Rozhovor s Dankou Šárkovou: „Mám na sobě vyzkoušeno, že po vážné psychologické knize musí přijít oddychovka.“

V prvním měsíci letošního roku jste si mohli přečíst dvě nezávislé recenze knižní novinky Danky Šárkové Ukradené dětství Kamily. Příběh je o dvou ženách, Zdeně a Kamile, každá z nich má jiný osud. Zdena je silně ovlivněna náboženstvím, ale Kamile se takový život nelíbí – chce poznat svobodu, nezávislost a také se snaží najít samu sebe. O tom, jak se autorce kniha psala, o kurzech automatického i tvůrčího psaní a o mnoha dalších věcech se dozvíte z následujícího rozhovoru. Děkuji autorce za poskytnutí odpovědí.




Zdena a Kamila jsou dva rozdílné typy žen, a to i přesto, že jsou stejné krve. Měla jste jasnou představu o tom, jaké obě budou?

Než jsem začala knihu psát, přesně jsem si dala mantinely, jak budou vypadat Zdena a Kamila. V textu se mi však stalo, že jsem nakonec chvílemi mantinely překročila, zejména když jsem psala o sexuálním životě Zdeny. Přiznám se, že sama jsem se divila, jak krutý může někdy muž být, když jsem to po sobě četla. Bohužel se někde toto určitě děje. 

Inspirovala jste se u Zdenina příběhu skutečným osudem? 

Ukradené dětství Kamily je jen na začátku o těžkém životě Zdeny, která vše schovává za Pána Boha. Kdysi jsem pár takových žen znala. 

Pasáže týkající se Zdeny byly hodně těžké na čtení. Podařilo se Vám vystihnout psychiku týrané ženy, její bezbrannost i náboženský fanatismus. Jak se Vám tyto řádky psaly? 

Upřímně se musím přiznat, že mně tyto pasáže občas způsobovaly trauma a byla jsem hodně unavená. Střídala jsem text na začátku knihy o Zdeně s pozitivní částí o cestování Kamily. Na druhou stranu jsem chtěla, aby takový text vyšel v románu. Nakonec jsem z toho měla dobrý pocit. Pokud to někomu pomůže, budu spokojená a moje rozpoložení za to stálo.

Zatímco Zdena je vězněm ve vlastním domě, Kamila poznává svobodu v podobě cestování po asijských zemích. Sama jste hodně cestovala a své zážitky jste promítla i do svých knih. Jsou všechny informace reálné, nebo jste si některé přizpůsobila příběhu?

Všechny lokace a většina zážitků, které Kamila na cestě s batohem prožila, jsou moje zážitky. Jen příběh o Kamile a s ním spojená láska a poznání dalších lidí je fikcí. Cestuji společně s partnerem. Nejsem taková hrdinka jako Kamila. Hlavně jsem o dost starší.

Příběh jste umístila na jižní Moravu, do malého městečka Lanžhot. Byla to náhoda, nebo úmysl?

Byl to úmysl a poradil mi to kamarád teolog p. Horner. Potřebovala jsem místo zde u nás v republice, kde stále platí pravidla církve, kde se pravidelně chodí do kostela na mši. Jen jsem nikdy v Lanžhotě nebyla. Asi ostuda, že?

Jak byste popsala Zdenu a Kamilu? Nalákejte nové čtenáře na Vaši novinku.

Chcete kontrast a psychologický román? Zároveň se chcete dozvědět něco o jiných zemích, kontinentech a náboženstvích? Poznejte Zdenu, která za katolickou víru a Pána Boha schovává úplně vše, včetně domácího násilí. Zároveň si přečtěte strhující příběh Kamily, která nechce dopadnout jako matka a vydá se na cestu úplně jinou, než je jen katolická víra. Společně s ní poznáte Malajsii, Thajsko, Kambodžu.

Jak Vás napadl název titulu Ukradené dětství Kamily? Měla jste v záloze i nějaké jiné návrhy?

Ne, neměla. Nejprve se měla kniha jmenovat jen Ukradené dětství, ale tento název knihy vyšel nedávno, a tak jsem přidala tu Kamilu.

