Rozhovor s Haninou Veselou: „Myslím, že si mohu dovolit trochu euforie, i když nějaký opus magnum, ten teprve přijde.“

S autorkou Haninou Veselou jste se na projektu Čteme české autory mohli setkat ve velké míře. Recenze vyšly o knihách Drak bere všeMagnólie a démon, a Slza dračího pána. V říjnu 2017 následoval první rozhovor, díky němuž jste se mohli přiblížit hlavní představitelce Magnólii i myšlení autorky. Minulý rok zavítala na pulty českých knihkupectví autorčina nejnovější kniha Krev teče vždycky červená, o které jste se na našem portále taktéž mohli dočíst v recenzi. A protože ve mně kniha zažehla zájem o zodpovězení několika otázek, přinášíme vám další rozhovor se spisovatelkou Haninou Veselou.


zdroj: archiv autorky

Na projektu Čteme české autory - Podpora českých autorů máte jedinečnou možnost vyhrát výtisk Krev teče vždycky červená s podepsanou originální záložkou a bonusovou mapou! Chceš si zasoutěžit?


Je to něco málo přes rok, co na portále Podporujeme české autory - Čteme české autory vyšel rozhovor s Vámi, kde jste se připravovala na vydání knihy Krev teče vždycky červená. Kniha již vyšla. Jaké jsou Vaše pocity? Považujete ji za své největší dílo?

U mé prvotiny, Magnólie a démon, si konzumenti stěžovali, že je příliš dietní (má cca 360 str.). V „Krvi“ servíruji 640 stran textu. To je oběd i s večeří a dvojitým nášupem!
Kniha je v pevné vazbě, má papírový přebal a uvnitř krásné ilustrace a mapy a vyšla také elektronicky. Mytago odvedlo dobrou práci, v české fantastice není moc podobných projektů. Myslím, že si mohu dovolit trochu euforie, i když nějaký opus magnum, ten teprve přijde.

Jakého současného českého autora fantasy/sci-fi Vy ráda čtete?

Karolinu Francovou, se kterou máme společné téma temných mágů, nebo Kristinu Haidingerovou, což je podle mě talent zatím zcela neobjevený. Poslední dobou ale vyhledávám spíš díla stará sedmdesát a více let od autorů, kteří tíhli k okultismu a jejichž život podle toho vypadal….  

Jak byste teď charakterizovala svou tvorbu, zaměřujete se již spíše na romány, nebo plánujete vydávat i povídky?

Potřebovala jsem změnu a střihla jsem si několik povídek. Jsou k mání v antologiích Koleje smrti, Může se to stát i vám (dvojitá porce hororu), či v Ve stínu apokalypsy (postapo inspirované Kingovou Mlhou). V listopadové Pevnosti 2018 mi vyšla povídka Černý jako hřích s hrdinou, kterého čtenáři znají z Magnólie a démon. A něco dalšího je rozpracováno. Po dark fantasy zkouším různé „subžánry“ – od hororu, přes postapo až ke sci-fi.  

Svět Asterionu je rozsáhlý multimediální projekt. Jak jste se k němu dostala? Hrajete i Vy sama deskové, případně počítačové hry?

Asterion mě k sobě přitáhl víceméně náhodou, povídkovou soutěží. Výsledkem byl Derteonský roh, kde se Magnólie objevila poprvé. Vyšel v antologii Hry s příběhem: Zločin a trest. Sbírka si kladla za cíl představit různé herní světy povídkovou formou. Na ni navázaly ještě Ocel a krev a Volání divočiny, kde mám také povídky. Např. Plavenský div (Ocel a krev) je prequelem ke Krev teče vždycky červená.  Na počítačové hry už nemám moc čas, deskovku si ráda zahraju. Zombicide je můj favorit. Baví mě i RPG – hra na hrdiny. Nehraji je v Asterionu, ale v novějším Taurilu, za jednu z mých literárních postav, nutno podotknout že ne zcela kladnou. Je zábavné sledovat vývoj vlastního hrdiny ve světě RPG. 

O světě Asterionu píše vícero autorů. Dovedete si představit, že by některý z nich napsal příběh o „Vaší“ Magnólii?

Kdysi jsme s Janem Čenisem Galetou spekulovali, zda by se jeho Vločka s Magnólií možná mohla setkat a že by to byla sranda. Momentálně jsem však z aktivních autorů zbyla téměř sama, takže to nevypadá moc reálně.  

zdroj: archiv autorky

Magnólie zažila mnohá dobrodružství. Přemýšlela jste, že byste psala knihy s jiným hlavním hrdinou? Hodně čtenářů by jistě zajímaly životní osudy arcimága Zvina nebo jiného drakočlověka.

Odpovědí na tuto otázku je Krev teče vždycky červená, kde je Magnólie pouze jedním z aktérů a část knihy je psána z pohledu jiných postav. Arcimág Zvin tu má také velký prostor. Všechny předchozí příběhy byly „one woman show“ v ich-formě. Drakolidé se ale objevují skoro ve všech mých starších románech a povídkách. Co bude dál, to se se uvidí.  

Před každou kapitolou byl krátký citát nebo rčení, které knihu velice pozvedly a mně osobně připadaly skvělé a vhodně zvolené. Psala jste dané texty přímo za tímto účelem?

Psala jsem je na míru, za účelem posunout dějovou linku či odhalit tajemství nějaké postavy, případně její motivaci, a víc ji čtenářům přiblížit. Často jde o věty, které jsem sama někde odposlechla či vyposlechla. Některé věci zkrátka nevymyslíš… 

Na co jsem si naopak musela delší dobu zvykat, byly křížky místo teček na konci věty. Měly nějaký hlubší smysl?

Je to dáno typem písma zvoleného při sazbě. Zatím se nad tím nikdo nepozastavoval, e-book má ale na koncích vět klasické tečky.  

Dovedete si představit, že jednou nastane den, kdy Magnólii zabijete, nebo ji radši pošlete do důchodu? 

Jestli ji nezabije arcimág Zvin, tak to asi zbyde na mě. Momentálně máme ponorkovou nemoc, takže by mi to nedělalo moc velký problém. Naštěstí, jen tak z plezíru postavy nezabíjím.  

Jakým stylem si budujete vztah ke svým hrdinům? Berete je pouze jako kolečko v soukolí něčeho většího, nebo si je hýčkáte a opatrujete?

Většina z nich má něco ze mě a dokud není kniha hotová, také se mnou bydlí pod jednou střechou. Všichni. Jsem fakt ráda, když je pak mohu z domu zase vykopnout a tiše doufat, že se nějaký čas u mého prahu neukážou… Mág Jagoda mě například nutil dobíjet si baterky poblíž činných sopek (což je v Čechách tak trochu problém) a princezna Sagjidara mi vnukla myšlenku, že příští dovolenou musím strávit na lodi.  

Máte teď rozpracovanou nějakou knihu? Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Právě teď pracuji na knize z mého vlastního světa. Ráda bych ji dokončila ještě letos, Magnólii a další oblíbené postavy ale opustit nehodlám. Také chci víc zapracovat na svém webu  www.haninavesela.cz.  

Na závěr mě zajímá, kde byste se jako spisovatelka chtěla vidět za dvacet let? Jsou nějaké sny a cíle, které byste si chtěla splnit?

To jako vážně? Nevím, co bude za rok. A za dvacet? Netroufám si tak daleko pohlédnout.

zdroj: archiv autorky







Žádné komentáře:

Okomentovat