Rozhovor se spisovatelkou Danielou Šafránkovou: „Všude vycházejí dobré a špatné knihy.“


Na konci loňského roku jste si mohli přečíst recenzi na román z pražského prostředí devadesátých let Fína. Pochází z pera spisovatelky a malířky Daniely Šafránkové. O tom, jestli je její literární tvorba ovlivněna malbami a naopak, se můžete dozvědět v následujícím rozhovoru. Děkuji autorce za poskytnutí odpovědí.




Vydala jste tři romány, přičemž u všech jste autorkou ilustrace na obálce. Zajímalo by mě, zda jako první vznikl psaný příběh a k němu konkrétní malba, anebo naopak. A podle čeho jste daný obraz volila?

Ve všech třech případech vznikly obrazy mnohem dříve než příběhy. Byly však inspirovány stejnými místy nebo okolnostmi jako příběhy.
U románu Anísa je na obálku použit obraz mola v San Clemente, kde jsem nějaký čas žila a kam jsem později situovala i část románu. Obraz a příběh se tak nakonec po letech sešly.
Stejně tomu bylo s knihou Bydlim v Nuslích. Než byla napsána, malovala jsem nuselská zákoutí a na stejnojmenné výstavě jsem oslovila návštěvníky, aby vybrali obraz, který by se jim na obálku budoucí knihy nejvíce líbil. Vybrali Nuselský most, tak je tam.
V případě Fíny jsem si pohrávala s ideou namalovat obraz příběhu přímo na míru, ale nakonec jsem ho nenamalovala. Na obálce je použit obraz Čechie, který, myslím, velmi dobře vystihuje místa a atmosféru příběhu.

Která z Vašich tří vydaných knih je Vám nejbližší?

Jak to bývá u většiny autorů, je vám vždy nejbližší ten poslední román nebo ten, na kterém zrovna pracujete. Je to tak i u mě. Právě teď je mi nejbližší Fína, ale doufám, že se to brzy změní.

zdroj: archiv autorky

Pracujete v současnosti na nějakém dalším díle?

Pracuji na novém románu. Jsem v začátcích, takže nechci nic prozrazovat.

Pořádáte s Vašimi knihami autorská čtení?

Autorská čtení pořádám moc ráda. Mám ráda kontakt se čtenáři. S Fínou jsem letos četla na Čtení ve vlaku, v knihovně v Lomnici nad Lužnicí, v Praze v Café Fra a v Kosmasu, také na knižním veletrhu v Plzni a v Havlíčkově Brodě. Poslední čtení jsem měla v lednu v Mníšku pod Brdy. Na jaře plánuji čtení v knihovně na Vinohradech a čtení na Dnech literatury v Českých Budějovicích. Jsem ráda, když mě někdo pozve a pokud mi to čas dovolí, vždycky ochotně přijedu.

Věnujete se pouze próze, anebo jste okusila i psaní poezie?

Píšu jenom romány. Na psaní poezie nejsem dostatečně ukázněná.

Necháváte se při psaní inspirovat Vašimi malbami a naopak? Napadají Vás během malování témata pro Vaše další příběhy?

Malování a psaní jsou dva úplně odlišné světy. Když malujete, můžete myslet na něco jiného, můžete si povídat s lidmi, poslouchat hudbu nebo rádio. Když píšete, musíte být sami, jste maximálně soustředění na psaní, nic jiného pro vás v daný okamžik neexistuje. Co se týče inspiračních impulsů, jsou nejspíš stejné u psaní i u malby. Jsou to většinou intenzivní zážitky místa nebo momentu, který se snažíte zachytit. Samozřejmě úplně jinými prostředky. Nápady na příběhy mě při malování nenapadají, spíše při práci na zahradě, při procházkách venku nebo ve vaně. A nápady na obrazy vidím přímo před sebou.

zdroj: archiv autorky

Pokud byste měla Vaše knihy popsat třemi slovy, jaká byste zvolila?

Zeptala jsem se na to jedné své čtenářky. Tohle mi odpověděla: „Živoucí, přívětivé, kočičí. Kočičí proto, že tvoje knížky a jejich postavy si ke čtenáři najdou cestu jen v případě, když ony samy chtějí. Nedají se jen tak nalákat nebo přinutit, dělají si, co se jim zlíbí. A jsou hezké.“


Z Vašich malířských děl čiší obrovská pozitivní energie a radost ze života, díky čemuž se stávají snadno zapamatovatelnými. Jakou techniku využíváte pro tvorbu obrazů?

Maluju, jak umím. Používám olej na plátno. Udělám si tužkou malou skicu na papírek, pak jdu rovnou štětcem na plátno. Mám ráda kontrastní barvy. Poslední dobou používám hodně modrou a žlutou. Ale dost mě baví i červená. Zelenou používám minimálně, i když se mi jako barva líbí.

S manželem jste provozovali literární kavárnu. Byla jste již tou dobou spisovatelkou? Můžete nám prozradit, čím Vás tato životní etapa obohatila, co se psaní týče?

S manželem jsme měli literární kavárnu jen JEDEN rok. Bylo to na začátku devadesátých let, to jsme ještě nebyli svoji. Já jsem v té době nepsala ani nemalovala. Studovala jsem. Byla to bouřlivá doba, samé změny, žádná pravidla. V kavárně jsme denně potkávali nové lidi, zvláště Američany, kteří přijeli do Prahy psát. Jestli mě to nějak inspirovalo, nevím, spíš ne. Je to dávno, ale nějaké poznatky a postřehy z rádoby spisovatelského prostředí jsem nedávno použila ve Fíně.

Máte tu výhodu, že můžete srovnávat mezi americkou a českou literaturou. Vnímáte mezi těmito dvěma zeměmi velké rozdíly týkající se kvality vydávaných děl?

Všude vycházejí dobré a špatné knihy. Amerika je větší, proto má knížek všeho druhu víc. Má skvělé autory, ale taky úspěšné autory nebo úplný brak. Záleží na našich nakladatelích, jaké knihy na náš trh z Ameriky přivezou.

Co Vy a role čtenáře? Čtete ráda? Pokud ano, jaký je Váš oblíbený žánr, popřípadě spisovatel?

Jsem vášnivá čtenářka. Čtu hodně a ráda, chodím do knihovny, čtu v tramvaji, v metru, o přestávkách ve škole. Čtu většinou romány. Mí oblíbení autoři jsou Jose Saramago, Salman Rushdie nebo Celine. Z českých autorů mám ráda Hrabala a Kunderu. Jeden čas jsem hodně četla Škvoreckého. Ze současných autorů mě baví Jáchym Topol nebo Hana Androniková.

zdroj: archiv autorky

Ráda bych se zeptala na Váš doposud poslední vydaný román Fína. Zajímalo by mě, zda postavy v něm zobrazené jsou čistě výtvorem Vaší fantazie, anebo některé z nich mají vzor ve skutečném světě?

Moje postavy jsou fiktivní mozaiky skutečných lidí. Každá z nich se skládá z mnoha střípků zaslechnutých rozhovorů, z tónu hlasu, z gest a chování osob, které vídám, které znám nebo se kterými se potkávám, které jsem náhodou zahlédla na ulici. Ve Fíně jsem se inspirovala dvěma skutečnými lidmi, jejich zážitky a zkušenostmi. Ty jsem pak přetavila a přeměnila na osoby jiné, které zapadaly do mého příběhu. V dobré knize by měl každý najít kousek sama sebe. Takové zrcadlení. Něco, co ve čtenáři rezonuje. Jestli se tohle podaří, je vyhráno.


Žádné komentáře:

Okomentovat