu, stěhování a rekonstrukci však zaujmou čtenáře, kteří mají podobné zkušenosti za sebou. Naopak mě moc pobavily historky líčící kontakt  s místními obyvateli, postupné získávání přátel, půvabné rozhovory se srdečnými lidmi. A nečekala bych, že budu s takovou chutí číst o chovu dobytka, o včelaření či kozích námluvách.

S čím jsem měla trochu problém, je časová neuspořádanost vyprávěných historek. Kniha je v podstatě souborem poměrně samostatných příběhů. V jednom příběhu tak například z vyprávění mizí určité zvíře, v jiném ho autorka na scénu povolává zpět. Na tyto časové skoky jsem si musela zvyknout.

Zřejmě bylo autorčiným záměrem udržet členy své rodiny mimo vyprávění. Hrdinku tak poznáváme v mnoha životních rolích – jako včelařku, chovatelku dobytka, veselou kamarádku, režisérku ochotnického divadla, ale jako matku a manželku méně.

Z kopce do kopce je jakýmsi vyznáním osobního vztahu k přírodě, zvířatům, venkovu i dobrým lidem. Kniha zaujme a pobaví zejména čtenářky, ale i čtenáře, kteří mají stejně jako autorka již něco odžito, a proto dokážou ocenit autorčin smysl pro humor a odvahu, s jakou se vrhá vstříc novým životním výzvám.



Anotace:
Co se stane s vaším životem, když doslova vyfuníte na kopec a potkáte HO? S nádherným výhledem, sadem (v němž zrovna se stéblem trávy v puse relaxuje srnka), soustavou polorozpadlých šop na dvoře a pálenicí ve včelíně... Je to on! Dům! Ten dům. kvůli kterému opustíte město se všemi jeho kavárnami, hospůdkami, divadly, koncertními sály a přáteli. Dům, kvůli kterému změníte úplně všechno – odložíte lodičky, pořídíte slepice a kozy, jež se chovají trochu jako potměšilí kamzíci, přežijete rozsáhlou přestavbu a nakonec zjistíte, že byste přes všechna protivenství své rozhodnutí nikdy nezměnili.

Kateřina Dubská vás vezme na výlet. A pootevře dveře do svého života po onom dni D, který změnil úplně všechno. Nečekejte filozofický traktát o návratu k přírodě. On totiž přerod z ženy městské v ženu na kopci je s odstupem času totiž víc série veselých historek (o přežití) než vážné čtení. A věřte, že na tomto výletě uslyšíte bzučet včely, mečet kozy, štěkat psy a pocítíte až neovladatelnou touhu vyrazit hledat svůj vlastní Kopec.


Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2018
Žánr: humoristická literatura, autobiografie
Počet stran: 223
Vazba knihy: pevná s přebalem


2 komentáře:

  1. Takto výstižný popis díla jsem už dlouho nečetla. Petra Darebníčková přesně vyjádřuje i mé pocity po přečtení této knihy. Kateřina umí mnohé životní i vztahové situace popsat uvěřitelně a bez příkras. Těším se na její další tvorbu. B. Štofková

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkujeme za milý komentář, paní Štofková. Psát recenze na tak pěkné knihy, jako píše paní spisovatelka Dubská, je pro nás v redakci radost.

    OdpovědětVymazat