Své knize natolik věříte, že jste se rozhodla ji přihlásit i do soutěže Magnesia Litera. Čeho si na titulu ceníte nejvíce? 

Poslat knihu do soutěže je jedna věc, ale být nominovaná, je věc druhá. Nechtěla jsem povolit zaslání do soutěže, ale čtenářky a recenzentky mě pozitivně naladily. Kniha má určitě hloubku a jisté poslání. Navíc je hodně o cestování, a to s batohem na zádech. Psala jsem ji nejdéle ze všech svých knih, a dokonce jsem ji musela na chvíli odložit a psát něco jiného. Myslím, že kniha je „asi“ zatím to nejlepší, co jsem napsala.

Proč právě tento námět? Co bylo inspirací k tak kontroverznímu příběhu ohledně násilí?

Nevnímám to jen jako násilí. O tom je začátek knihy a ten se pak prolíná příběhem Kamily. Víte, já hodně cestuji a poznala jsem ženy v islámu, na které je nahlíženo, jako na něco pro ženy neakceptovatelného zde, ve střední Evropě. Jenže pak se zjistí, že za zdmi obyčejného domku na Moravě je pácháno něco mnohem horšího. Než jsem knihu začala psát, přečetla jsem si, co říká víra k ženám v Talmudu, Bibli a Koránu. Nestačila jsem se divit. Odtud jsem čerpala inspiraci. Jenže, vše je vždy jen a jen o lidech.

Píšete společenské romány s psychologickou tematikou i knihy, které lze označit za oddechovou literaturu. Který druh žánru je vám bližší?

Těžko odpovědět. Asi oba žánry. Mám na sobě vyzkoušeno, že po vážné psychologické knize musí přijít oddychovka. Myslím, že jinak bych se asi zbláznila😊 

Vedete kurzy automatického a tvůrčího psaní. Jak dlouho se jim již věnujete a co všechno si z nich mohou účastníci odnést? 

Asi osm let. Jenže teď jsem za rok 2018 vydala tři knihy a hodně jezdím po besedách po republice a moc mi nezbyl čas na kurzy. Prakticky jsem kurz vedla jen jeden. Kdo přijde do kurzu, snažím se ho naučit psát tak, aby nepřemýšlel nad tím, co píše. Učím ho, aby si napsal svoji budoucnost v „ich“ formě a nejlépe v přítomném čase. Pak jde částečně o terapii. Ale nechci fušovat do řemesla různým terapeutům.

Jak jste se vy sama vlastně dostala ke kurzům automatického a tvůrčího psaní?

Napadlo mě to při meditaci. Navíc jsem roky pracovala u Tradiční čínské medicíny a studovala třeba kurz taoismu – vše je o hlavě😊 Pak jsem se spojila s kamarádkou psycholožkou, která kurzy ze začátku zastřešovala, jelikož napsat si svoji budoucnost a vypsat se z problémů přivodí někdy i pláč. Vymyslela jsem ten kurz a kurzistky to docela oceňují.

Knihu vydalo nakladatelství Anahita, které se pravidelně střídá s nakladatelstvím AMI Publishing. Mají Vaše knihy nějak rozdělené, třeba žánrově? 

Určitě to rozdělené není. Jedno i druhé nakladatelství vydává žánr různý. Podle toho, co zrovna dopíšu a jak se domluvíme. 

Ukradené dětství Kamily je již Vaše šestnáctá kniha. V jiném rozhovoru jsem se dočetla, že kniha s pořadovým číslem sedmnáct je již odevzdaná. Kdy se na ni mohou čtenáři těšit?

Kniha „Zpáteční letenky“ vyjde v dubnu pod nakladatelstvím Ami Publishing. Tentokrát půjde o oddechovku, a to erotický román. Zde moc hloubku a poslání nehledejte. Jak jsem říkala: vážnější psychologický román vždy vystřídá oddychová literatura. Samozřejmě nepůjde jen o erotiku, ale má to děj a jisté ponaučení. No a teď přišel čas na pohádku pro děti. Moc si to užívám, když ji píšu.

Žádné komentáře:

Okomentovat