Rok 2018 s českými autory (Ivana Pásková)

Do projektu jsem se rozhodla vstoupit v polovině roku 2017. Sledovala jsem ho od samého začátku a líbila se mi náplň jeho činnosti. Jsem náruživou čtenářkou, mám ráda českou tvorbu, tak proč ji nepodpořit. Od té doby jsem si přečetla mnoho zajímavých, ale i méně kvalitních knih všech možných žánrů, ale i literárních druhů. Loňský rok pro mě byl zpočátku bezproblémový, a tak jsem se psaní mohla věnovat aktivněji, pak ale nastaly studijní povinnosti a zdravotní komplikace, kvůli nimž jsem musela svou aktivitu omezit. Pevně věřím, že následující rok 2019 bude lepší a já se budu moci do tvoření recenzí a dalších inspirativních článků znovu obout naplno.

Tituly, které jsem recenzovala pro projekt Čteme české autory:


Jaké tituly si mě v loňském roce na projektu nejvíce získaly?
Co se týče žánrů, mými oblíbenci jsou detektivní a historické romány. Z toho důvodu si mě vloni nejvíce získaly tituly Hra na smrt, která se pyšní klasickou kriminální zápletkou a v níž se hlavní hrdinové snaží dopátrat vraha pomocí důvtipu. Dále mě oslovily díla Markéty Harasimové, a to Vůně noci a Hedvábná past. Autorka v nich umně namixovala koktejl hned několika žánrů – detektivní román, thriller a romantika s erotikou.



Jaké knihy mě překvapily?
V mém seznamu přečtených děl se objevuje i celá řada těch, jež mě překvapily. Prvním z nich je Šest nevinných – román na šest nádechů, který mi přišel interesantní díky tomu, že jej napsal kolektiv autorů za několik málo hodin, a dokonce je mohl čtenář při tvorbě sledovat, protože byli snímáni kamerami a pracovali za výlohou jednoho nakladatelství. Dále bych mohla jmenovat Ztracenou generaci, jež zajímavým způsobem zachycovala ožehavá témata současné společnosti. V oblasti fantasy si mě získaly hned tři svazky. Jmenovitě jde o Pohádky o čarodějích (několik příběhů, jež propojovali ústřední hrdinové), Noční labuť (fantasy román plný strhujících zvratů, krve a bojů) a Dcera hvězd (zpracovává příběh toho, co se stalo po velké válce Bohů, opět se setkáme s množstvím krvavých scén, čar, kouzel a intrik). Trošku negativně na mě zapůsobily Ztracené dějiny lidstva. Od této knihy jsem očekávala mnohem více, nakonec jsem získala informace, jež jsem buď věděla ze školy nebo z odborných knih, nebo dokonce jen laické domněnky autorů.


Nezapomenutelné publikace za rok 2018?
Největší stopu ve mně v loňském roce zanechaly tři knihy. První z nich je svazek několika povídek s psychologickým tématem, jejichž hlavní hrdinka řeší problémy dospívání, hledání sama sebe a podobně – Jak se brání psycholog. Další je Miláček Anglie, v němž se snoubí společenský román s historií, na pozadí příběhu dospívající Patricie Gregorové můžeme sledovat historii Anglie, ale i tehdejšího Československa. Posledním je krimiromán Tomáše Bandžucha Dlouhý krok do tmy. Tato kniha byla sepsána ke stému výročí vzniku samostatného Československa, a tak je možné na pozadí řešení detektivního případu sledovat i potíže, jež založení státu provázely. Zejména tedy problematické vztahy mezi Čechy a Němci.



  1. Miláček AnglieV. R. Mach
  2. Pohádky o čarodějích – Ivana Nováková
  3. Šest nevinných – román na šest nádechů – kolektiv autorů
  4. Hra na smrt – Jaroslav Velinský
  5. Vůně noci – Markéta Harasimová
  6. Ztracená generaceLukáš Vavrečka
  7. Ztracené dějiny lidstva – Vladimír Liška, Václav Ryvola
  8. Noční labuť – Zuzana Hartmanová
  9. Hedvábná past – Markéta Harasimová
  10. Dcera hvězd – Michaela Burdová
  11. Dlouhý krok do tmy – Tomáš Bandžuch
  12. Jak se brání psycholog – Pauline Dolezal
Dohromady jsem tedy za rok 2018 přečetla pro účely projektu 12 českých knih. To však není zdaleka všechno, protože jsem české autory studovala i pro účely svých stránek – Iwíkova knihovna. V letošním roce bych ráda zmíněný počet navýšila, tak snad se mi podaří toto předsevzetí dodržet.


Kolik knih máte za rok 2019 v plánu přečíst vy? 

Já 120 a pevně věřím, že minimálně 60 bude právě českých...




Žádné komentáře:

Okomentovat