Recenze: SKŘETÍ KRÁL: MEČ SKŘETÍHO KRÁLE (Jarmila Kadlecová)

Fantasy pohádkový příběh

Meč skřetího krále

Za recenzní výtisk děkuji autorce Jarmile Kadlecové.

Jarmila Kadlecová debutovala v roce 2016 fantasy románem Skřetí král: Meč skřetího krále a o dva roky později k němu připsala pokračování s podtitulem Ztracený amulet. Pojďme se tedy nejprve podívat na první díl.

Když rytíř Zdislav zlomí kletbu nad vílou Leontýnou, do které se zamiloval, ještě netuší, co všechno tímto osudovým krokem způsobí. Světy, které o sobě dosud nevěděly, se začnou propojovat, skřeti unášejí na svou půdu lidi i víly a jenom člověk, kterému v žilách koluje krev skřetího krále, může otevřít průchod mezi světy a pokusit se unesené zachránit.
Příběh je vyprávěn v er-formě a časově pokrývá několik generací. Osobně bych knihu rozdělila na tři části – Zdislavův příběh, děj z vílího království a vyprávění z moderního světa. První část je určitě nejkonzistentnější a nejlepší, druhá je spíš spojovací a má nám předat informace, třetí pak vede k rozluštění některých záhad a odhalení potomka skřetího krále, avšak většinu z věcí, které hrdinové objeví, čtenář už dávno tuší.
Během čtení celé knihy jsem si kladla otázku, komu je vlastně určena. Vzhledem k velkému množství pohádkových prvků i stylu vyprávění bych ji zařadila do četby pro mladší školní děti, z anotace i mezi řádky jsem však získala dojem, že autorka měla v plánu zaujmout poněkud jiné publikum.
Pohádkovému ladění odpovídají i postavy, jejichž charaktery jsou do značné míry černobílé. Máme tu statečného rytíře Zdislava, krásnou a něžnou Leontýnu, vílího krále Edgara, připraveného starat se o bezpečí svého lidu, i nedůvěřivého studenta Pavla. Postavy se nikam nevyvíjejí, ale zdá se, že nějaké charakterové posuny ani nebyly autorčiným cílem.

Na památku,“ řekla mu svým milým hlasem. „A děkuji za pěkné vyprávění,“ dodala tiše a pak se vydala k lesu za svými vílími sestřičkami. Vzal si od ní ten modrý kvítek a najedmou se rozhodl, až ho to samotného překvapilo. 
Počkej, neodcházej,“ zvolal. (Str. 37)

Co se týče dynamiky textu, místy vyprávění utíká zběsile kupředu, až se čtenář sotva stíhá orientovat, jindy se až vleče. Popisné pasáže mají často víc prostoru na úkor akčních a dobrodružných scén. Několikrát se dopodrobna dozvíme, co měli hrdinové zrovna k jídlu, ale únos Zdislavovy dcery Michaely a její útěk ze skřetího zajetí je popsán jen pár větami.
Za sebe musím říct, že mě mrzí, že kniha neprošla pořádnou redaktorskou prací. Obzvlášť z počátku se objevuje spousta krkolomných vět, kterých s postupujícím dějem sice ubývá, ale v kombinaci s občasným překlepem nebo chybou v psaní přímé řeči to zkrátka nevypadá dobře. Zkušenější autor by se pak určitě vyvaroval několikanásobného opakování informací, které je nejzřetelnější například ve scéně, kdy vílí král na několika stranách líčí Pavlovi únos svých dcer, ačkoli přesně tuto scénu čtenář před nedávnem prožil spolu s vílami.
V souvislosti se stylistikou bych se chtěla zmínit o jedné zvláštnosti: autorka plně využívá svou bohatou slovní zásobu, přesto však některá podstatná jména řetězí a neopisuje je – opět mě to svádí k tomu, označit knihu spíš za dětskou literaturu.

Pavel se rozhlédl, jsou-li v uličce sami a také, nevšiml-li si někdo z lidí jdoucích po hlavní ulici, že se v této zastrčené uličce děje něco neobvyklého. V uličce ale nikdo nebyl, a lidi procházející hlavní ulicí ani nenapadlo se do uličky podívat. (Str. 168)

Jarmila Kadlecová rozhodně zaujme svou fantazií, prokresleným prostředím i atmosférou příběhu. Některé lokace (třeba vílí palouk) jsem před sebou viděla jako na dlani a musela se usmívat. Kniha se hemží všemožnou okouzlující magickou zvířenou a tu a tam se blýskne i neotřelým nápadem (za mě čarovná „komunikační“ perla).

Pak se jim uklonily, a když jednorožci s princeznou a králem měkce přistáli do trávy na břehu, zasypaly všechny barevnými a zlatými květy a krále i princeznu uvítaly. (Str.108)

Jak už jsem zmínila, knihu Skřetí král bych doporučila především mladším čtenářům – myslím, že když budete dětem číst před spaním příběh o kouzlech, která tajnými dveřmi pronikají i do našeho světa, mohly by mír radost.
Obálka knihy je skvělá, zaujme, přitáhne zrak. Je však mnohem temnější než příběh uvnitř, proto by mohla čtenáře zmást. Přesto ji považuji za zdařilou a knížce určitě pomáhá. 
Anotace:
Dobrodružná fantasy, plná magie, hrdinství i bájných bytostí, o tajemných branách mezi světy, které může otevřít jedině meč, jejž vlastní král skřetů.
Před dávnými časy jeden mág přišel na způsob, jak procházet z jednoho světa do jiného. Některé z bytostí, které tyto cizí dimenze obývají, se na delší či kratší dobu přestěhovaly do světa lidí, ale většina z nich se po čase vrátila zpět a zůstaly po nich pouze legendy. Proto by už nikoho nenapadlo, že se nejedná o výplody bujné fantazie ani pověrčivého strachu, ale o střípky událostí, které se kdysi skutečně děly.
Mladý rytíř Zdislav na svém hradě objeví tajnou skrýš a v ní knihu, kterou o putování mezi světy onen dávný mág napsal. On i jeho bratři vše zpočátku považují pouze za podivnou báchorku, které se přece nedá věřit. Jenže velmi rychle zjistí, že skutečnost je mnohem fantastičtější, než by čekali i jen ve svých snech.
Splnit téměř pohádkové úkoly, aby Zdislav získal ruku víly Leontýnky, to je pouhý začátek, protože na jejich potomky čekají povinnosti ještě daleko větší. A co víc, jejich odvaha bude vystavena zkouškám, které by určitě nečekali, když je jejich poslání přivede do našeho současného světa.
Co se skutečně skrývá za podivnými zmizeními? A jak si s tímto problémem mohou poradit hrdinové, kteří přišli ze středověku?
Začtěte se do barvitého příběhu, ve kterém nechybí čarodějnice, loupežníci, vládcové vodní říše, královna víl, ba ani bájní jednorožci!
Jarmila Kadlecová: Skřetí král: Meč skřetího krále
Nakladatelství: Beletris
Žánr: Fantasy, pohádkové příběhy
Rok vydání: 2016
Počet stran: 195
Vazba: brožovaná

Žádné komentáře:

Okomentovat