Recenze: I VIDĚL BŮH, ŽE JE TO ŠPATNÉ (Otto Weiss)

Když se Bůh rozhodne přesvědčit sám

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota

Chci zakoupit tento titul!


Otto Weiss se narodil koncem devatenáctého století v Pardubicích. První světová válka, při které si poranil ruku, mu znemožnila studium jeho vytoužené hudební profese. Druhá světová válka ho omezila ještě více – sebrala mu život. Jeho stopy pravděpodobně končí v říjnu 1944 v Osvětimi. V nakladatelství Jota vyšla Terezínská novela, která je jeho osobním svědectvím.

Vítězslav Taussig, stařeček z Dolních Kralovic, jeden z nejvěrnějších věřících. Nikdy nic po Bohu nechtěl a jen se oddaně modlil. Nyní je však v Terezíně a má hlad. Modlí se ještě vroucněji, aby se pořádně najedl. Bůh ho vyslyší a sešle mu balík. Ale co to? Že by mu jeho věrný za dobrý skutek ani nepoděkoval? To je Bohu divné a hodlá se přesvědčit na vlastní oči. Začíná naše vyprávění, kdy samotný Bůh sestoupí z nebes a jde se podívat do Terezína. 

Hlavním vypravěčem je Bůh, který se stane řadovým vězněm, aby zjistil, jak se jeho ovečky mají a proč upadá víra a přibývá malověrných. Sám je překvapen pravým stavem věcí. Nejradši by vše objasnil a uvedl na pravou míru, že on za to nemůže, že věřil svým poddaným na nebi. Jak ale říct běžným lidem pravdu, aby si o něm nemysleli, že se úplně zbláznil?

Křehké vyprávění, které popisuje krutosti doby lehkým, poetickým jazykem. Kolikrát jsme si položili otázku, že Bůh nemůže existovat, protože by přeci nikdy nemohl dovolit páchání takovéto nespravedlnosti a bezpráví. Co když však byl i vševědoucí oklamán? Tenká hranice víry, jež nám může být ve chvilce pošlapána a definitivně zničena.

Šlojska! Škoda, že se Dante nedožil Terezína. Jeho fantazie nebyla by se musela tolik namáhat. Každý nepředpojatý člověk rád uzná, že se zde vykonalo velmi mnoho ve zdravotnictví na poli hygieny i sociální péče, ale nemůže ušetřit zodpovědně muže výtky, jak málo se postarali o to, aby byl na snesitelnou míru zmírněn osud těch, kteří čas od času svým odchodem na východ vykupují dočasně poměrný klid a jakous takous lidskou existenci svých šťastnějších bratří. Těch tisíc obětovaných, kteří projdou branami Ústeckých kasáren, přestává být považováno za lidské bytosti. Všecky pudy zlotřilých zrůd, všelijak opáskovaných a oknoflíčkovaných, mají zde netušené možnosti se volně a beztrestně vybíjet. Surovost, hulvátství, hrabivost, bezcitnost k bolesti druhých a neúcta k starým a slabým slaví zde nejdivočejší , nejnespoutanější orgie. (str. 46)
I viděl Bůh, že je to špatné je komorní niterné drama o síle víry. Jedna ze sil, která dokáže člověka udržet při životě. Text byl po krátkých úsecích doprovázen ilustracemi Ottovy dcery Helgy, na jejíž knihu jste si taktéž mohli přečíst recenzi. Jedná se o kolorované kresby, které doslovně navazují na probíhající text. Na konci si můžete přečíst slovníček vězeňského slangu, případně si prohlédnout rodinné fotografie. Helga Weissová sepsala doslov, v kterém je i objasněno, za jakých okolností byla tato publikace sepsána.

Oproti deníku Helgy je novela psána lyrickým jazykem, avšak bez růžových brýlí či příkras. Podprahově cítíme tu tragiku textu a autorovo naprosté uvědomění všeho, co ho čeká. Všudypřítomný lidský cit, jež autor ve velké míře projevil, mě dojímal. Slova jsou volena velice pečlivě a zasahují v celém rozsahu.

Kniha nedemonstruje krutosti a zvěrstva páchaná nacisty, ale vypráví o chodu terezínského života a chování jeho běžných obyvatel. A právě to impresionistické pojetí snahy o zachycení daného okamžiku, dané chvíle duševního rozpoložení je trefou do vašeho srdce. Věty jsou promyšlené, avšak nijak stylisticky složité, a přesto jako celek tvoří text, který vás nutí přemýšlet o víře, utrpení a naději. Doporučuji všem, kdo chce číst více mezi řádky než příběh samotný.

Knižní obálku tvoří jedna z ilustrací Helgy Weissové a naprosto vystihuje atmosféru celé knihy.


Anotace
Výjimečné osobní svědectví z terezínského ghetta, které přečkalo válku zazděné na půdě místních kasáren.

Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím historického významu. Otto Weiss tuto knihu napsal v Terezíně v roce 1943, kresbami ji doplnila jeho dcera Helga, autorka Deníku 1938–1945, tehdy 13letá. Společně pak knihu věnovali Helžině matce Ireně k narozeninám. Krátce poté byl Otto Weiss zařazen do transportu do Osvětimi, odkud se už nevrátil.

Bůh, který na sebe vzal lidskou podobu, se přichází podívat do Terezína, aby se na vlastní kůži přesvědčil, jaká je mezi vězněnými Židy situace. Do prostého příběhu je vložena vážnost i hloubka, předstíraný úsměv zakrývá hořkost a smutek. Kniha odhaluje zrůdnost a rafinovanost lživé nacistické propagandy užívané k utajení pravdy a k oklamání světa.

Otto Weiss - I viděl Bůh, že je to špatné
Nakladatelství: Jota
Žánr: historie, novela
Rok vydání: 2016
Počet stran: 112
Vazba: Pevná s přebalem














Žádné komentáře:

Okomentovat